Proč já?

Už bude dobře, spánek ti pomůže

Je tu další den, a já se vzbudila z menší nepříjemnou kocovinou. Opatrně jsem se posadila a koukla kolem. Většina Jennifer kamarádů ještě spalo, ale samotná Jennifer byla vzhůru a už si to plánovala další párty, ta holka je neskutečná.

"Jsem myslela že se ani nevzbudíš, byla jsi totálně tuhá. Ale vedle Jeremyho jsi vypadala roztomile" rýpla si hned po ránu a já se nad tím lehce zamračila a vyzvracela se za stromem.

"Nojo, z toho by asi tvůj Klaus radost neměl že? Pojď se najíst, udělala jsem nám společnou snídani. Jako piknik, to je skvělý ne?" zajásala si Jennifer a já jen kývla. Jistě..jsem štěstím úplně bez sebe. Co si vůbec myslí? Že mě dotáhne sem jen aby mě mohla ponížit, a potom si ze mě dělat srandu?.

,,Ochutnej tohle" řekla mi když jsem nakonec sedla k piknik. Natahovala se pro flašku alkoholu.

,,Jsi blázen, takhle se z kocoviny nevyléčím, ale naopak" odpověděla jsem jí a flašku alkoholu kterou mi podala, jsem jí vrátila zpět. Pohlédla jsem poté na spícího Jeremyho.

,,No chapeš to!?" řekla rozčileně Cher a já se na ní koukla. Ne nechápu to Cher.. Protože jsem tě vůbec neposlouchala.

,,Nevěnovala ti pozornost. Protože tu pozornost věnovala tady našemu šípkovému princi" odpověděla jí Jennifer.

,,Promiň, co jsi říkala?" snažila jsem se vrátit do reality.

,,Říkala něco o tom klukovi ze včera, teď už teda ex klukovi" vysvětlila mi trošku Jenn abych byla v obraze.

,,Ajo, no musel to být hajzl" přikývla jsem.

,,To mi povídej" řekla Cher a místo zákusků si vzala salát. Podívala se pak na naše nechapavé pohledy.

,,Nechci přibrat, pak se nevejdu do těch krásných šatu co jsem si koupila tenhle měsíc" řekla nám s úsměvem a já si vzala slaninu. Ta myslí jen na módu.

,,No, to je vážně fajn. Hele já už půjdu, tak si napíšeme?" podívala jsem se na ně když jsem vstala.

,,Ani jsi skoro nic nesnědla" řekla smutně Cher.

,,Ale jo, snědla. Musím si ještě zavolat" řekla jsem a rozloučila se s nimi.

,, Díky bylo to fakt fajn.. " Pousmála jsem se spokojeně. Nikdy jsem neměla takové přátelé.
Pak jsem odešla domů kde jsem se dala trochu dohromady a pak hned napsala Jeremymu že se omlouvám že jsem takhle brzy ráno odešla a tak. Když jsem odeslala esemesku, zavolala jsem hned na to Klausovi který mi to ale nebral. Proč mi to nebere? Co když se mu něco stalo? Netrpělivě jsem se dívala na displej svého telefonu, a nakonec jsem odešla do sprchy. Zavřela jsem na chvíli oči abych se uvolnila, což byla chyba. Jelikož jsem uviděla moment kdy mě Charles chytl pevně za vlasy, a nutil mě k hrozným věcem. Nad tou vzpomínkou mi stékla slza po tváři. Proč na to teď vůbec myslím? Neděje se to..už je to pryč. Je to ale skutečně pryč?. Už jsem natahovala ruku po ručníku ale v tom jsem ucítila závan studeného větru. Byl to nepříjemný pocit. Když jsem se otočila pro ručník, uviděla jsem za závěsem ve sprše vysokou postavu, jehož pohled směřoval přímo na mě. Co tohle má znamenat!?.

,, Kdo jste!?" křikla jsem vyděšeně ale nikdo mi neodpovídal. Když jsem se zabalila do ručníku a odtrhla závěs, nikdo tam nebyl.
Připadala jsem si jako blázen. Věděla jsem jistě že tam někdo stál. Představte si že se v klidu sprchujete, jste doma jen vy, a někdo stojí za vaším závěsem a sleduje vás. Po tomhle v mé hlavě kolují jen myšlenky typu" co když to byl nějaký zloděj?, nebo vrah co mě tu přišel podřiznout a rovnou to tu vykrást? Nebo co když to byl.." dost Elizabeth. Snažila jsem se své negativní myšlenky urovnat. Jenže copak to šlo?. Hned jsem popadla telefon, ale zas ho rychle položila zpět. Nechci vypadat jako idiot co si stěžuje svému příteli 24/7 a neumí si vyřešit ani jedinou věc bez něj.