Proč já?

Procházka

Další den jsem se měla noční můru. Můj den začal nepříjemným ránem.

Oči jsem měla zavřené a po tváři mi šli slzy. Nedokázala jsem se ho zbavit ani ve snu.  Jeho tvář byla plná vzteku. Vzal mě silně za vlasy a přitáhl si mě k sobě.

~~~~~~~~~~~~~~
,, jsi moje Beth. Zopakuj to" řekl hrubě.

,, Jsem tvoje" zopakovala jsem neochotně a mé slzy tekli čím dál tím víc.

,,Neutečeš mi.. Ať jsi kdekoliv. Najdu si tě" zašeptal mi do ucha jakoby mi četl myšlenky a pak se vše rozplynulo.

~~~~~~~~
Začala jsem sebou jemně škubat a křičet.

,, Beth.. Beth vzbuď se" zaslechla jsem a bála se otevřít oči.

,, Je to v pořádku. Jsem tady" poznala jsem po hlasu že je to Klaus.
Vzbudila jsem se a sedla jsem si.  Srdce mi bušilo.

,, Beth.. Tady" Podal mi studenou vodu a pohladil mě po ruce.
Vyděšeně se dívala před sebe, byla jsem spocená a moc toho nenaspala.

,,Už je dobře" Uklidňoval mě Klaus.

,,Byla to jen noční můra..jsi v bezpečí, nikdo tu není" řekl a utěšoval mě. Srdce mi stále bušilo strachem, po chvíli jsem se trochu uklidnila.

,,Chceš mi o tom říct?" zavrtěla jsem hlavou že ne. Neměl by mi jak pomoc.

,, Dobře tak.. Zajdeme ti dnes pro věci..zůstaneš tady" řekl a díval se mi do oči, jakoby jsme se sblížili..nepřipadal mi už tolik cizí.

,,Ne to nejde, nemůžu ti věřit já..nemůžu. Není to dobrý"

,,Dám ti čas k důvěře, nikdy bych ti neublížil" řekl. Slyšela jsem to několikrát..a stejně se to vždy stalo.
Od něj to ale znělo upřímně. Sklopila jsem zrak a pak se na něj podívala. Z hluboka jsem se nadechla.

,,Musíš přijít na jiné myšlenky, co říkáš na procházku? New Orleans je krásný město..musíš to tu vidět" řekl a já se pousmála.

,,Mám pro tebe překvapení..se mnou se ti nic nestane" řekl a já souhlasila. Zamířila jsem do koupelny a po ranní hygieně vyšla na chodbu. Obula jsem se a pak  se podívala na Klause který se na mě díval zaujatě.

,,Sluší ti to"Řekl a nabídl mi rámě, já to přijala a vyšli jsme ven.
Procházeli jsme se po New Orleans a já si připadala konečně volná, konečně líp..bez jeho přítomnosti.

,,Pořádají se tu trhy jednou do roka, docela zvláštní pohled vidět tu pak ty lidi kteří se hrnou jen aby dostali vše" Řekl a já se pousmála. Šli jsme po městě.

,,Mají tu úžasný restaurace, třeba by si v nějaký mohla pracovat..potíž je v tom že tam je dost špatných lidí" řekl a podíval se na můj smutný pohled, zastavil se a vzal mě za ruku.

,,Bude to od teď jiný..slibuju" řekl mi. Pomalu na ty sliby představám věřit, jen jsem kývla a podívala se mu do očí.

,,Jsi jediný člověk který na mě byl v životě nejvíc milý..zastal se mě, vyslechl, pomohl mi..proč? Proč tohle děláš?"

,,Protože..jsem si tě oblíbil a zasloužíš si skvělý život, záleží mi na tobě Elizabeth" řekl a díval se mi do očí.
Nemohla jsem uvěřit že se našel někdo komu na mě záleží.

,,Tady je kašna. Chodím jsem rád když si chci vyčistit myšlenky" posadil se.

,, A jaký jsou? Tvoje myšlenky?" snad bych ho taky mohla víc poznat.