Proč já?

Seznámení

Narazila jsem snad na anděla? je tohle má šance k lepšímu životu..nebo to jen hraje a je to další netvor jako Charles? je těžký někomu věřit po tom všem.

Pustila jsem ho a podívala se mu do očí. Měl je tak laskavý a nádherný..přímo kouzelný. Podíval se nenápadně za roh.

,, je to on? " zeptal se a já mlčela.

,, nemusíš se bát.. Řekni mi to"

,, jo, je to on" odpověděla jsem po chvilce a sklopila zrak se strachem. Bála jsem se že přijde a najde nás.. A jemu něco udělá, protože jak jsem řekla, jsem jeho majetek.

Ten neznámý muž přikývl a podíval se na Charlese který byl netrpělivý a díval se kolem. Po chvíli se obrátil ke mně.

,,Je pryč" řekl a usmál se.

,,Děkuju..nechtěla jsem vás do toho zatahovat" řekla jsem a dívala se na něj nervózně .

,,Nic se nestalo" Usmál se a díval se na mě zaujatě.

,,Jsem Niklaus Mikaelson" představil se.

,,Elizabeth Baker" řekla jsem na oplátku já a sledovala ho. Najednou bylo ticho.

,,Tak..já půjdu" otočila jsem se na odchod a hrála si nervózně  se zipem u bundy.

,,Máš kde bydlet?" zavrtěla jsem hlavou že ne a sklopila jsem zrak.

,,Tam se vrátit nemůžeš a spát na ulici.. to nepřipadá v úvahu" řekl vážným tónem. Nejspíš měl pravdu. Kdybych se tam vrátila bylo by to všechno stejný. A možná ještě horší.

,, Nechci vás otravovat" odpověděla jsem.

,, To je v pořádku. Mám velký rodinný dům, místa je tam dost" Nevěděla jsem jestli mu mám věřit, je nebezpečný jít s někým cizím do bytu, co když je stejný jako on?.

,,Neublížím ti" přistoupil ke mně blíž a já ucouvla. Od doby co jsem z Charlesem, jsem ztratila důvěru u mužů. Dívala jsem se na něj a nakonec jsem přikývla. Cestou zašel do obchodu.
Možná  dělám chybu když jdu s ním?  Nikdo se ale o mě ještě tak nezajímal. Co když to ale předstírá?. Mám obavy ale nezbývá mi nic jiného, na lavičce nemůžu spát, našel by mě.
Došli jsme k velkému rodinnému domku, vypadal dost hezky a prostorně.

,,Bydlím tu s rodinou, tak se nelekni" zasmál se a odemkl. Vešel dovnitř a já s ním. Dívala jsem se kolem. Bylo tu útulno a plno obrazů. V rohu byl krb a  nad ním nějaké fotky.

,,Buď tu jako doma" usmál se a šel do kuchyně kde udělal něco k jídlu.
Chodila jsem po domě a rozhlížela se, bylo to tu nádherný.

,,Líbí se ti tu?"ozval se hlas a já se otočila se strachem.

,,Promiň princezno..nechtěl jsem tě vyděsit, nemusíš se mě bát" řekl a podal mi čaj. Vzala jsem ho a příjemný pocit tepla s čaje, mi hřál do rukou.

,,Je to tu hezký" řekla jsem a on se na mě díval.

,,Tady jsi v bezpečí" řekl a vařil mezitím co jsem seděla u stolu a dívala se na něj.

,,Asi je to trapný. Nic o mě nevíš a proto mi nemůžeš ani věřit.. " ozval se  a nakrájel zeleninu.

,,Vím to že jsi starostlivý muž. A tohle by nikdo pro mě neudelal"

,, Ano, ale stále to nestačí k tomu abys mi mohla důvěřovat.. že?" nad tím jsem sklopila zrak.
Nevěřím lidem po tom všem. Ale to jsem mu říkat nechtěla. Myslela jsem si že když to vše řeknu, bude to ještě horší.