Perry Potter a Tajemná Komnata

Tajemná komnata (2/2)

„Nechci ti nic říkat, ale pomalu by ses měl shánět po jiné kočce, když se ti tahle furt zabíhá. Třeba bys měl konečně nějakou s chlupy." K Harryho zděšení se zpoza hlavy vynořilo duo prváků, plně zabraných do hádky. Addams vypadal otráveněji než bývalo jeho zvykem a pohrával si s deskami jedné z knih, zatímco Perry ze všech sil držel zmítajícího se kohouta.
„Jinou nechci a už rozhodně ne se srstí."
„Říkal tady někdo čičiburger?!" Čelist plná zubů cvakla kus od Potterovo pláště. Usměvavě, jak to jen hadí čelist dovoluje, se obrátila směrem, odkud k ní dolehla zmínka o tak úžasné pochoutce.
„To se mi snad zdá!" Řekli oba dva zmijozelští, i když z naprosto jiných důvodů. Riddle nebyl schopen uvěřit, že i v tak skrytém místě neměl klid a chvilku soukromí, aniž by jej někdo rušil. Vlastně si v tu chvíli přišel jako puberťák, kterému každou chvíli někdo lezl do pokoje a snažil se navázat konverzaci. Elliot zase nevěřil tomu, že se tady vážně nachází Bazilišek. „Jak to že máte kohouta?! Ginny je všechny na můj rozkaz zabila!" Fawkes skřehotal, ve snaze přilákat pozornost plaza nazpět k sobě, ale ani ostré drápy zarývající se do tmavých šupin neměly účinek.
„Jdeme ze zákulisí od Hagrida, tak nám jednoho dal." Zářivě se usmál, ale s těží kohouta udržel na místě. Škubal sebou, drápal do vzduchu a snažil se zrzkovi trefit zobákem do očí. „A asi nám dal toho nejbojovnějšího."
„Já chccci čičiburger, ptáci si zassslouží sspálit na uhel!" I když hlas zněl bez emocí, bylo jasné, že v Baziliškovo žilách panovaly pouze dvě věci. Láska ke kočkám a hluboko vrytá nenávist k ptactvu všeho druhu. Dlouhé tělo si začalo razit cestu jejich směrem.
„Hněte sebou!" Zafuněl Harry, co se v plné rychlosti prořítil okolo nich. Bral to jako dostatečný pokus o jejich záchranu. Pokud zemřou, bude to fakt škoda. Veliká. Ale on udělal vše pro to, aby přežili. Co nějaké body, Brumbále?
„TAK JE ZAB!" Vyštěkl Riddle, neškodně mávající hůlkou.

Byla to vskutku nezáviděníhodná situace. Ale nejhůře na tom byl Trevor. Chudák maličký uskakoval všem kamenům, zříceninám a hadímu ocasu, co švihal ze strany na stranu. Kulaté oči klouzali po místnosti, která ještě před pár minutami měla mnohem elegantnější vzhled. Fawkes se snažil ze všech sil zachránit děti, zatímco on našel to, co hledal. Ze sutin kousek od něj vykukovala tmavá, ošuntělá látka klobouku. Svojí drobnou fedorku měl až moc rád, proto se zapřísáhl, že si klobouk nenasadí ani v nejhorší situaci – Co kdyby se v něm něco zhmotnilo a omráčilo?! Proto jeho dlouhá končetina zmizela uvnitř otvoru. Přišel si naprosto trapně, ani nevěděl, proč se vůbec spoléhal na magické předměty – Měl si vzít pistoli a bylo by po problému! K velkému překvapení nahmatal ledový kov. Rukojeť malé dýky, velikostně akorát pro statnou ropuchu jakou byl on! Vyhoupl se na zadní nohy a rozběhl k deníku, ležící kousek od omráčené dívky, jež tohle nechtěně rozpoutala.
„TOHLE JE NEJHORŠÍ DEN EVER!" Zaslechl odněkud Pottera a ze všech sil se snažil ignorovat fakt, že scénka před ním připomínala klasický gag ze Scooby doo. I když by to nikdy nepřipustil, už se těšil, až skončí tenhle školní rok a on se bude moct i s Nevillem válet na gauči a sledovat animáky. 

Ze svého klobouku vytáhl maličkou ampulku naplněnou jedem Pralesničky. I když neschvaloval způsob, jakým jej organizace získala, musel uznat, že na zničení deníčku to byla jeho nejlepší možnost.
„Žabák s dýkou?" Černokněžníkovo zmatený hlas ho donutil vzhlédnout. Sinalá tvář Toma Riddla na něj nevěřícně koukala, jakoby se neznali! Tajný agent si s protočením velkých bulev nasadil zpátky klobouk a nohou začal odšroubovávat víčko. „Žabák Trevor s dýkou?" Jako odpověď dostal posměšné zakvákání. Na ostří dýky dopadlo několik kapek jedu.
„Počkat!" Křikl a udělal několik kroků kupředu. „To nemůžeš! Je to proti pravidlům a našemu kontraktu s Monogramem! Bylo mi jasně oznámeno, že dorazíš za půl hodiny, dokonce jsem objednal i orchestr." Z výrazu na Trevorově tváři poznal, že jeho maličké, ropuší srdce neobměkčí. „Ani jsem nestihl říct své backstory a ty se už hrneš k zničení mé duše! To nemáš ani kapku vychování?! Měl by ses stydět, Žabáku Trevore." Založené ruce na bocích jeho drobného nepřítele nijak nezastrašily. Natož takový proslov! To se potvrdilo, když se do temných desek zarylo ostří. „Zničit muži jeho den-Zápisník, by mělo být protizákonné! Tohle si s Monogramem za dva roky vyřídím!" Ze začátku si ropucha myslela, že jeho bodání jak z béčkového slasheru nemělo žádný účinek, pak se ale z listů začal prudce linout inkoust jak z přeřízlé žíly.
„Proklínám tě, Žabáku Trevore!" Riddlovo tělem projížděla agónie, způsobující nervy drásající křik, jenž se odrážel od stěn ještě několik okamžiků, co se muž vypařil. Na zem s klapnutím dopadla ukradená hůlka, kterou nevyužil ani v moment svého skonu. Trevora to nutilo položit si otázku, k čemu jí vůbec kradl.