Bylo mi 19 když jsem s nim byla, tak hloupá a mladá. Plánovala jsem s ním budoucnost, a myslela si že se změní že..to co dělá je jen jeho nemoc. Teď vím že bych ho nejradši nikdy nepoznala. Stalo se to tenkrát v Paříži kam jsem jela na dovolenou, protože hrozně ráda cestuju po světě. Teď tam jezdíme jednou za dva roky jen aby mi připomněl ten moment který považuji za omyl. Přijde mi že..čas plyne hrozně rychle, a já tak s ním ztrácím nejlepší roky svého života. Kdykoliv kdy mu řeknu že už takhle nechci žít, schytám od něj facku a ostré slova. Nemohla jsem to nikomu říct..protože jsem nikoho neměla. Rodiče měli autonehodu a já byla sama..cítila jsem se naprosto ztracená. Charles byl jiný když jsme se poznali. Přišel mi tak atraktivní.. Jeho černé upravené vlasy, a husté obočí. Zamilovala jsem se do něj rychle. Jenže z milého kluka se vyklubal násilník. A kdybych to věděla dřív, nikdy s ním neodejdu.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Když jsem odešla do kuchyně kde jsem si udělala po ránu kafe, ucítila jsem najednou něčí ruce pod volným tričkem. Otočím se a vidím jeho hladový pohled.
,,Dneska si to užijem" Řekl s úsměvem a pohladil mě po rameni. Lehce jsem kývla a pak odešla do sprchy. Snažila jsem se nemyslet na dnešní den co mě čeká. Snažila jsem se uvolnit ale to hned přerušili jeho doteky. Byl se mnou ve sprše a já se k němu otočila jak poručil, dívala jsem se mu do jeho děsivých očích.
"Nemůžeš jen tak zmizet krásko.. To se nedělá" Šeptl mi do ucha a políbil mě.
,,Dost prosím" Ozval se můj vnitřní hlas, bála jsem se, tolik jsem se bála a nedokázala to říct. Nedbal na to a líbal mě na krku. A pak mě vzal silně za zápěstí které přimáčkl ke zdi, měla jsem takový strach. Slzy mi tekly proudem. Po chvíli jsem vyšla oblečená na chodbu a šla rychle do pokoje kde se zamkla a potichu se rozbrečela. Nenáviděla jsem jeho..nenáviděla jsem své minulé já že se do něj zamilovalo. A ještě víc jsem nenáviděla sebe že jsem nedokázala sebrat odvahu a zdrhnout, Proč se to muselo stát? Proč já?.
Další den to bylo podobné jako předešlé dny. Kadyž jsem si četla knížku a jeho odmítla, vzal mě znovu za to zápěstí které mě bolelo a donutil mě vstát. Dívala jsem se mu se strachem do očí.
,,Nech mě" Prosila jsem ale on to s radostí ignoroval, jakoby ho zajímalo jen moje tělo. Své ruce po mě sápal jako hladový medvěd.
,,Ne!" Křikla jsem a vytrhla se mu. Doběhla jsem do kuchyně a hned první věc kterou jsem vzala byl telefon. Nevím kde se ve mě vzala ta odvaha..chtěla jsem udělat cokoliv jen aby to trápení už navždy skončilo. Už jsem chtěla volat policii ale v tom mi jeho ruka telefon vytrhla a přitiskla mě ke zdi.
,,Tohle už nezkoušej, myslíš že mě baví za tebou pořad běhat!? jsi jenom moje Beth!" křikl naštvaně. Nebyl to můj první pokus o útěk..ale vždycky to bylo marný.
,,Já s tebou už nic nechci mít společného, tak to sakra pochop!" křikl zas můj hlas. Dal mi za to velkou facku a shodil na zem. Hned jsem se chytla za tvář a dívala se na něj z nechutí. Bylo v něm tolik zla.
,,Budeš mě poslouchat! vážně si myslíš že by tě někdo dokázal milovat tak jako já!?" křikl, bolela mě z něho hlava. Proč si myslí takovou blbost? Tohle co předvádí není láska, nikdy nebyla.
,,Jenže ty mě nemiluješ! prahneš jen po mém těle! nejsem tvůj majetek! Já...už nechci být" dostala jsem ze sebe odvážná slova se slzami v očích. Jeho reakce byla opět naštvaná. Ruku stiskl v pěst, měl naštvaný pohled zatímco já zoufalý.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jsi netvor" dodala jsem. Mezi námi bylo ticho.. Už jsem myslela že si vzal moje slova k srdci, ale on se naopak znovu naštval , a to natolik že mě vzal pevně za ruku. Stála jsem před ním se slzami v očích, držel mě pevně takže i když jsem se pokoušela sebevíc, nemohla jsem se mu vykroutit.
,,Takže..tohle si o mě myslíš" uchechtl se pobaveně.
"Miluješ mě vůbec?" zeptal se jakoby ignoroval ty moje slova. Všechno co jsem řekla mu bylo jedno. Byl jak posedlý.
,,Odpověz kurva!" zařval když nedostal odpověď. Hodil mě na zem a já sykla bolestí a couvala do kouta. Nikdy nebyl tak zlý..tak krutý.
,,A..ano, miluju tě" vykoktala jsem. Nedokážu uvěřit že mě donutil to říct. Když mě pustil, zamkla jsem se v koupelně. Sedla si na zem a schovala si dlaněmi obličej. Tiše jsem se rozplakala. Cítila jsem se jako jeho majetek..jako hračka s kterou si hraje když chce.
Rozhodla jsem se napsat další knížku sem na wattpad. Chci poděkovat sxmplerose za vytvoření obálky(úvodní fotky). Tímhle příběhem chci ukázat že každý má svý chyby a i když je těžký se přijmout, tak zkusit na sobě vidět alespoň to pozitivní. A že Znásilnění je dost častá a zlá věc. Někdy je těžké říct to slovo" Ne" protože se ve vás hrne tolik strachu.. že jen čekáte až to skončí a doufáte že se dotyčný třeba i změní. Je ale důležitý se ozvat a ukázat že vám to není příjemný... A hlavně to včas řešit. Třeba tahle story i někomu pomůže..kdo ví, užijte si čtení❤
