Proč já?

odjezd Klause

Díky otravným ranním paprskám  jsem se vzbudila téměř okamžitě. Můj výraz když jsem zjistila že Klaus není vedle mě byl šokující. Myslela jsem, že se mu něco stalo nebo ho našel Charles. Protože ze vzteku on udělá cokoliv. Ale hned poté co jsem vyšla ven na verandu, byl v houpačce a díval se do knížky zamyšleným pohledem. Přišla jsem k němu a nahlédla do jeho stránky.

,,Dobré ráno." Šeptla jsem mu do ucha a on mě políbíl na ruku se slovy" Zatím dobré..pokazím ti ho až odjedu"
Řekl a já se na něj zaraženě podívala. Počkat cože to řekl?.

,, Co? A kam? Klausi.." řekla jsem hned panikařit se strachem a on mě uklidnil.

,, Je to pracovní cesta."

,, A to jsi mi chtěl říct kdy? " uchechtla jsem se ironicky a zavrtěla nevěřícně hlavou.

,, Chtěl jsi mi o tom lhát jako to umíš?"

,, Ne přestaň Beth prosím. Už ti nelžu.. Chtěl jsem ti to říct ale nebyla příležitost."

,, Ne? Na takový věci je příležitost vždycky Niku!" vpálila jsem mu do obličeje naštvaně.

,, Beth.."

,, Ne nezačínej s tím zase. "já ti nechtěl lhát. Nechci ti lhát.."  napodobila jsem ho.

,, Ale ano tohle je přesně to co děláš! " křikla jsem naštvaně.
A on zamrkal aby zahnal slzy, což se mu stejně nepodařilo.

,, Snažím se.. Kvůli tobě zlato" šeptl klidně. Byla jsem překvapená že on byl tentokrát klidný a já ne. Vzal mě za ruku když ke mně přišel a já se mu podívala do těch jeho laskavých očí. Dá se na něj vůbec zlobit?.

,, Řekl jsem ti to. Nehodlal jsem ti to tajit.. Přísahám " pousmál se ale jeho úsměv hned zmizel. Sklopil zrak na naše ruce s ustaraným pohledem.

,, Nechci abys odcházel.." Šeptla jsem a on se na mě podíval.

,, Je to pouze pracovní cesta. Mám teď skvělou práci.. Normální práci Beth. "

,, Já vím a jsem na tebe pyšná jen.. Mám obavy. "

,, Věř mi že tě tu nechci nechávat samotnou. A jestli je to ode mě sobecký tak nepojedu " řekl rozhodnutě ale já rychle zavrtěla hlavou že to nepřipadá v úvahu.

,, Ne Klausi, jeď když musíš. Já to tu zvládnu a.. brzy se vrátíš ne? "

,, Ano, co nejdřív " příkyvl.

,, Opravdu to tu zvládneš?" zeptal se po minutě ticha.  Sama si tím nejsem jistá ale.. Co by se mi tu tak mohlo stát?.

, , Ano Klausi. Tady jsem v bezpečí a určitě tu najdu i někoho s kým pokecat. Budu na tebe čekat i kdyby to byla věčnost " zasmála jsem se nad tím trochu a sklopila zrak. Můj naštvaný pohled byl pryč. Spíš mě to hodně mrzelo.

,, Neboj se zlato. Tady se ti nic nestane" ujistil mě a pohladil po mém rameni.

,, Budu pryč jen pár dní. Zkus si to tu beze mě užít i tak " pousmál se milá. Nad tím jsem si zoufale povzdychla a lehla si k němu do síťky.

,,Už dnes?" zeptala jsem se jakobych to nevěděla. Nechtěla jsem si přiznat že musí skutečně odjet.

,,Ano Beth " zasmál se trochu a podíval se na mě.

,,budeš mi chybět Klausi" Políbila jsem ho a přitulila se k němu. Pak jsme seděli na dece a dali si spolu snídani. Ranní piknik mi přišel jako dobrý nápad i na rozloučení. Když mi dočetl knížku a já dojedla, přijelo auto v němž seděl Elijah.