22.12.2021
Je to tak... skočili jsme o měsíc dopředu. Momentálně stojím před obchodním domem a přemýšlím, co by se hodilo Rogerovi k Vámocům. Nechci mu kupovat oblečení, protože si myslím, že to tak neocení. Vešla jsem dovnitř a prohlédala si všechny obchody. Pak mě to napadlo... Nemám nejmenší tušení, jak dlouho tady Roger ještě bude. Upřímně chci, aby tady zůstal navždy, ale to nejde. Každopádně by se mu hodil telefon, protože v téhle době to bez telefonů nejde. Vešla jsem proto hned do první elektra, které jsem uviděla. Prohlížela jsem si tam všechny telefony a nakonec zůstala vyset u iPhonu X. Sama mám telefon od Applu a k androidu bych už zpět nikdy nepřešla. Pryč od nepodstatných informacím... po dlouhém vybírání jsem vzala iPhone X a spokojeně vyšla z obchodu.
První dárek mám a přemýšlela jsem nad něčím dalším. Procházela jsem si u toho i všechny ostatní obchody, kdybych na něco narazila. Koupila jsem si i šaty na Vánoční večeři. Jsou béžové a hezky obtahují a zvýrazňují všechny křivky těla. Jsou ramínkové, takže mám v plánu si k nim ještě přikoupit nějaké boty, nejlépe na podpadku. Procházela jsem tedy obchod s botama a narazila na něco, co Rogerovi vyrazí dech. Vzala jsem ten pár bot do rukou a zářila radostí. „Tak to rozhodně beru" řekla jsem nahlas pro sebe. Ano, v rukou se mi opravdu třpytil pár růžových bot. Vzala jsem je ihned a pak pokračovala na vybírání bot pro sebe.
•••
Potichu jsem si odemknula dveře a dárky schovala do kuchyně. Tam Rog jen tak rozhodně nevkročí. Vešla jsem do obýváku, odkud se ozývala televize. „Jsem doma" sedla jsem si k Rogerovi, který televizi sledoval. „Kde jsi byla tak dlouho?" zakňučel a lehnul si mě do klína. „Rogi, nebudu si vymýšlet výmluvy, takže byla jsem nakoupit dárky" usmála jsem se a vlepila mu pusu na nosánek. „Dárky?" vykulil oči a vymrštil se na nohy. „Teď si půjdu zařídit něco já, jo?" řekl a v momentě se za ním zavřeli dveře. Já jsem se pak musela dostávat ze záchvatu smíchu.
Roger pořád nebyl doma, takže jsem se převlekla do nočního a zabalená v dece šla do obýváku si pustit nějakou vánoční pohádku. Moje oblíbená vánoční pohádka je Sám Doma, takže vybírání bylo jednoduché. „Ty jsi na mě nečekala?" ozvalo se mi u ucha. Rychle jsem se otočila a dívala se do těch studánkových očí. „Ne, nečekala. Kde jsi byl tak dlouho?" „Adele, nebudu si vymýšlet výmluvy, takže jsem byl nakupovat dárky" zopakoval větu, kterou jsem mu řekla dříve. Jen jsem se usmála a ukázala mu, ať si jde sednout vedle mě. Taky tak udělal a já si vklidu mohla opřít hlavu o jeho rameno.
•••
„Dobré ráno" zašeptal mi do ucha ten sladký hlas. Hned mi bylo jasné, že jsem večer u pohádky usnula a Roger mě přenesl do postele. „Hm... kolik je hodin" zabručela jsem ospale. „Bude 8am" řekl s úšklebkem a líbnul mi pusu na rty. „Tak brzy? Proč mě budíš?" převalila jsem se v posteli a zachumlala se znovu do deky. „Protože jsou Vánoce, kotě" vypískl nadšeně, jak malé dítě. Chytnul mě za ruce a vyšvihnul si mě na nohy. „Rogi, ja ještě polo spím" kňučela jsem, ale nebylo mi to nijak platné. Roger mě vzal do náruče a já si mu obmotala nohy okolo těla, položila hlavu na rameno a vklidu znovu zavřela oči. „Nespi" zabručel a pomalu mě nesl po schodech dolů.
„Takže se dneska chceš jít podívat do města?" ptala jsem se ho u snídaně. Zjistila jsem, že jediný důvod proč mě probudil tak brzo byl, že měl hlad a sám si nedovedl nic uvařit. „Přesně tak. Chci vidět vánoční Londýn v téhle době" usmál se a dál polykal svou snídani. „Tak mám nápad. Půjdeme už teď před obědem a stavíme se někde cestou na oběd." „Tak to beru" usmál se Rog.
Ještě před obědem jsme vyrazili. Z krátké procházky nakonec vznikla procházka na celý zbytek dne, u které jsme prošli téměř všechny největší památky Londýna a to například Tower Bridge nebo Buckinghamský palác. Foukal ale celkem silný vítr a v jednu chvíli začalo i pršet, takže jsme se museli schovat do kavárny. Roger chtěl projít také některé jeho oblíbená místa aby viděl, jak se za těch několik desítek let změnili. Vypadal z toho všeho celkem uneseně, což jsem se divila, protože Rogera Taylora jsem si takhle nikdy nepředstavovala. Že bude chodit po Londýně s holkou za ruku a bude nadšený z každé Londýnské památky.
„Rogi?" zeptala jsem se ho zatímco jsme seděli na lavičce. „Mhm?" otočil se na mě. „Je ti jasné, že se jednoho dne budeš muset vrátit zpět. A tohle vše bude jen vzpomínka" posmutněla jsem a dívala se na špičky svých vysokých zimních bot. Ukazováčkem mi pozvednul bradu a usmál se. „Adele, jsou Vánoce. Ano, je mi to jasné, ale teď na to myslet určitě nebudu" políbil mě. „Dobře, promiň" „Neomlouvej se, jo?" začal mě líbat tak, že si asi neuvědomil, že jsme na veřejnosti mezi hromadou lidí. „Fuj, nechejte si to na doma" prošel nějaký nabručený stařík. Roger se mi ze rtů odlepil a šibalsky se usmál. „No, tak pojďme" povzdechla jsem si a usmála se. Rog mě rychle popadnul za ruku a téměř se semnou rozběhnul domů.
Ano! Přesunuli jsme se až k Vánocům. Moc jsem se těšila, jak je začnu psát, takže jsme konečně tadyyy! Taky jste mě dnes překvapili s 400 zhlédnutími. Děkuji moc, že příběh čtete, protože nevíte, co to pro mě znamená. Miluju vás všechny! :3
Zatím :3
P.S. Omlouvám se, že kapitolka nevyšla včera. Včera večer jsem ji uložila do konceptů místo toho, abych ji vydala 😂
ČTEŠ
From the past/Z minulosti
Fanfic"Myslím, že je to jasné. Tohle vše se stalo jen pro to, abychom byli spolu" přerušil to ticho mezi námi, zatímco jsem ležela s hlavou opřenou o jeho rameno. Příběh úplně obyčejné holky Adele, která má trochu rozdílný vkus v hudbě, než její přátelé...
