From the past/Z minulosti

Dreams

Probudím se a ještě v polospánku natáhnu ruku pro svůj mobil, který leží na mém nočním stolku vedle postele. Žádné nové zprávy, tudíž mě nikdo nepotřebuje. Vysoukám se z postele, kterou ustelu a převleču se do tepláků a volného trička. Sejdu schody a uvařím si kafe, bez kterého bych asi nevydržela. Dojdu do obýváku, kde zapnu televizy a nějakou dobu ji sleduju. Zrovna dávají ve zprávách nějaké mě nepotřebné věci, když mi oči sjedou na fotku po ní. Jsem na ní já a nějaký blonďátý velmi pohledný muž s výraznýma modrýma očima. Chvíli na ni hledím a pak mi to docvakne... Roger. Vyletím nahoru po schodech do mé ložnice. Nikde tam není... Seběhnu schody rovnou ke vchodovým dveřím. Vyletím z domu, kde málem narazím do nějakého chlapce, který projíždí okolo mě na elektrické koloběžce. Rychle se omluvím, ale dál běžím k silnici, na kterou vyběhnu. Najednou se zastavím a zamyslím se. „Kam, že to vůbec běžím?" řeknu si pro sebe nahlas. Najednou se mi v uších ozve hlasité troubení. Rychle si je zacpu dlaněmi a rozhlédnu se okolo sebe. Míří na mě auto... stojím uprostřed silnice. Už nejde nic udělat, než ječet. Světla z auta mě oslepí a já už jen čekám na náraz.

Celá zadýchaná se posadím a rozhlížím se okolo sebe. Potřebuji vodu... a to hned. „Děje se něco?" ozve se vedle mě. Celá ztuhlá a bledá se snažím vydat ze sebe nějaké slova. „Potřebuju vodu" řeknu chraplavým hlasem. Snažím se vstát z postele, ale Roger je rychlejší a během vteřiny mi přinese z kuchyně sklenici vody. Vypiju ji jako nic a prázdnou skleničku položím vedle sebe. „Copak se děje?" zeptá se mě Roger nervózně a vezme mě za ruce. „Špatný sen... objevila jsem se zase v roce 2021, ale... bez tebe" podívám se mu do očí. Jsou plné obav. „Nechci tě stratit" steče mi jedna slza po tváři. „Nestratíš mě... nikdy tě neopustím" obejme mě tak silně, že mi snad rozdrtí všechny kosti. Nakonec mě pustí a obejde postel. Zaleze znovu do peřin, ale přitáhne si mě k sobě. Obejme mě a dá mi pusu do vlasů. „Už navždy tu budu s tebou..." zašeptá do ticha. Jeho hlas mě uklidňuje a vykouzlí malý úsměv na tváři. Srdce mi ale pořád zrychleně buší a oči mám od slz. „Miluju tě" řeknu ještě do prázdna a pak se znovu nechám unést spánkem.

Už je skoro poledne a já se teprve soukám z postele. Roger tam už dávno není. Dneska je silvestr, takže mi nevadí, že jsem si přispala. Alespoň vydržím déle vzhůru. Doma opět nikdo není, protože jsou všichni kluci u svých holek. „Dobré ráno" prohodím hned, jak zahlédnu Rogera sedět u televize. „Dobré ráno" usměje se na mě. Sednu si vedle něj na gauč. „Už všechno vpohodě?" poukazuje na můj incident uprostřed noci. „Už jo, jen se mi ten sen zdá celkem často. Snad to není nějaké znamení." „Určitě není..." odpoví. Mezi námi nastane ticho. „Ale chceš slyšet můj názor?" podívá se na mě. "Myslím, že je to jasné. Tohle vše se stalo jen pro to, abychom byli spolu" přerušil to ticho mezi námi, zatímco jsem ležela s hlavou opřenou o jeho rameno. Má úsměv od ucha k uchu. „V to doufám..." odpovím a ubalím mu pusu.

Domem se rozlehne zvuk telefonu. Roger se zvedne z gauče a jde ho zvednout. „Ano?" slyším ho hovořit zatímco beru do ruky ovladač a přepínám těch pár kanálu na televizy. „Dobře... budeme tam" uslyším poslední slova, než se Rog opět objeví vedle mě. „Jsme pozvaní k Mary a Freddiemu na silvestra. Že by tě Mary ráda poznala" hodí mi ruku okolo ramen. „To zní dobře... Na kdy tam máme být?" „Jak se nám bude chtít, tak máme přijet" „Tak fajn půjdu se převléct a dáme si snídani?" zvednu se z gauče. „Dobře, pak můžeme vyjet."

Stojíme ruku v rucu před dveřmi Marry. Roger zaklepe a během chvilky se rozletí dveře, ve kterých se objeví velmi sympatická blondýnka. „Adele! Tolik jsem o tobě slyšela" obejme mě a hned na to Rogera. „Pojďte dál" pozve más dovnitř, kde na nás čeká Freddie. „Drahoušci, dlouho jsme se neviděli!" obejme nás oba dva najednou. „Měli jsme dům jen sami pro sebe" mrkne na mě Roger a Freddie se jen pobaveně odfrkne. Jsem tak ráda za tolik pozitivních lidí, kteří jsou okolo mě. A Fred mezi ně rozhodně patří... „Pojďte se u nás posadit" popožene nás Mary. Vejdeme do obýváku, kde si s Rogerem sedneme vedle sebe. Položí mi ruku na vnitřní stranu stehna při čemž se na něj podívám a on se šibalsky usměje. Kdyby tak věděl, co mi tímto způsobuje. „Tak povídejte. Jak jste se vy dva potkali?" usměje se Mary. „Chci vědět všechno" dodá ještě zatímco si s Roger prohodíme zoufalé pohledy. „Ona to byla náhoda..." vysype ze sebe Roger. Mary i Freddie se na nás nevěřícně dívají. Jsme v háji... „Budeme vám... věřit" řekne Freddie se zaraženým pohledem.

Po nějaké době povídání se Mary zvedne, vezme mě za ruku a odtáhne mě pryč. „Chci vědět všechno o tobě a Rogerovi, holka! On se úplně změnil a rozhodně v tom máš prsty" usměje se. „Já už to slyšela tolikrát, ale víš, že jsem si toho ani nevšimla?" odpověděla jsem jí a odložila skleničku šampaňského. „Je to očividné! Máš na něj dobrý vliv. Mluvili jste vy dva spolu o společné budoucnosti?" Tahle otázka mě trošku zarazí. Vlastně jsme spolu s Rogerem o ničem takovém nemluvili. Svatba, děti, společné bydlení... Rog je celebrita a tohle budou otázky, na které se bojím znát odpověď. „Dle mého názoru se k sobě moc hodíte a to jak se na sebe díváte? Jestli tohle není láska, tak už nevím..." usměje se. „Tobě a Freddiemu to taky moc sluší a vaší energií se jen doplňujete" usměju se na ni naoplátku. „Když já nevím Adele. Freddie se chová zvláštně..." „Ale prosimtě.... pořád o tobě mluví!" Na chvilku se odmlčí. „No, když myslíš. Půjdeš semnou ještě do kuchyně?" „Jasně" vezmu skleničku s nápojem a následuju Mary.

Taaakže nová kapitola! Celkem o ničem, ale příště vám slibuju trošku víc akce. Jak se všichni máte? ❤️
Zatím :3