From the past/Z minulosti

Cupboard

„Johne, přestaň šlapat do mého zelí" zjevil se ve dveřích Rog. „Já jsem zelí?" podívala jsem se na něj zmateně, ale ani jeden z kluků mě nevnímali. „Ano, já vím žárlivko" zasmál se a odešel za Freddiem. „A ty se od ostatních drž dál" probodnul mě pohledem a obtočil si ruce kolem mého pasu. „Nebudeš mi říkat, co mám a co ne" zasmála jsem se a položila hlavu na jeho hruď. Ruce jsem obtočila kolem jeho těla a užívala si toho pocitu bezpečí. Najednou jsem cítila, jak mě probodávají pohledy. Otočila jsem se a viděla všechny tři kluky, jak se na nás dívají. „Oni nám Rogera vyměnili" řekl Brian. „Drahoušku, vždyť ses ze dne na den úplně změnil!" vyhrkl Freddie a nechávavě se na nás oba díval. Den ze dne? Nezdá se mi... „To se vám jen zdá" usmál se. „Změnil ses Rogi" usmála jsem se a on se na mě ihned otočil. „K dobrému samozřejmě" dodala jsem ještě.

Bylo mezi námi ticho... „No dost vykecávání, jdeme pokračovat..." promluvil Freddie a všichni kluci se otočili ke dveřím. Udělala jsem krok dopředu, ale Rog mě chytnul za ruku a přitáhl si mě zpět k sobě. „Změnil jsem se? Tak to ti budu muset večer ukázat, jak jsem se změnil k lepšímu" pošeptal mi do ucha a šibalsky se usmál. „Jenom abych neukázala já tobě..." pošeptala jsem mu nazpět. „Tak na to se těším" řekl už nahlas a šel za klukama. Je už navečer, takže se mi trochu začali zavírat oči. Sedla jsem si na gauč a vzala tam nějaký časopis ze stolku. Bylo to zvláštní... číst si časopis a ještě tak starý. Začalo se mi stýskat po domově. To, že jsem s Vaness pořád rozhádaná a to, že je mým rodičům v téhle době tak dvacet...

„Adele, pojď si prosím udělat něco s tím tvým blonďákem..." rozletěli se dveře, takže já musela odložit časopis, ve kterém se psalo právě o Brianovi. „Co se mu stalo, Briane?" vyskočila jsem na nohy. „Ale nic se mu nestalo... je zase protivný a momentálně trucuje" „Jak trucuje?" pozvedla jsem obočí. „Zamknul se ve skříni..." Potom mi to docvaklo. „Je to kvůli I'm in love with my car, že?" zasmála jsem se. „Jo... jak to víš?" změřil si mě pohledem. „Nevím, typuju" pokrčila jsem rameny a vyšla ze dveří.

„Rogi, vylez z té skříně" vlezla jsem do pokoje, kde se údajně schovával. „Ne, dokud nedají mou písničku na stranu B" ozvalo se ze skříně. „Rogere Taylore, nechovej se jak malé děcko" přišla jsem ke skříni a pokusila se ji otevřít. Marně... „Nedostaneš se sem" zasmál se. „Nepotřebuju se tam dostat..." odpověděla jsem mu. „Jak to myslíš?" „Prostě počkáme, než vylezeš. Zatím si půjdu povídat... třeba s Johnem. Nebo ještě líp... mohla bych jít do klubu poznávat nějaké lidi" usmála jsem se a otočila se ke dveřím. „Ne, to mi neuděláš..." ozvalo se ze skříně, která se celá pohla. Přišla jsem ke dveřím a jen je otevřela, aby vypadalo, že odcházím. „Adele! Nedělej to, nebo si mě nepřej" ozvalo se už výhružně. Dveře jsem zaklapla a sedla si potichu na židli, aby to vypadalo, že jsem odešla. „Ona odešla?! Mrcha!" ozvala se ze skříně spolu s dalšími nadávkami, jak si to semnou vyřídí. Dveře od skříně se ale brzy rozletěli a vyšel z tama celkem rudý Roger. Jakmile si mě ale všimnul, tak málem vyletěl z kůže. „Co tady děláš? Myslel jsem, že jsi šla pryč" řekl, jako by se nic nestalo. Stoupla jsem si ze židle a šla k němu. „Co bych dělala někde v klubu?" „Máš pravdu" řekl a šibalsky se usmál. „Rogere... co děláš?" začala jsem se strachovat, když se ke mně podezřele přibližoval. „Říkal jsem, že si to s tebou vyřídím" chytnul mě za pas, při čemž jsem zapištěla. Hodil semnou do skříně a sám si do ní vlezl taky. Zavřel a zamknul za sebou. „Jsem tu namáčklá, jak sardinka..." zkřížila jsem si ruce na prsa. Roger ale jen pokrčil rameny a přitáhnul si mě ze zadu k sobě. „Teď jsi tu semnou, dokud mi tu písničku neuznají" opřel se bradou o mou hlavu. „Proč ti o tu písničku tak jde" povzdechla jsem si. „Je prostě úžasná, to je vše" řekl. Já jsem se začala smát. „Co je?" řekl uraženě. „Nic... jen třeba počkej na tvoji písničku Drowse" „Kdy ji napíšu?" „Neřeknu... nemůžu" usmála jsem se. Najednou někdo vtrhnul do pokoje. „Co se stalo? Slyšeli jsme někoho zapištět" uslyšela jsem hlas Briana. „Briane, Roger nás tu zamknul a neodemkne dokud nebude mít tu písničku na desce..." řekla jsem a Rog se uchechtl. „Tak to máme dobrou zpravu... došli jsme sem hlavně, protože jsme se bavili a tu písničku dáme na stranu B..." řekl John. Roger ihned odemknul a nehledě na mě vyskočil štěstím bez sebe ze skříně. „Ale jestli vymyslíš něco podobného, jako I'm in love with my car, tak ti to už neprojde" probodnul Brian Rogera pohledem. „Neboj, další písnička bude pecka" podíval se na mě a mrknul.

Stála jsem před zrcadlem a zrovna si upraovala vlasy. Roger ke mně přišel a zakryl mi rukama oči. „Nedívej se" pošeptal mi do ucha. „Co se děje, Rogi?" „Někam si zajedeme" řekl a vedl mě k autu. Celou cestu jsem se nesměla podívat, až když jsme přišli na místo. Konečně jsem mohla otevřít oči. Párkrát jsem promrkala a pak se mi pohled pověsil na oblohu. Bylo hezky jasno, takže šli nádherně vidět hvězdy. „To je nádhera" dívala jsem se na to s otevřenou pusou. „Ty jsi nádherná... a taky pěkné dílo" zasmál se Rog a přitáhnul si mě k sobě. Stáhnul si mě dolů do vysoké trávy. „Nikdy jsem to uprostřed pole nedělala." „Tak tě musíme zasvětit" usmál se šibalsky a začal mi stahovat kusy oblečení.

Po týdnu! 😂 Ale už teď plánuju psát častěji, nebojte💗 Máme tady Rogerovu známou písničku I'm in love with my car, bez které by to asi nešlo😂. Jak se vám kapitolka líbí?
Zatím :3