Nemohla jsem uvěřit svým očím když jsem spatřila po otevření hnědé krabice na níž bylo napsaný" Vzpomínky" cigarety a zapalovač z jménem" Klaus" malého vojáčka ze dřeva a to hlavní..pistoli.
Jakmile jsem to vše uviděla, hlavou mi blesklo milion otázek. Byla jsem v šoku že tohle předemnou tajil. Rozhodla jsem se pistoli vzít. Uchopila jsem jí do ruky a i přestože to ve mě vyvolalo zvláštní pocit..stále jsem ji držela, a přešla k zrcadlu. Dívala jsem se sebevědomě a zároveň vyděšeně na svůj odraz. Nejradši bych tím zabila Cherlese, nebo snad Klause? Za to lhaní a bolest co mi způsobil? Stále jsem se dívala na svůj odraz, když v tom jsem uslyšela kroky. Věděla jsem že je to on, chce mi snad ublížit?. Rychle jsem ruku držící pistoli natáhla směrem k němu a dívala se na něj rozhodnutě že to stisknu a pak už se na muže nikdy ani neotočím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Beth..klid, proboha jak si to našla? Co tu děláš!?" ptal se rozzlobeně . Jeho tvář mi byla najednou cizí.
,,To je to tvoje tajemství!? Celou tu dobu.. Jsi mi lhal?!" křikla jsem se slzami v očích.
,, Tak mluv sakra! " křikla jsem zas když jsem nedostávala žádnou odpověď.
,,Beth, jen klid..a polož tu pistoli, vše ti vysvětlím" sliboval ale já se přesvědčit nenechala, jen jsem se nad tím ironicky zasmála.
,,Takže tohle je ta pravda hm!? Jsem snad nějaký pes který tě bude poslouchat na slovo a když tě přestane bavit..tak ho jen tak odkopneš? Zneužíval si mě..stačilo mi to z Charlesem! Sakra věřila jsem ti..já ti věřila!" křičela jsem naštvaně a zoufale.
,,Sakra neházej vše na mě! Ty ses vydala pravdě osudem!" křikl zas on a já zavrtěla hlavou se slzami.
,,Vypadni mi z očí a.. a už se nevracej Klausi, já tě ve svém životě nechci..dalšího podvodníka co si umí hrát na hrdinu ale ve skutečnosti je jen srab!" vztek mi proudil v žilách.
,,Chápu tvůj vztek..ale ublížil jsem ti? Myslím..uhodil jsem tě někdy? Ne, ne protože takový nejsem! Jsem jiný než si myslíš.." snažil se mě stále přesvědčit a já se zmohla jen na slzy a nechala ho prostě mluvit.
,,Elizabeth ..nikdy jsem ti nechtěl ublížit, jen chránit." nadechl se z hluboka a podíval se na mě. Přišel blíže.
,, Bál jsem se co si o mě budeš myslet...měl jsem ti to říct hned a chápu že mi už nebudeš věřit , ale nemusíš se mě bát" řekl klidněji a já se na něj dívala smutně.
,,Nenaletím ti na tvoje sladký řeči" odsekla jsem a stále na něj mířila.
,,Tak to udělej..udělej to, no tak Beth..udělej to!" křikl a nutil mě k tomu stisknout tu spoušť. A já si představila jak zavřu oči, nechám stéct slzy..stisknu to a po otevření očí uvidím jeho bezvládné mrtvé tělo na zemi. To jsem nemohla dopustit i přes tu nenávist, ta představa je děsivá.
