Perry Potter a Tajemná Komnata

Nástupiště 9 ¾

„Tohle je ten nejdebilnější nápad, jaký jsem kdy slyšel!" Rozhodil rukama James. Přecházel z místa na místo v Lupinově kuchyni. Byla to strohá místnost bez zbytečného zdobení. Pár linek, sporák, stůl a židle pro případnou návštěvu.
„A to něco znamená, když to říkáš ty." Prohodil Black s úšklebkem, když se ležérně zhoupl na židli a na stůl hodil své nohy. Z těžkých, černých bot opadlo několik kusů zaschlého bláta. „Jen se ale nad tím zamysli. Může to zabrat."
„Siriusi, to, že tebe by se vlastní matka vzdala bez většího zaváhání, neznamená, že takhle skončí Harry." Zaprotestovala Lily pohupující svého potomka na klíně. „Zůstane s námi. A je jedno, jestli se Voldemort vrátí." Tahle definitiva se ale kmotrovi nezamlouvala ani v nejmenším. Však to bylo naprosté bláznovství! Obyčejná loterie. Už už se nadechoval k dalšímu argumentu, ale Remus, zalévající čaj, ho předběhl.
„ No a co ho nechat u nějakých příbuzných?" I s hrnky přešel ke stolu. Viděl to jako lepší řešení než chlapce strčit prostě k adopci. Chabě se usmál, ale koutky mu v okamžiku klesly. Z blesků, co matce div nelétaly z očí, bylo jasné, jak na jeho návrh koukala. „Jen si myslím, ž- Kolikrát ti mám říkat, ať nedáváš boty na stůl?" Loktem znechuceně strčil Blackovo nohy na zem. Nenamáhal se uklidit bláto, namísto toho před ně postavil čaj ze kterého líně stoupaly obláčky páry. „Mohli byste pro něj být jako tetička se strý-"
„Proboha, Remusi, nebudu pro své vlastní dítě nějaká blbá teta!" Kdyby onen maličký uzlíček nepřidržovala, zřejmě by praštila do stolu, aby utvrdila svoji pointu.
„Prosím tě, nech mě dokončit, jo?" Přitáhl si židli a svaly na tváři se mu proti vůli zkroutily, když si sedl. Nikdy by to nepřiznal, ale přišel si, jakoby ho převálcoval kombajn. „Řekl, že se vrátí za deset let, ne? No to už bude v Bradavicích s Brumbálem." Siriusovo obočí vylétlo do závratných výšin.
„Brumbál není zrovna spolehlivou osobou... Nebos už zapomněl, co všechno se nám povedlo pod tím jeho křivým nosem?" Potterovi nikdy nevadilo vzpomínání na léta ve škole, teď se zmohl pouze na povzdechnutí. Stále si přehrával okamžiky poslední noci a všechny nejhorší scénáře, co mu přišly na mysl. Tímhle tempem na nic nepřijdou.

„Já vím, ale jde o to, že deset let je dostatečně dlouhá doba, abyste si pořídili další děcko. Něco jako obětního beránka, co pak tomu idiotovi předhodíte, pokud se nám ho do té doby nepodaří zastavit. Vždycky byste měli mít plán B." Z kapsy saka vytáhl placatku, jejíž víko odšrouboval a část obsahu vylil do svého hrnku. Ticho, které nastalo, bylo zdrcující. Šok z Lupinova návrhu prolomil až smějící se černovlas, plácající jej po rameni
„Nebudu lhát, tohle bych spíše čekal ode mě." Neunikli mu odsuzující pohledy manželského páru. „Kolik si toho vypil, že z tebe vylezlo něco takového?"
„Pokud narážíš na to, že jsem alkoholik, tak se pleteš." Přiložil si hrnek k ústům a několikrát foukl, rozhánějíc stoupající kouř. „Pouze dokážu ocenit kvalitní nápoj." Všichni věděli, že to byla lež. „A pořád mi tenhle nápad přijde lepší, než nějaká adopce."
„K čertu, Remusi, ani jedno z našich dětí nebude ob-" Zrzka se zarazila v půlce věty a s vyvalenýma očima koukla na Jamese. Ani jeden nevěnoval pozornost nebohému Náměsíčníkovi, kterému zaskočil čaj.
„Dětí?" Dostala ze sebe akorát pokývnutí, neubránila se širokému úsměvu. Přesto si nepřála, aby zrovna tohle vyšlo najevo takovým způsobem. "Slyšels to, šampione? Budeš mít bratříčka!" Zeptal se chlapce, když svoji milou objal okolo pasu a věnoval jí letmou pusu na spánek.
„Nebo sestřičku."

„My budeme mít další dítě!" Vyjekl nadšeně Sirius a kdyby nepokládal na stolek čaj, co málem zadusil a opařil jeho kamaráda, zřejmě by se vrhl do hromadného obětí. „Teď už tady budeme mít dva důkazy, že nejsi obyčejnej paroháč!"
„Budeme? My si vzali i jeho?" James se neubránil slabému úsměvu, když Harry nadšeně výskl, jakoby i on věděl odpověď. Kdyby tady s nimi byl i Peter, byla by celá rodina pohromadě, ale strýček Pettigrew se vydal na dlouhou dovolenou...
„Nebyls to ty, kdo mi řekl, že jste dárkové balení? Vezmu si jednoho, beru si všechny?" Raději nepřipomínala jejich společný víkend ve Vegas. Stále nebyla připravená odpustit svatbu, co se stala mezi jejím manželem a jeho nejlepším kamarádem. Když nad tím tak přemýšlela, podali vůbec žádost o rozvod?
„To si piš, že jsme." Zašklebil se Sirius, po očku sledující Remuse, co opětovně sáhl po šálku. „Myslím, že někde mám i adopční papíry." Zamyšleně si poklepal na bradě.
„Ty už nejsou potřeba." Brýlatý muž si přitáhl židli a posadil se vedle své milé polovičky. „Zapomínáš na to, že jsem tě připsal do našeho rodinného rodokmenu?"
„To mluvíš o té kresbě voskovkou?" Zeptala se Lily, která si matně vzpomínala na maličký papírek nalepený vedle Jamesova portrétu na gobelínu zobrazujícím celou rodinnou historii.
„Kresbě? To je umělecké dílo!" Chvilkově se odmlčel, ale na tváři mu hrál široký, nefalšovaný úsměv. „Až tohle skončí, přidám kresby i našich dětí."
„Nerad to říkám," Začal Lupin, co celou dobu tiše poslouchal. Samozřejmě že měl radost z dalšího přírůstku, ale byl tady jeden problém. Jeden velký, bledý, nos postrádající problém, co se mohl kdykoliv vrátit. „Ale to, že Lily čeká další dítě, docela usnadňuje můj návrh." Až moc rychle je přivedl do reality. Jako kýbl studené vody, co vás vytrhne ze sladkého spánku.
„Remusi, to nem-"
„To, že budeme mít druhé dítě, nic nezmění." Odpověděli rodiče jednohlasně. Tenhle názor ale dlouho nepřetrval.