Perry Potter a Tajemná Komnata

Tajemná komnata* (1/2)

┍━━━━━━━━━★━━━━━━━━━┑
Warning: Krev
┕━━━━━━━━━★━━━━━━━━━┙

═══ ⋆★⋆ ═══

„Rone, doopravdy nechápu, proč mě takhle za bílého dne táhnete na dívčí toalety! Sám musíte uznat, že je to více než trochu nevhodné. Zvláště když mi doprovod dělá student!" Lockhartův hlas za dveřmi dívčí umývárny zněl nesvůj. A to Harryho škodolibou dušičku zahřívalo ve všech temných koutcích. Své přecházení po místnosti, které tak nadšeně Uršula vykukující z umyvadla pozorovala, přerušilo hlasité zaskřípání dveří. Na učitele, co se mezi nimi objevil, byl vskutku ubohý pohled.
„Chtěl zdrhnout, v kabinetu si balil kufry. Ale povedlo se mi ho... Přesvědčit." Usmál se Ron a popostrčil rozcuchaného muže do místnosti. Klopýtl kupředu, výraz naprosté hrůzy vryt hluboko do tváře se ještě prohloubil, když se na něj brejlatý chlapec usmál. Div se nesesunul do mdlob
„Jsem velice rád, že jste se k nám mohl přidat, pane učiteli." Každým coulem těla si užíval strach, co se jeho rivalovy leskl v očích. Otočil se na patě a s každým krokem se ozvalo zaskřípání skla, vysypaného na podlaze. Zastavil se až u řady umyvadel.
„Samozřejmě, ehh...Nemůžu takové pozvání odmítnout." Pohled mu lítal po místnosti, až se střetl s tím Ronovým. Chlapec blokoval jediný možný východ. „Proč.." Nasucho polkl. „Proč bych se nepřidal ke svým žákům... Na dívčích toaletkách, že?" Pokusil se usmát, ale svaly jej zradily jako by se zakousl do citrónu. Urušla zvědavě vylétla vzhůru, aby na muže měla lepší úhel pohledu.
„Kdyby Harry poslechnul můj názor, už byste neodešel." Zahihňala se. Její mihotavá záře chvilkově nabrala na síle. „Ale Harry je tak strašně dobrý člověk, že by vám nezkřivil ani vlásek." Povzdechla si. Bylo jí souzeno na záchodcích strašit sama.
„Přesně tak," Tentokrát se zasmál Ron s Harrym. Brýlatý hoch přejel rukou po vodovodu. „Měl byste si toho vážit." Usmál se, prsty nahmatávajíc drobnou rytinku na straně kovu. Naklonil se kupředu, nepřekvapen svým správným odhadem. Vyobrazenina velkého hada s rozevřenými čelistmi a jedovatě zelenýma očima mu oplácela lhostejný pohled. Bylo skoro až k neuvěření, že tohle tlačítko někdo nenašel omylem. „Pane učiteli," Ani se nesnažil zabránit posměvačnému tónu, co se mu do jeho slov vedral. „Co byste řekl, kdybyste si konečně vysloužil svojí pověst?" Zmáčkl hadí hlavu, která vydala cvaknutí. Během chvíle se celá řada umyvadel začala skládat a Lockhartovo oči v klidu mohli konkurovat těm, které míval Harryho, nyní již mrtvý, právník.
„M-myslím že moje po-pověst je v pořád-"
„Proboha nekoktejte, k takovým lidem mám averzi od minulého roku!" Lehce se otřásl při vzpomínce na profesora Quirella a jeho falešný nos s knírkem. Stejně se otřásl i při závanu ledového vzduchu za jeho zády. Musel uznat, že ani on nečekal širokou, temnou rouru vedoucí do temnoty. Doufal v něco trochu víc fancy, když už to založil Salazar. „Říkal jste, že si s příšerou z Tajemné komnaty poradíte levou zadní, takže..." Rukou pokynul kupředu. „Až po vás." Ani nepočítal s tím, že by se Gilderoy hrdinně vrhl kupředu a měl pravdu. Muži se totiž na tváři objevil vítězoslavný úsměv a roztřesenými prsty si upravil natržený límec magendového hábitu. 

„Vlastně Harry, synku, řekni mi, proč tam nejdeš ty? Tvá sláva není to, co bejvala od mého příchodu, většina tvých fanoušků si asi uvědomila, že ve skutečnosti obdivují špatnou osobnost," Křupnutí prstů za jeho zády ho donutilo svoji myšlenku trochu zkrátit. „Tak co kdyby sis tenhle úspěch ukořistil pro sebe? Já přeci nepotřebuji další příběh, co by mi přilákal hromadu fanoušků a definitivně utvořil další bestseller!" Na rozdíl od Lockharta, Harry viděl, jak jeho kamarád přicházel o trpělivost. Stačilo mu mávnout rukou a Ron by blonďáka odtáhl do tunelu klidně za ten jeho šeredně vyhlížející obleček.
„ Víte, Ron dvojka má v oblibě vaše příběhy, určitě by ocenila další příběh, až se dostane z ošetřovny. Takže teď do té odpadní roury vlezete dobrovolně jako krysa, kterou jste, nebo," vytáhnul hůlku. „Vaše milované obrazy, hábity a dopisy fanynek seznámíme s Incendiem." Autor se doopravdy nechtěl hnout. Ani v nejmenším. Ale hůlka, šťouchající jej mezi lopatky, ho utvrdila v tom, že nemá na výběr.
„Nechce se mi věřit, že nechceš zachránit sestru svého kamaráda." Na zaskočené výrazy se zářivě usmál, narovnávajíc se. Přišel si, jakoby konečně našel pevnou zem, na které může stavět. „Vy to nevíte? Netvor unesl jednu z žaček. Škola se zavírá."
„O to máte víc důvodů tam vlézt." Hůlkou ukázal na otvor. Jeden pohled do očí za obroučkami Lockharta utvrdil v tom, že odtud se jinak nedostane. S nohama jak z olova se pomalu vydal k rouře, jejíž temnota se k němu natahovala jak dravý netvor, co si na něm smlsne jako na lahodném, zlatavém dezertíku.
„Máte mě na svědomí, Pottere, bez hůlky nemám nejmenší šanci!" Zkusil jako poslední obhajobu a ohlédl se na mladíka, co se přemístil k pobledlému zrzkovi. Aspoň k někomu jeho slova pronikla.
„Méně kecání, více zachraňování, profesore."
„Opravdu si nemyslím, že to je n-" Nervózně přešlápl. V hloubi duše už věděl, že se odtud nedostane po dobrém. „Tak fajn." Odpověděl slabě a opětovně se otočil. Zhluboka se nadechl, nabral všechnu svoji odvahu a
„HARRY, JDU DO ROURY!" Skočil do temné díry, jeho hlas se ještě pár chvil odrážel od stěn, zatímco chlapci si vyměnili tázavý pohled.
„Co to mělo znamenat?"
„Nemám ponětí," Ron pokrčil rameny. „Ale když to řekl, měl jsem sto chutí ho křísnout s cihlou po palici." Připustil, ale i přes slabý pokus o vtip se mu do hlasu vkradla nejistota. „Myslíš si, že říkal pravdu? Toho co se týká Ginny." Nižší chlapec mu položil ruku na rameno.
„I kdyby, a oba víme, že on lže až se mu práší od huby, nemáš se čeho bát. Bude v pořádku." Chvíli tiše postávali, ponořeni do svých myšlenek a naslouchali, zda náhodou neuslyší Lockhartovo skon. Když se tak nestalo, povzbudivě se na Weasleyho usmál. „Tak pojď, je čas zachránit tvojí ségru a celou školu."