From the past/Z minulosti

That mysterious house

Adele's view:

„No dobře, asi si budu muset chvíli zvykat" stěžoval si Rog při cestě zpět domů. „Tak jasně je to trochu něco jiného, než co vy tam nosíte." Chvíli bylo mezi námi ticho. „Chybí mi kapela... a bubny" řekl z ničeho nic. „To bych ti ráda pomohla, ale neznám asi nikoho, kdo by měl bubny" řekla jsem. „To nevadí..." „Za 500 metrů odpočte vlevo" ozvalo se z telefonu. „Hele nechceš mi ukázat, kde ses včera ráno objevil?" „Jo no asi je to naše jediná možnost, jak na něco přijít. Musíme jít tedy před tvoji školu... z tama si asi cestu budu pamatovat." „Tak fajn odboč vlevo už teď"

Rog zastavil před školou a vyšel z auta. Chvíli jsme tam stáli, protože se snažil vzpomenout si na cestu. „My jsme tě vyděli jít z tama" ukázala jsem směrem vlevo od školy. „Tak pojďme tama já si na to snad vzpomenu" přeběhli jsme cestu. „Pamatuješ si aspoň, jak ten dům vypadal?" „Vím, že byl čistě bílý a nebyl ničím zajímavý... pamatuju si taky ten pohled z okna. Před domem byla lavička a strom. Pak jsem si všímal většinou aut a-" „No jasně, že mě to nenapalo" začala jsem se smát „A všech těch lidí, co šli okolo v úplně jiném oblečení. Nenechala si mě dokončit větu." „Promiň... hele tam je lavička" otočila jsem se na druhou stranu chodníku. „Jinou tady nevidím... tohle by měl být ten dům" zastavil se před domem s číslem 233. „Bydlel tam někdo, když ses tam objevil?" „Ne nikdo v něm nebyl" řekl a vešel po schodech ke dveřím „No ale teď tady stojí Lee Ashton" řekl a zazvonil. Ve dveřích se objevil mladík, asi v našem věku. „Dobrý den, přejete si?" „Dobrý den" začal hned Roger „potřebovali bychom se jít nutně podívat k vám do prvního patra" řekl na rovinu. „Prosím? A proč?" díval se na nás udiveně. „Bylo by to na moc dlouhé vyprávění... pusťte nás" „Dobře, ale na nic tam nesahejte" řekl a pustil nás dovnitř. Rychle jsme vyběhli schody a šli do pokoje, který směřoval k ulici. Rog šel hned k oknu. „Přesně tak to vypadalo, když jsem se poprvé podíval ven" řekl. „Um Rogere? Tohle tady bylo?!" řekla jsem vyděšeně a rychle se běžela schovat za Rogera, který se otočil. „Hadi? Terária s hady?" vykřikla jsem. „Nebylo... přísahám, že tu byla postel, skříň a možná stůl to už nevím, ale tohle opravdu ne" „Jdeme ihned pryč!" ječela jsem. „Ty se bojíš hadů?" „Vypadám snad, že bych se nebála?!" krčila jsem se za ním. Roger se zasmál. „Nesměj se a raději jdi" vykřikla jsem na něj. „Jejda promiň, promiň" smál se pořád a pomalu začal opouštět místnost.

Rychle jsem za námi zavřela dveře a svalila se k zemi. „Horor! Už nikdy tam nelezu!" řekla jsem a snažila se uklidnit. „Ale prosimtě... vždyť byli zavření" řekl Roger a podal mi ruku, abych se zvedla. Já jsem se za ni chytla a vstala. „Však počkej... já mu dám" řekla jsem naštvaně a seběhla schody za tím Asherem. „Můžete mi prosím vysvětlit Lee, proč jste nás nevaroval před plnou místností hadů?!" vykřikla jsem. Otočila se na mě ale starší dáma. „Prosím?! Co vůbec děláte u nás v domě? Vypadněte než na vás zavolám policii!" zakřičela a hnala se po mě. Já jsem rychle mávla na Rogera a oba jsme vyběhli z té budovy. „Co tam dělala ta ženská?" zeptal se mě Roger a otočil se na dveře. „Proč je tady teď napsané Kyle and Jess Brown..." díval se na ten nápis divně. „Číslo domu se teď změnilo na 84?! A dům vypadá úplně jinak... Co to má znamenat?" Rog jen pokrčil rameny. „To je divné" protřela jsem si oči a znovu zaostřila na číslo domu. „Je tam pořád 84..." „Já tomu nerozumím. Nechceš si jít sednout na tu lavičku?" zeptal se mě a já jen přikývla. Seděli jsme tam mlčky oba dva a jen se dívali na ten dům. „Jedeme domů?" otočila jsem se na něj po chvilce. „Jedeme" řekl a oba dva jsme vstali a šli k autu.

„Asi to necháme zatím tak, že?" řekla jsem. „Asi jo..." odpověděl a stále se soustředil při řízení na cestu. „Co kdybych ti zítra ukázala Londýn?" řekla jsem s úsměvem, abych změnila téma. „To by bylo fajn" usmál se nazpět a zaparkoval před mým domem. Bylo už asi 6pm a tak jsem šla dělat večeři. „Dáš si něco?" zeptala jsem se Rogera. „Dám si... nechceš pomoct?" „To by jsi byl hodný... asi budu dělat míchaná vajíčka. Nechce se mi moc nic vymýšlet" „Dobře, tak jak můžu pomoct?" „Podej mi prosím čtyři vajíčka z ledničky" ukázala jsem na lednici, kam se Rog hned vydal. Sebral všechny čtyři jen jedno mu spadlo na zem. „Promiň, to jsem nechtěl. Hned to uklidím..." řekl a snažil se sebrat skořápky, při čemž já jsem měla záchvat smíchu. Sbíral to ze země, ale podařilo se mu zhodit ještě jedno, takže já jsem vybuchla ještě víc a Roger taky. „Dej to sem" sebrala jsem mu zbylé dvě vajíčka z ruky a šla pro hadr. Všechno jsme to uklidili a zase se vrátili k vaření. „Takže jo znovu... podáš mi prosím dvě vajíčka z ledničky?" „Rozkaz!" řekl a otočil se k ledničce, z kama tentokrát bezproblému vyndal dvě vajíčka. „Skvěle!" řekla jsem ještě se smíchem a pokračovala ve vaření.

„Povedlo se ti to" řekl Roger, když jsme oba dva seděli na gauči a jedli míchané vajíčka. „Povedlo se NÁM to" opravila jsem ho. „Nám? A co jsem zvládnul udělat... tak rozbít vajíčka" zasmál se. „Na vaření není nic těžkého" „To bych neřekl. Na to musíš mít talent, aby jsi zvládnul nepodpálit dům." „Chceš se dnes na něco dívat?" „Můžem, tak nějaký tvůj oblíbený film?" „Já mám ráda muzikály. Takže asi bych dala Mamma miu" „Mamma mia... to mi něco připomíná..." „Mamma mia, písnička od skupiny ABBA no a tohle je film s jejich písničkama" „Jo tohle! To je u nás taky celkem nový singl" „A jaký to bude hit!" „Vážně?" otočil se na mě Roger udiveně. „No neboj vaše Bohemian Rhapsody taky" řekla jsem a odložila talíř. „Jdu se převléknout... zachvilku jsem zpět" „Dobře"

Převlekla jsem se do nočního a vrátila se zpátky do obyváku. Roger tam seděl a celá kuchyň byla uklizená. „Ty jsi to uklidil?" „No, kdo jiný. Nějak dlouho ti to tam trvalo" zasmál se. „Nesměj se... raději se pojďme dívat" řekla jsem a zapnula televizi.

Máme tady další díl a to tentokrát se záhadným domem. Jinak se omlouvám za chyby... Taky jsem se rozhodla, že budu nahoře dávat pokaždé jinou fotku Roge. Napište mi, jak se vám díl líbil :3 užívejte víkend!