„Takže mi chceš říct, že budou znovu Vánoce?" leželi jsme vedle sebe s Rogerem na posteli. Já si hrála s jeho vlasy a on si mě pořád prohlížel a mě to začínalo celkem znervózňovat. „Jo, ale napadlo mě, že si nebudeme dávat dárky... co ty na to?" „Jo! Díky bohu aspoň nemusím vymýšlet dárky" zasmála jsem se a víc se k němu přimáčkla. Rog se taky zasmál a obtočil si ruce okolo mého těla. Najednou jsem ucítila, jak se mi na zadek přilepuje jeho ruka. „Rogi" usmála jsem se. „Co jeee?" usmál se přilepil mi tam i druhou ruku. Začala jsem se smát na celé kolo, ale jeho to vůbec nezajímalo. Dál se staral o moje pozadí, i když jsem se mu snažila nějak vykroutit ze sevření. „Nemrv sebou tak" usmál se a ruce předělal z mého zadku na mé tváře. Usmál se a něco začal říkat. Neposlouchala jsem ho, protože jsem byla zadívaná do těch jeho poměnkových očí. „Posloucháš mě?" přilepil se čelem na to mé. „Co? J-jo?" zamrkala jsem a v okamžiku zrudla. Roger se začal smát a v momentě se mi přilepil na rty. „Říkal jsem, že tě miluju, jo? A vždy budu..." usmál se. „Já tebe taky Rogi" usmála jsem se. „Dooobře" prodloužil to slovo. „Dost bylo slaďáren" kouknul se mi do výstřihu a ruky tam taky přesměroval. „Ty si vždy najdeš možnost, jak tu konverzaci odvrátit" zasmála jsem se a dívala se na něj, jak téměř slintal u pohledu na moji hruď.
Ráno mě probudilo roztažení závěsů. Přetočila jsem se s povzedechem na bok a hodila si peřinu přes hlavu. „Vstávej krásko! Dnes ti ukážu, co všechno umím na bubny" nadechnul se nahlas a oddělal mi peřinu z hlavy. Začala jsem bručet a různě sebou na posteli trhat. „Nechce se mi vstávat!" zamručela jsem a ani na vteřinu neotevřela oči. „Když to nejde po dobrým" cítila jsem, jak se podemnou prohoupla postel. „Ne, prosím" začala jsem se bezdůvodně smát a pomalu rozlepovat oči. Blonďák se ke mně na posteli přibližoval. „Rogi vždyť na sobě nic nemáš" zasmála jsem se znovu a zamuchlala se pod deku. „Ty taky ne" pokrčil rameny a vzal si mě i s dekou do náruče. Já samozřejmě nezapoměla zapištět a Rogerovi opakovat pořád dokola, že na sobě nemá oblečení. Ignoroval mě... teda až do té doby, než sešel schody, kde byli v jídelně všichni kluci. Rog se ale včas stihnul otočit na patě a vyběhnout zpět do pokoje.
„Varovala jsem tě" smála jsem po tom, co mě položil na postel. „Já jsem zapoměl, že jsou tu další lidi" smál se taky a oblékal si kalhoty. Já se taky odbalila z deky a oblekla do oblečení, které tu mám. „Měl bych ti to oplatit, takže spolu taky půjdeme nakupovat" snažil se zapnout si knoflíky u košile, ale vůbec mu to nešlo. „Dej to sem" protočila jsem očima a začala mu je postupně zapínat. Po posledním knoflíku jsem mu vlepila pusu. „Nakupovat půjdu ráda" usmála jsem se. „Ale až po zkoušce, jo?" Jen jsem kývla hlavou na souhlas a vyšla směrem ke dveřím. „Mám hlad."
„Dobré ráno" řekl vesele Roger všem v kuchyni. „Dobré" odpověděli sborově. „Taky přeji dobré ráno" usmála jsem se na ně a zaujmula místo hned vedle Johna. Roger si sednul vedle mě a zakousnul se do prvního rohlíku. „Adele, drahoušku, řekni nám o sobě něco" usmál se na mě Freddie. Přesně na tohle jsem čekala. Až se někdo zeptá a já nebudu mít žádné tušení, co mu odpovědět. Otočila jsem se na Rogera, který jen pokrčil rameny. „No... tak miluju vaši hudbu a...." A jsem v koncích. Uvědomila jsem si, že nemám vůbec zajímavý život a že právě Freddiemu nemám co odpovědět. „A bydlím úplně sama v menším domku" „Bydlela..." vešel mi do konverzace Rog. Prudce jsem se na něj otočila a vykulila oči. „Ano, bydlela" řekl a podíval se na mě, jako by mi četl myšlenky. „Teď bydlíš tady" usmál se a pyšně si založil ruce na prsa. Oddechla jsem si, ale všichni kluci vykulili oči. „Bydlí tady? Rogere to je moc informací pro nás za pouhý den. Už to, že sis ty našel holku..." pronesl Brian. „Bri, když se tak mají rádi" usmál se Freddie. „Měli bychom jít do studia..." namítnul John a tak odbočil od celé konverzace. „Máš pravdu!" řekl Rog a zvednul se od stolu.
V Rogerově autě jsme přijeli až ke studiu. Já jsem se zatím kochala prostředím, protože se toho nemůžu nabažit. Zároveň se mi, ale začíná celkem stýskat. „Děje se něco?" zeptal se mě Rog. „Ne, vůbec nic" usmála jsem se. Podívala se na cestu před sebe a zjistila, že se blížíme ke studiu. Roger zastavil auto, obešel ho a otevřel mi jako gentleman dveře. „Kdyby něco, tak mi řekni, jo?" pošeptal mi do ucha a já jen přikývla.
„Co jsi s ním proboha udělala?" objevil se vedle mě hlas. „Johne! Nevšimla jsdm si tě" otočila jsem se na něj. Ano, nevšimla jsem si ho a to jen pro to, jak jsem byla zabraná sledováním Roge. Hrál na bicí a vypadal u toho líp než u čehokoliv jiného. Měl cigaretu v puse a byl stoprocentně soustředěný na bicí. Jen jednou za čas zvednul hlavu a usmál se na mě, nebo na mě mrknul. No nemiluj ho... „Promiň, jestli jsem tě vylekal" usmál se John. „Ne, vpohodě. Jinak nic sem s ním neudělala" zasmála jsem se. „Je takový... hodný a gentlemanský" zamál se John a podíval se na Rogera, který ho probodával pohledem. Jakmile ho zaregistroval, tak se odemě na krok odsunul. „A taky pěkně žárlivý" pošeptal a já se zasmála.
Omujbozeee! 😂Tak jo, máme tu opravdu po minimálně 14 dnech novou kapitolu! Snad to teď už bude všechno lepší a budu častěji vydávat... Jak se vám kapitolka líbí?💗
Zatím :3
ČTEŠ
From the past/Z minulosti
Fanfiction"Myslím, že je to jasné. Tohle vše se stalo jen pro to, abychom byli spolu" přerušil to ticho mezi námi, zatímco jsem ležela s hlavou opřenou o jeho rameno. Příběh úplně obyčejné holky Adele, která má trochu rozdílný vkus v hudbě, než její přátelé...
