Perry Potter a Tajemná Komnata

Dar pro Brumbála

Sluneční paprsky, pronikající skrz jedno z mnoha oken, se jemně odrážely od sklíček půlměsíčkových brýlí vousatého muže. Upřeně se sledoval v zrcadle. Rukou si přejel po šedavém vousu.
„Brumbál nestárne, jen zraje." V odraze sledoval domácího skřítka, co zaléval čaj. Každou chvilkou si odkašlal, ve snaze se zbavit nepříjemného, škrábavého pocitu v krku a svému okolí nevěnoval nejmenší pozornost. Od ředitele školy až po obrazy jeho předchůdců. „Vlasy nešednou," Pokračoval čaroděj, pohazující svým šedavým hárem. „Pouze více září! Brumbál je nesmrtelný, je věčný. Brumbál všeho dosáhl a navrátil se. Je jako fénix a politik," Fawkes se při zaslechnutí svého druhu narovnal na bydle a hrdě se načepýřil. Majitel svého mazlíčka ignoroval, natáčejíc se, aby se viděl z jiného úhlu. „Nikomu nic nedluží, ani Gandalfovi a jeho hobitům, ani ministerstvu. Albus Percival Wulfric Brian Brumbál je ze vznešeného rodu," Na svůj odraz ukázal v-sign. „Ostatně Brumbála za nejlepšího ředitele dostal Brumbál." S úsměvem pokrčil rameny. „Ave já!"
„Zapomínáte na vaší skromnost, pane." Prohodil skřehotavě skřítek. Natahoval k němu roztřesené ruce s teplým šálkem čaje. Muž se na něj ani nepodíval, stále očarován sám sebou v odraze, přesto pokývl hlavou. Jeho malý výpomocník měl pravdu. Skromnost byla jednou z věcí, na které mnohdy zapomínal. Uchopil nabízený nápoj a pomalu se vydal ke svému křeslu, kde se usadil.

„Dooky, pověz, proč ses přihlásil na výpomoc zrovna ty?" Velká kukadla několikrát zamrkala překvapením, než si tázaný povzdechl. Až moc živě viděl, jak si vytáhl nejkratší stéblo z malé skupiny skřítků. To ale přeci nemohl říct.
„Jsem nemocný, pane." Natáhl se pro ptačí zob a vydal se k fénixovi, co radostně poskakoval při spatření oběda. „Takže jsme se všichni shodli, že pokud půjdu já, nebude to nijak na škodu a nebudou mě postrádat."
„Ne-"
„Řediteli, kdo by řekl, že vás tady takhle najdu!" Zahlaholil přehnaně překvapeně Snape, za kterým se zabouchly dveře od pracovny. Skřítek, kterého se dalo bez kdejakých problémů přehlédnout, pokýval hlavou, až se mu netopýří uši zavlnily.
„Samozřejmě," přitakal. „Koho by mohlo napadnout, že ředitele najde v ředitelně..." S protočením očí se k učiteli odvrátil zády. Hlava ho bolela jako střep, chřipka se mu zhoršovala a logika většiny přítomných ubližovala nejen jeho zdraví, ale i mozkovým buňkám.

„Severusi!" Brumbál nadšeně vyskočil na nohy, až mu staré klouby křuply hlasitě na protest. „Jak se má můj nejoblíbenější učitel?" Odložil na stolek čaj a kdyby byl o pár stovek let mladší, zřejmě by k tmavovlasému muži přiběhl a udrtil v objetí.
„Naprosto... Fantasticky." Svaly se mu zkroutily do napodobeniny úsměvu. „McGonagallová dneska naprosto září štěstím." Někdo by řekl, že Snape vykročil k muži, avšak jeho styl chůze se, díky onomu temnému plášti, který zakrýval veškeré jeho končetiny, více podobal prapodivnému nadnášení se, jakoby ani nezvedal nohy. Vskutku upíří magie toto. A nebo mudlovská.
„Ale já se na Mine-"
„Samozřejmě tady nejsem, abych vás zdržoval od ředitelských povinností." Pohled mu sklouzl na rozpitý čaj, zatímco z pod látky se vynořila ruka na naznačení, že má Brumbál lidově řečeno držet hubu. „Chtěl jsem se jen stavit před večeří a něco vám dát." I když ředitel nebyl ve věku žáků, vskutku sklapl a poslušně čekal, co mu Severus podá. Cítil radost, jako pociťoval, když byl malé, vousaté dítě během Vánoc a pod stromkem našel dárky.
„Od té doby, co vás začal obdarovávat, jsme přišli o půlku skřítků..." Ozval se z rohu místnosti Dooky, hadříkem čistící ono zrcadlo, ve kterém se před pár okamžiky Albus tak sebestředně prohlížel. Jeho poznámka se chvíli vznášela ve vzduchu, muž v černém se zarazil v půlce pohybu, jakoby mu až teď došlo, že je s nimi v místnosti ještě někdo jinej, zatímco majitel pracovny s mávnutím ruky zavrtěl hlavou.
„Co tě nemá, Dooky, tohle se Severusem nemá nic společného." Zářivě se usmál, div okolo něj nelétaly hvězdičky. „Jen se na něj podívej, je neškodný jako hrošík!" Jeden pohled na učitele lektvarů skřítka utvrdil v tom, že hrošík před nimi rozhodně nestál. Spíše otrávený, nevyspalý hroch, co oběma rozlouskne hlavu jak meloun.
"Když myslíte." Zmohl se na pouhé pokrčení ramen, než ho přepadl záchvat kašle.