From the past/Z minulosti

Parents

Byla sobota a jak již jsem slíbila, stáli jsme s Rogerem před domovem mých rodičů a celého mého dětství. „Jsi nervózní" „Nejsem" „Ale jo, jsi. Poznám to na tobě" chytla jsem ho za ruku. „No, tak možná jsem" pokrčil rameny. „Ale prosimtě, nemusíš být nervózní" usmála jsem se a přilepila se na jeho rty. „Hm... pořád jsem nervózní" zasmál se a znovu našpulil rty. „Nechej toho, klidně se naši už můžou dívat z okna" odbila jsem ho a zazvonila na dům. „Hej! Vědí vůbec, že mám přijít?" „Ehm... ne, nevědí" řekla jsem opatrně. Roger na mě vykulil oči. „Děláš si srandu?" dořekl to, než se rozletěli dveře, kde stál můj taťka. „Ahoj tati!" vypískla jsem a vrhla se mu okolo krku. „Adele, tolik jsi mi chyběla!" objetí mi vrátil. Zpoza mého ramene si však všimnul Roge, který tam celou dobu nervózně stál. Rychle se mě pustil a pohledem si nás přeměřoval. „Tati, tohle je můj přítel Roger" chytla jsem ho za ruku. „Dobrý den" řekl nervózně, poznala jsem to. „Dobrý den" odpověděl taťka. „Já jsem myslel, že jsi s tím... jak se jmenoval? David?" řekl a já cítila, jak mi Roger stisknul silně ruku. „Dobrý, to stačí" pošeptala jsem mu do ucha. „Promiň" omluvil se mi a ruku povolil. „Ne, s Davidem už nejsem" „Aha..." přimhouřil oči a Rogera si prohlížel „No tak pojďte dál" usmál se. „Miluju tě" zašeptala jsem Rogerovi do ucha. On se jen usmál, ale nic mi neodpověděl.

„Ahoj mami!" pevně jsem ji objala. „Adele, ty jsi se tak změnila! Si den ode dne hezčí!" vypískla a taky mě objala. „A co to tady je za klučinu?" vrhla se na Rogera. „Vítej v rodině, synu" objala ho. V tenhle moment jsem si uvědomila, že jsem ho před mamkou a jejíma reakcema měla varovat. Překvapeně ji objal nazpět „Dobrý den, rád vás poznávám" „Jakpak se jmenuješ? Víš, že mi někoho připomínáš?" „Jsem Roger a ano, tohle slyším často" poškrábal se na zátylku. „Tak Adele, pojďte se posadit a řekněte mi všechno."

„Jdu ještě pro něco do kuchyně, hned jsem zpět" usmála se mamka. „Jdu s tebou!" rychle jsem se k ní přidala a tak nevědomky nechala Rogera samotného s mým otcem. „Řekni mi, jaký je" vyzvídala hned mamka. Byla taková vždy, potřebovala všechno vědět a pokaždé to ze mě vymámila. „Je skvělý a všechno ostatní, ale..." „Ale?" pozvedla obočí. „Ale ještě mi ani jednou neřekl, že mě miluje" poklesle jsem svěsila hlavu. „To jsou chlapi... s tím si nedělej starosti. Pokud tě má opravdu rád, tak to řekne v tu správnou chvíli" pohladila mě po vlasech. „Asi máš pravdu" usmála jsem se na ni. „Tak, teď mi pojď pomoct vzít tady tu buchtu" vrazila mi do rukou talířek. Odnesla jsem je zpět do obyváku, kde nehybně seděl Roger s vykulenýma očima. Taťka se šibalsky usmíval mým směrem. „Bože, co si mu tati zase řekl?" položila jsem talířek na stůl a sedla si vedle Rogera, který se díval před sebe jako vyoraná myš. „Nic, jen jsem ho trochu varoval" usmál se.

S Rogerem jsme se rozhodli zvednout, protože bylo už skoro 7pm. Nebyla jsem u rodičů hrozně dlouho, takže jsme u nich strávili celé odpoledne. Objala jsem se s nimi na rozloučenou a slíbila, že zase přijedu. Kdybych jen věděla, že se s nimi vidím naposledy...

„Tak a teď mi vyklop co ti můj taťka řekl" snažila jsem se to v autě z Rogera vymámit. „Raději si to nechám pro sebe" odbil mě a věnoval se cestě před sebou. „No, ale asi jsem tě měla varovat před rodičema" „Jo, to jsi měla" zasmál se. „Řekla jsi jim vůbec, že jsem z minulosti?" „Ne! Buď by to nepochopili, nebo by mi tě ještě nedovolili nebo něco." Roger se zasmál, ale nic mi na to neodpověděl.

Přijeli jsme domů a konečně si oba dva oddechli. Nebo teda spíše Roger, kterého to opravdu vyčerpalo. Svalil se do křesla a zhluboka vydechnul. „Vysyp ze sebe, co ti řekl taťka" přišla jsem k němu a opřela se rukama o jeho kolena.  „Ne, neřeknu ani slovo" zavrtěl hlavou. „Opravdu?" řekla jsem a obkročmo si na něj sedla. „Jestli to bude takhle pokračovat, tak ti neřeknu vůbec nic." Přimhouřila jsem oči a obličejem se přiblížila na milimetry od toho jeho. Obtočila jsem si ruce okolo jeho krku a pomalu se přisunula až do jeho klína. „Nemáš nejmenší tušení, co tímto ve mně vyvoláváš" spokojeně zaklonil hlavu. „Opravdu?" přiblížila se k jeho rtům a několikrát v jeho klíně protočila boky. „Bože můj, Adele!" zaječel zoufale. „Mhm?" zabručela jsem šibalsky a rukou putovala k jeho rozkroku, kde jsem přejela prsty. Zasténal a trhaně se nadechl „Já tě..." „Miluju?" doplnila jsem ho. „Já tě... tak zlehtám" zasmál se. Dlouho mu to ale nevydrželo, protože jsem mu opět přejela dlaní přes rozkrok. Se sténem zaklonil hlavu. Teď byla má chvíle... slezla jsem mu z klína a postavila se na nohy. „Jdu si dát sprchu" řekla jsem s úsměvem a otočila se ke dveřím. „Děláš si srandu?" vyskočil na nohy a chytnul mě za zápěstí. „To máš za to, že mi nechceš říct, co ti řekl otec" zasmála jsem se a snažila se mu vytrhnout ze sevření. „No tak to ti jen tak neprojde..." zasmál se a chytil mě pod zadkem. Zvednul mě a odnášel do ložnice i přes můj protest. „Tohle měla být odplata" pištěla jsem a u toho se smála. Rogera to ale nijak neobtěžovalo a dál mě nesl do ložnice.

Tak jo! Nová kapitola, která není úplně záživná, ale možná se v ní něco důležitého ukrývá *mrk* 😂. Každopádně je teď u nás příšerná bouřka, takže mám na plné koule zapnuté písničky ve sluchátkách ať to nevnímám. Mám šílený strach z bouřek 😂 Jak se vám kapitola líbí?
Zatím :3