Perry Potter a Tajemná Komnata

Valentýn

„Co se to tady proboha děje?" Zeptal se rozespale Perry. Upřímně si stále myslel, že se nacházel ve snu. Stěny pokryté křiklavě růžovými květy a od stropu padající konfety ve tvaru srdíček stejné barvy byly něco, co by doopravdy očekával jen ve snech. Nikoliv u snídaně. Nejposvátnějšího začátku dne.
„Ani se neptej." Zahučel znechuceně Elliot sedící vedle Minnie. Rukou si opětovně z vlasů shrnul hromádku drobných srdíček a pohledem provrtával svoji snídani, která se, aspoň tvarově, Perrymu moc nezamlouvala. Jak to vypadalo, i celodenní menu bylo sladěno s Valentýnskou tématikou, vzhledem k zakrojeným toustům a muffinům s růžovou polevou.
„Lockhart se rozhodl povznést školního ducha." Blondýnka nabodla slaninu a protočila oči. Jen zmínka o učiteli obrany proti černé magii v ní vyvolávala až velkou nechuť, co u jídla nechtěla tolerovat. „Tím prej dneska neskončil."
„Ať je to co chce, bude to katastrofa." Ještě než si sedl, smetl několik konfet, co se k zemi snášely jako sníh před pár měsíci. Lehce nevěřícně nadzvedl talíř, co se před ním objevil. Z keramiky na něj koukala animovaná hlava zlatovlasého učitele, co se široce zubila, zatímco okolo ní létala srdíčka, hvězdičky.
„Láska je moudřejší než síla a moudřejší než filosofie." Zanotovala profesorova hlava na šokovaného žáka, zatímco Elliot si odfrkl.
„Rozhodně moudřejší než on." Zabrblal a kývnul na pozdrav jedné starší žačce koleje, co je pozdravila. Většina mrzimorských studentů neměla problémy s tím, že se k nim prakticky nastěhoval díky Perrymu. Byl už něco jako čestný Mrzimor.
„Co je u všech čertů tohle?!" Věděl, že se nacházel v kouzelné škole, přesto mu tohle přišlo jako sen vyvolaný silnými horečkami. Ne, kdepak sen. Rovnou noční můra.
„Odpad." Pokrčil rameny Elliot, kterého apetit opustil po spatření další profesorovo hlavy a spokojil se s pár kousky čokolád.
„I taks nemusel svoje vyhodit." Minnie spolkla sousto a s velkou nevolí se utřela do ubrousku. Bohužel ani ten neunikl učitelovo obličeji a když se podobizna na papíře pohnula se slovy: „Doporučuji ochutnat ještě nějaký dezert, sice není sladký jako já – Gilderoy Lockhart, nositel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy na obranu proti černé magii a sedminásobný vítěz v soutěži Wattys, přesto jsou vskutku k nakousnutí." I ona měla chuť napodobit Addamsovo praktiku.
„Dnešek nemůže být horší." Zaskučel Perry, neschopen uvěřit, že Lockhart zvládl zničit i něco tak nevinného a neposkvrněného jako bylo jídlo. Jakmile tahle slova vypustil, vesmír se mu rozhodl dát odpověď. 

„Ještě jednou zdravím všechny a vítám opozdilce." Na stupínku se zjevil Gilderoy v až moc křiklavém, růžovém hábitu, ladícím s výzdobou, co měl pravděpodobně na svědomí právě on. Co pravděpodobně. Určitě. Nikdo jiný by netvaroval želé do jeho mini podobizniček. „Rád bych vám všem popřál dobrou chuť k mnou upravenému meny. Dal jsem si na něm vskutku záležet a myslím, že chuťové pohárky každého z vás si najdou něco, co jim přijde na chuť." Lehce se zachichotal nad svým vtipem, než začal mávat rukou, aby si zjednal aspoň nějaké ticho. Většina žáků mu přestala věnovat pozornost po první věte. „Jak jste si asi všimli, od Vánočních prázdnin se nestali žádné útoky a už ani nebudou, jelikož pachatel byl vystrašen mým pokrokem v případě! Dokonce i takový neurvalec má dostatek inteligence na to přestat, než si na něj došlápne někdo jako já- Gilderoy Lockhart, nositel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy na obranu proti černé magii a sedminásobný vítěz v soutěži Wattys a jediné, co teď potřebujeme, je zapomenout na to příšerné, minulé pololetí. Nebo se snad pletu?"
„Ten by toho, kdo otevíral komnatu, nechytil, ani kdyby mu ho dovedli mozkomorové." Většina u stolu musela s Minnie souhlasit. Takzvaný učitel nezvládl pochytat ani rarachy, když mu utekli během jedné z hodin, co měl s druháky.

„A proto bych vám všem chtěl popřát šťastného Valetýna!" Zvolal a rozpřáhl ruce. „Moc děkuji těm stošedesátipěti z vás, co mi už takhle ráno poslali blahopřání. A proto jsem si pro vás nachystal takové malé překvapení."
„Já dostal jen jedno a to od Rona!" Rozneslo se do ticha od Nebelvírského stolu.
„Není se čeho bát, Harry, den je mladý a věřím, že s mým překvapením dostaneš aspoň jedno." S tímhle zatleskal a hlavní dveře se rozletěly dokořán. Dovnitř napochodovaly dvě řady trpaslíků, jejichž nálada byla na bodě mrazu. Jejich otrhané oblečení bylo nahrazeno úhlednou tógou se zlatou přezkou. V ústech držely růži a v rukách úpěnlivě svírali harfy.
„Jak se mu povedlo na ně narvat zlatá křídla?" Hlesl šokovaně Perry, kterému z vidličky sjel kousek vajíčka. S plesknutím žloutek dopadl na talíř, zatímco okolo prošli Lockhartovo oběti
„Moji drazí, amorkové, které jsem sehnal speciálně pro vás, vám donášejí přáníčka k svátku!" Učitel zářil jak sluníčko, na rozdíl od učitelského sboru. Většina jeho kolegů vypadala, že jej proklíná až do třináctého kolene. „Ale to není vše! Dneska budou chodit po škole a donášet valentýnky! Stačí vyplnit kartičky, co vám na požádání dají, dát tam jméno adresáta a poslat."
„To je..." Minnie nebyla schopná najít dostatek slov, na rozdíl od hochů po její pravici a levici
„Humus."
„To... Bych přímo neřekla." Lehce se začervenala, aniž by si toho kterýkoliv z nich všiml. Oba dva totiž sledovali učitele v růžovém, jak povznešeně přešel k učitelskému stolu, odkud povídal dál.
„A jsem si jist, že moji drazí kolegové v duchu dnešního dne budou též držet tématiku! Profesorka McGonnagalová vás může naučit proměnit
kousek vaty v holubičku! Můžete požádat profesora Snapea o to, aby vám ukázal, jak udělat nápoj lásky! Nebo profesora Kratiknota o lekce z poezie, nevěřili byste tomu, ale je v nich přeborník." Mrkl na sedící žáky, aniž by si uvědomil nenávistné pohledy, co jej pronásledovali od zmíněných učitelů.
„První, kdo o tohle požádá Snapea, skončí u Pomfreyové." Poznamenal suše Elliot. To ale neznamenalo, že to nehodlal zkusit.