Proč já?

Probuzení

,,Už bude dobře, spánek ti pomůže" zašeptala mi a já v dálce uviděla opět toho neznámého může. Měl černé oblečení ale do obličeje jsem mu neviděla. Celý svět byl najednou rozmazaný. To bylo to poslední co jsem viděla, a zaslechla. Protože pak jsem upadla do spánku.

Možná se mi to vše jen zdálo, možná tam ani žádný muž nebyl a byla jsem prostě tak unavená že jsem usnula a předtím jsem měla halucinace. Jenže i přes to.. mi tu něco nehraje.

Byl večer a když jsem se vzbudila, už vedle mě seděla Jennifer. Je tu pokaždy když se něco stane.

,,Nejspíš jsi omdlela. Bez mé pomoci by ses ani nevzbudila, měla bys mi být vděčná" vysvětlila Jennifer a dívala se do svého telefonu. S kým si to psala?

,,Omdlela?" zeptala jsem se unaveně a pomalu se posadila. Za co bych jí měla být vděčná? Za to že mě chtěla otrávit? Nebo za co?. Byla jsem tak zmatená. Když jsem se podívala na místo kde stál předtím ten neznámý muž, nebyl tam což bylo zvláštní. Já přeci nejsem blázen. Nejsem.

,,Měla bys..odejít" řekla jsem jí unaveně a odešla pomalu do koupelny kde jsem si umyla obličej. Jakobych čekala že mě to vzbudí z téhle noční můry.

,,Já ti chtěla jen pomoct!" bránila se.

,,Spíš jsi vše zhoršila" řekla jsem a přidřžela se umyvadla.

,,To snad nemyslíš vážně!" řekla mi naštvaně po chvíli a já se na ní podívala.

,,Ano myslím, chci sakra vědět co se tu děje! Kdo byl ten člověk který stál v pozadí u tebe? Usnula jsem ale nebylo to jen tak. Dělo se to po tom čaji který jsi mi dala!"

,,To mě jako obviňuješ? Já nevím co se s tebou děje.. To bys měla vědět ty. Už máš v hlavě takový nepořádek že máš bludy. Měla by ses jít léčit"  nemohla jsem uvěřit že to vážně řekla.

,,Jo to je to co bys chtěla co!? Dostat mě do léčebny! " vykřikla jsem a vypakovala jí ven se slovy ať se tu už neukazuje. Myslela jsem že budu mít už klidný život, ale nemám. S kým je spolčená? Nebo hysterčím zbytečně?.

Musela jsem si pročistit hlavu. Vyběhla jsem ven se sluchátky v uších a snažila se nemyslet na nic negativního. Běžet večer je celkem nebezpečný ale uvolňující. Vrátila jsem se po hodině domů a po sprše se převlékla. Chvíli jsem si volala z Cher která mě jako jediná pochopila, za což jsem byla ráda. Pak jsem si šla na terasu zapálit.
Seděla jsem na houpací síti, a dívala se do stromu jakobych čekala že mi odpoví na všechny otázky běžící v mé hlavě . Pamatuji si, jak jsem tu ležela na Klausovo hrudi. Četl mi knížku a já se s ním cítila fakt dobře.
Rozhodla jsem se mu napsat zprávu. Udivuje mě že se sám neozve ale nejspíš jen nemá čas.

"Zlato chybíš mi, kdy si budeme moct zavolat?" Napsala jsem mu a on odpověděl za dvacet minut.

,,Také mi chybíš. Slibuji že co nejdříve.. Je vše v pořádku?" miluju to jak se zajímá, miluju na něm všechno. Ale co mu mám teď odpovědět? 
Ne není vše v pořádku. Po domě mi lítá člověk co mě chce zabít a moje kamarádka mě chce dostat do blázince.
Ne.. Nechci aby si dělal starosti.

,,Ano, vše je v pohodě" nad touhle zprávou mi odpověděl jen že je rád, a popřál mi krásné sny. Jsem ráda že jsme si alespoň přes zprávy povídali protože mi opravdu chybí.
Poté jsem odešla do pokoje kde jsem usnula. Vážně miluju noc protože je tak tichá.. tak klidná, ale zároveň někdy plná strachu.