Proč já?

,,Minulost mi brání"

Jsem ráda že dodržel to co slíbil a ještě jsem víc byla radši když přišel do pokoje a oznámil mi že tu nikdo není, že je vše v pořádku a že nenašel nic co by naznačovalo nebezpečí. Myslela jsem že už budu mít klid.. a že mě strach po jeho slovech opustí. Jenže to se nestalo.

Zrovna jsem si četla když jsem na svém krku ucítila něčí rty, jeho rty. Zvedla jsem hlavu abych se mu podívala do očí.
Nebránila jsem se tomu. Protože od něj to bylo něco úplně jiného.

,,Tak moc jsi mi chyběla Elizabeth. Tak moc.. " šeptl mi do ucha a líbal mě na krku. Beze slov jsem ho začala líbat a odhodila jeho tričko na zem. Vše bylo skvělý jenže to jen chvíli, protože v tom nejlepším, jsem si vzpomněla na to nejhorší. Před očima jsem uviděla moji noční můru. Jakoby se opakovalo.  Nemohla jsem se té vzpomínky zbavit.. cítila jsem nervozitu, cítila jsem jak pohlcuje moje myšlenky a já s tím nemohla nic dělat. Bylo to přesně jako teď. Ležela jsem nahá na posteli a on mě k tomu nutil. Nezajímala ho má prosba o tom aby přestal, zajímalo ho jen moje tělo.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Vzpomínka 
Moje srdce tlučelo o hodně víc, když se ke mně sklonil a dotkl se mé holé kůže. Jeho dotek je jako tetování na mém tělu.. nejde se toho zbavit.

,,Prosím přestaň.. já tohle nechci. Charlesi prosím.. " šeptala jsem zoufale se slzami v očích, ale moje prosba byla jako mlha.

,,Nezajímá mě co chceš ty. Tady jde o to co chci já. A teď právě chci.. tebe" řekl mi nazpět a silně mi stiskl zápěstí. Které přitiskl ke zdi a držel mě za něj. Dělal to hrubě, a bez lásky. Když se naše těla odpojili cítila jsem volnost. Jenže to bylo jen na vteřinu protože hned nato začal znovu. Byl jako stvůra.. nikdy neměl dost. Zatlačil mi pak zápěstí do matrace a políbil mě na rtech. Jeho polibek nebyl něžný.. zacházel se mnou jako s hračkou. A já nemohla nic dělat i přestože jsem chtěla. Svázal mi ruce k posteli a s mým tělem, si dělal co chtěl. Byla jsem na sebe tak naštvaná že jsem mu to dovolila, jenže ten strach.. byl silnější. 

Současnost

,,počkej.. Niku prosím " Řekla jsem mu  a podívala se na něj se slzami v očích, on však nechápal.

,,Co se děje? Udělal jsem něco špatně?" zeptal se starostlivě a podíval se na mě když zvedl hlavu.

,,Proč pláčeš?" zeptal se a chytl mě za ruku. To by Charles neudělal. Chytl by mě za ruku, ale tak pevně až by mi zůstala modřina.

,,Promiň, nemůžu" špitla jsem s pláčem a objala si nejistě lokty. Ty vzpomínky se mě drží jako klíště. Klaus se na mě jen nechapavě dál díval. Snažil se dozvědět proč to nechci, co se děje..ale já mlčela.

,,Můžeš se mnou komunikovat? Protože já se snažím" díval se na mě zoufale ale já jen sklopila zrak, a když mě chtěl vzít za ruku, couvla jsem.

,,Tak co je špatně? Tady nejde jen o tohle co? Tady jde o Jeremyho.. Já to věděl" řekl už naštvaně. Nechápu proč to teď vytahuje. Celý život z Charlesem jsem byla naučena mlčet a poslouchat.. A teď mi to přišlo jako dobrý řešení protože sama jsem nebyla schopná na slova.

,, Takže ten večer u táboráku jak psala Jennifer, něco znamenal.. " řekl jak detektiv a stiskl ruku v pěst. Podíval se na mě zaraženě.

,, Sakra odpověz mi!" křik nahlas.
Doteď to byli jen slzy..ale jakmile vykřikl, rozbrečela jsem se ještě víc. Klaus se na mě zmateně podíval a prohrábl si zoufale vlasy.

"promiň.. promiň, nevím co to do mě vjelo. Jen o tebe nechci přijít. Neměl jsem se chovat jako nadržený idiot co to nutně potřebuje, tak to ani není Beth" řekl a okamžitě si sedl vedle mě.  Podíval se na mě vyděšeně když jsem plakala. Nejspíš už pochopil o co jde

,,Zlato v pořádku ano?.. Nadechni se. Mrzí mě to neuvědomil jsem si že.." podíval se na mě smutně a sklopil provinile zrak.

,,Minulost..mi brání" řekla jsem tiše. Měla jsem pocit že jsem to vše pokazila.
On po chvilce promluvil a podíval se mi do očí. Natáhl ke mně ruku a já rychle ucukla strachy.

,, Chci ti pouze setřít slzy.." řekl klidně a já se tedy nechala. Jeho ruce byli hebký, a něžný.

,,Nic se neděje. Není to tvá chyba, vím že je těžké to dostat z hlavy" řekl mile a vzal mě pomalu za ruku.

,, Ale spolu to zvládneme. Nebudeme na to pospíchat.. dobře? Teď se hlavně uklidni, jsem tu s tebou. Není tu, už se to neděje "uklidňoval mě a já se na něj se slzami podívala když jsem přestala plakat.

,,Měl jsem to hned poznat. Odpusť mi to, nechtěl jsem být tak nepříjemný" řekl a přitulil si mě blíž k sobě. Dal kolem mých ramen deku a snažil se mě uklidnit.
Podívala jsem se na něj smutně.

,,Zlato, když to nechceš nemusíme. Nejsem on a ani nikdy nebudu. Protože mě na tobě záleží" řekl mi upřímně a stále mě držel u sebe. Sklopila jsem zrak na svoje třesoucí se ruce.

,,Omlouvám se.." Řekla jsem a zavrtěla hlavou zoufale se slzami v očích.

,,Hej to nic.. to nic je to v pořádku" uklidňoval mě.

,, Já vím..že je pro tebe těžké zapomenout. A jestli chceš můžeme to řešit.. "

,, Jak?" podívala jsem se na něj tazavě.

,, S psychologem" dořekl nejistě. Bylo poznat že měl ohledně téhle otázky strach z mojí odpovědi. Jenže já vím že mě nemá za blázna. Myslí to se mnou dobře.

,,Budu v pohodě, ale jestli to bude pokračovat půjdu.. půjdu tam" vykoktala jsem a utřela si své další slzy.

,,Nechci aby nám to překáželo v tomhle" řekla jsem rozhodnutě a on se trochu pousmál ale bylo vidět že ho to ještě trápí.

,,A k Jeremymu nic necítím, abys byl v klidu" vysvětlila jsem a očkem se na něj podívala.

,,Já vím, neměl jsem tak vyjet " řekl smutně a podíval se na mě. Byla jsem vděčná za jeho podporu. Jakobych na něm teď viděla jeho svědomí.

,,Klausi, nemůžeš za to. Vůbec jsi nemohl vědět že mi to připomene jeho" pohladila jsem ho po ruce a on mi podal pití.

,,Chci aby ses mi svěřovala. Z Charlesem ve vztahu jsi byla asi zvyklá na něco jiného což je špatně."

,,Ale já tě za tvoje prosby a názory nikdy nebudu soudit. Nikdy bych se nezachoval jako on. Tady můžeš být upřímná.. protože tady, jsi doma Beth" pousmál se a já trochu taky. To poslední mě potěšilo ještě víc protože jsem to dlouho neslyšela. Když si představíte domov, je to dům plný pozitivní energie a tepla. Vše co potřebujete. Ale pro mě, je domov on. Tam kde je on, je domov.
Kéž bych mohla vymazat všechny vzpomínky s tím násilnickým idiotem.
Dost mě to poznamenalo.
Kdybych tehdy nepotkala Klause, nevím jak by to dopadlo.

,, A naší intimní chvíli si nepokazila Beth, můžeme si to vynahradit až se na to budeš cítit.. " podíval se na mě s lehkým úsměvem.

,,A zatím, se budeme soustředit na další část romantiky" řekl s úsměvem a zapl televizi, ve který byl zrovna film Alvin a Chipmunkové.

"Tohle je romantika?" zasmála jsem se a on přikývl.

,,Jistě. No ne tedy že bych byl na animáky, mám radši horory..ale třeba ti to zvedne náladu " přikryl nás oba dekou a potom jsme se jen dívali. Klaus je tak pozorný, a svou reakcí mě navíc překvapil. Netlačí na mě, a mám plnou svobodu, což jsem z Charlesem ve vztahu nemohla mít. Hned se mi usínalo na jeho rameni lépe, když jsem věděla že se nezlobí a že jsem u něj už v bezpečí.