Proč já?

Oslava

Po chvíli jsem se uklidnila. Vlezla jsem do teplý vany a snažila se relaxovat..jenže to v mém životě fakt nejde. Bolelo mě celý tělo. Rány mě pálily v té horké vodě ještě víc. Měla jsem pocit že jsem spoutáná a navždy jeho. Opřela jsem se a užívala si samotu kterou někdo ve chvilce přerušil, byl jak klíště..To beze mě nedokáže vydržet ani vteřinu?.

,,Dnes jdeme na menší oslavu. Těšíš se zlato? Bude tam plno lidí kterým tě chci seznámit " zeptal se a vrazil do koupelny bez zaklepání. Chtěl se mnou chlubit jako trofejí.
Díval se na mě zaujatě. Všimla sem si ho a hned vylezla a dala kolem sebe ručník. Dělal jakoby se před chvíli nic nestalo a vše vždy překrýval sluncem a jistotou.

,,Jsi tak nevinná" zašeptal mi do ucha když stál za mnou. Těžce jsem polkla a zatajil se mi dech, jakobych měla v krku něco těžkého..políbil mě na krk a já se hned k němu otočila.

,,Mám pro tebe vybrané šaty..budou se ti líbit" Šeptl mi do ucha a odešel na chodbu kde se v zrcadle upravoval. Sklopila jsem smutně zrak a pak se na sebe podívala do zrcadla.

,,Jsi hloupá" Řekla jsem svému odrazu. Měla jsem chuť to zrcadlo rozbít. Měla jsem k sobě tolik nenávisti. Mé myšlenky opět burcovali.
"Můžeš si za to sama. Měla jsi už dávno utéct"

"Jsi naivní, čekáš až se změní ale to se nikdy nestane"

,,měla by jsi to ukončit..uleví se ti"

Měla jsem slzy v očích. Snažila jsem se ty negativní myšlenky překrýt nadějemi. Ale žádné tu už nebyli.

,,Tak jdeš!?"Křikl už netrpělivě a já se nadechla. Přála jsem si aby se něco stalo..jen abych tam nemusela jít. V pokoji jsem se dívala na ty šaty, byli červené. Když jsem je odmítla..rozzuřil se a vzal mě za zápěstí které mi zas stiskl.

,,Vezmeš si je, a bude vše perfektní" Řekl výhružně jakoby jsi to už předem naplánoval. Se strachem jsem přikývla a vzala ty šaty do kterých jsem se oblékla. Necítila jsem se v nich dobře..možná proto že byli od něj. Sama sobě jsem se hnusila. Ukázala jsem se mu a on se nadšeně usmál. Na sobě měl černý sako a kravatu.

,,Ladíme k sobě..budem kouzelný pár" zašeptal zasněně a políbil mě. Jeho ruka sjela pod moje šaty, a zastavila se na stehně. Bylo to jakobych cítila úzkost po celém těle. Tak rychle se mě zmocňovala.  Podívala jsem se na něj, a v jeho obličeji byla opět ta důležitost, kdy si myslí že mě může vlastnit.
Obula jsem se a vyšli jsme ven. Jeli jsme nějakou limuzínou, i když měl své Porshe, rád utrácel peníze..koneckonců jich měl dost a nešetřil. To byl důvod proč mě ostatní měli za zlatokopku..jenže oni nevěděli proč s ním musím být. Neviděli situaci tak jako já.
Ucítila jsem pohledy cizích lidí.. Uslyšela jsem pomluvy jako vždy. S ignorancí jsme odešli do velkého sálu. Charles si to mířil k nějakému muži, Hnědé vlasy..modrý sako, vypadal stejně nechutně jako on. Nejspíš byli nejlepší kamarádi protože se přivítali obejmutím. Uviděla jsem je jak jdou směrem ke mě. Podívala jsem se zoufale jinam a v ruce držela skleničku.

,,Tohle je moje přítelkyně Elizabeth Baker" Usmál se šťastně když mě představil.

,,Uvolni se" zašeptal mi a pak se podíval na svého přítele.

,,Jste roztomilý, přeju vám to" usmíval se a díval se na mě. Představil se mi a podal si se mnou ruku.

,,Ach ano, to jsme..poznali jsme se v Paříži. Jsem hodně rád že ji mám. Paříž je stvořená pro takové páry jako jsme my." řekl. Hrál takový divadlo..a tolik přetvářek.

,,Vidím ale že tvoje přítelkyně není moc šťastná" dodal, měla bych být?. Kéž by věděl jak to mezi námi doopravdy je.

,,Je jen unavená" opáčil a já se pokusila o přesvědčivý úsměv.

,,Tak to dovol abych si ji vypůjčil a rozveselil. Co říkáte na sklenku dobrého vína?" Nabídl mi svou ruku a já se nervózně usmála a přikývla. Šla jsem s ním ke stolu kde mi nalil alkohol. Byla jsem nervózní, co když je stejný jako Charles? Co když něco teď pokazím?. Už to že jsme tu sami mi nepřináší bezpečný pocit.

,,Nemusíte být tak napjatá..trochu se uvolněte. Vím že Charles není žádný andílek, má problemy s agresí. Ale vás jistě miluje" přiznal, vážně to práskl na svého kámoše? To byla od něj trochu zrada.

,,Vážně?" hrála jsem překvapenou, i když jsem to moc dobře věděla, celou jeho minulost.

,,Ano" usmál se.

"Takže..vy máte svatbu?" zeptala jsem se aby nebylo mezi námi to trapný ticho.

,,Ano za pár dni. Tohle je taková..rozlučka. Suzan a já začínáme novou kapitolu života. Jsem s ní hodně šťastný" napil se. Jakoby věděl co je mezi mnou a Charlesem, a chlubil se úžasným vztahem jen abych žárlila. Díval se mi do výstřihu což mě víc štvalo, šel z něj strach.

,,Jste ze mě nervózní Elizabeth?" zašeptal mi do ucha když se ke mě naklonil, a já hned položila skleničku a podívala se na něj. Chce si snad něco začínat? má před svatbou. Nevěděla jsem co mám říct.

,,Ach, tady jsi" Řekl Charles když přišel k nám a podíval se na svého kamaráda nepříjemným pohledem. Dal svou ruku kolem mých ramen aby dal jasně najevo že jsem jenom jeho.

"Zrovna jsme si povídali.. Tvá přítelkyně je moc milá" řekl ten muž a narovnal se.

,,Ano to je"

,,Mohl bych s tebou na chvíli mluvit?" zeptal se a Charles přikývl a pustil mě. Šli stranou a začali o něčem debatovat.
Zajímalo by mě o čem. Odešla jsem do sálu a užívala si chvíli ticha. Dívala jsem se zamyšleně do prázdnoty. Kéž bych mohla mít taky svatbu..s někým kdo by mě miloval proto jaká jsem. Za chvíli přišli lidi a bouchli šampaňský. Začali tu rozlučku slavit..ale já neměla co slavit tak jsem zůstala v koutě.

"Snažíš se být neviditelná?" Zasmál se Charles a přisedl si ke mně. Jo..očividně mi to moc nejde.
Charlesovo ruka spočinula na mém stehně a na mě najednou přišla úzkost.. měla jsem strach co udělá. Tady by si nic nezkusil ale nikdo ho nezná líp než já.

,,Jednou se vezmeme my Beth" řekl tiše a usmál se. Viděla jsem na něm jak si to už v hlavě vše plánuje.

,,To se nikdy nestane Charlesi" řekla jsem mu jménem a on mi naštvaně stiskl stehno.

,,To se ještě uvidí" řekl přes to téměř v klidu a když procházel kolem jeho kamarád, dal ruku pryč.