Perry Potter a Tajemná Komnata

Skřítek, stařec a zmatený potlouk

Od útoku na paní Norrisovou mezi studenty panovala ponurá nálada, které nepřidával ani teror rozpoutaný majitelem napadeného mazlíčka. Filch byl jako stín. Neviditelný, všude a, i když to není obvyklou známkou stínů, dokonce i zapáchající. Zatuchlý puch spojený s levnou kolínskou upozorňoval všechny žáky, co podezříval, že jim je na stopě. A vzhledem k tomu, že podezíral snad celou školu, dokonce i několik členů učitelského sboru, vypadalo to, jakoby se naklonoval. Perry mohl jít s Minnie kamkoliv a, jak začínalo být tradicí, vždy aspoň koutkem oka zahlédl shrbenou postavu nesnášenlivě vykukující ze stínů. Občas se k němu přidal pár jedovatě zelených očí patřící nové kočce!
„To holé kuře mě znervozňuje." Přiznal zrzek, když i se svojí kamarádkou zahnuli za roh. Stejně jako zbytek školy, i oni se rozhodli účastnit prvního famfrpálového zápasu tohoto roku. Blondýnka ho sice uplatila velkým balením čokoládových žabek, aby na tribunách nemusela být sama, přesto musel připustit, že i on pociťoval jisté nadšení. Asi ho způsobovalo davové nadšení a historky, co slýchával doma u večeře.
„Vždyť je to normální kočka." Nepřiznala by to, ale smaragdové oči hluboko vložené do vyhublého obličeje, ze kterého vzhůru rašily dlouhé uši, v ní vyvolávaly pocit úzkosti. Jakoby to zvíře bylo všem nadřazené a vědělo více, než dávalo znát.
„Nevím, jaké kočky si v životě viděla, ale dle mě mají mít chlupy." Ohlédl se, jakoby je mohl Filchovo nový společník následovat. Paranoia se zažírala do hlavy všem, proto jej aspoň trochu uklidnilo, že namísto narůžovělé, vrásčité kočky za nimi šel vyšší, černovlasý student ze Zmijozelu, plně ponořen do knížky. „Tohle je domácí skřítek v nahaté, čtyřnohé formě."

Dokonce i počasí vycítilo, že je něco špatně. Těžký vzduch, razící si cestu do plic, jakmile vyšli z hradu, akorát utvrzoval úzkost pevně vrytou do pozadí myslí celé školy. Dřevěné schůdky vrzaly pod návalem nohou hledajících místa k sezení. Nadlidský úkol, pokud se zeptáte mě. Začátek sezóny a k tomu Nebelvír proti Zmijozelu byla kombinace, co přilákala pozornost snad každého.
„Vidíš nějaké místo?" Zeptal se Perry, rozhlížející se po rozzářených tvářích spolužáků. Bylo to hlava na hlavě a tomu i odpovídal hukot, který se rozezníval po celém okolí.
„Co támhle?" Musela se postavit na špičky a pořádně natáhnout krk, aby volná místa v zadní řadě vůbec spatřila. I takhle na dálku rozpoznali mezi staršími žáky jednu známou, rozčepýřenou tvář skrytou za knížkou. K Perryho nevoli i takhle na dálku poznal, že se jedná o Lockhartovo Hobita.
„Eh..." Jedno rozhlédnutí mu prozradilo, že stejně nemají na výběr. „Tak fajn." S Hermionou se neviděli od té doby, co jí a její kamarády našli během Halloweenu u výhružného nápisu. I když dvojice mrzimorů byla svědky, že pravděpodobně za nic nemohli, chtěli si držet odstup.

„Ahoj," usmála se Minnie, jakmile vystoupali poslední schody. „Můžeme si sednout?" Nervózně přešlápla, když nedostala žádnou reakci, kromě přetočení stránky. Pohled jí sklouzl k zrzkovi, jakoby ho žádala o radu. K její velké smůle jí byl Perry a jeho pokrčení ramen užitečný jako Voldemortovi piercing do nosu. „Teda jasně, pokud držíš místo někomu, tak půjdeme jinam."
„Nene, klidně si sedněte," lehce překvapeně vykoukla. „Promiň, myslela jsem, že mluvíš na někoho jiného." Jestli jste někdy viděli zmatená kuřata hledající cestu do kurníku, pravděpodobně byste mrzimorské prváky přirovnali právně k nim, i když lavičku měli přímo před sebou. Trapné ticho, které nastalo po pozdravení se, prolomil Perry.
„Kde máš ty dva?" Pokynul na prázdná místa a chybějící hnědovlasou a zrzavou hlavu.
„Harry je chytač, takže se připravuje na hru a Ron..." Zaváhala, pohledem sklouzávajíc nazpět k textu knížky. „Ron šel fandit dopředu." Cestou po schodech doopravdy viděli někoho, kdo jako Weasley vypadal, ale pod vrstvou barev nebelvírského týmu, co měl na obličeji, si nebyli moc jisti.
„Pročs nešla s ním? Kdyby Perry hrál, asi bych byla jako ron." Připustila Minnie, na kterou se překvapeně oba otočili. „Co je?" Zmateně zamrkala, když postřehla přitroublý úsměv na zrzkovo tváři.
„Jen si tě takhle nedovedu představit." Myšlenka na obvykle klidnou, tichou Minnie, jak je navlečená ve fanouškovském triku s obří, pěnovou rukavicí v barvě mrzimorského družstva, šálou a vuvuzelou, jak ječí z plných plic, byla jako z jiného vesmíru.
„Ale mini Lockhart ti nedělal problém." Odsekla s protočením očí a koukla na desky Hermiony knížky. Spisovatel zrovna laškovně mrkal na nebohého fotografa nebo fotografku a následně zamával. Světle zelený obleček, co měl na sobě, tvořil prapodivný kontrast s nahnědlým pozadím a zlatým, zdobným písmen.
„Mini Lo-" Hermiony zmatenou otázku přerušila procházející Ginny v černém goffickém obleku, který by záviděla i proslulá Eboby. Na rameni si přidržovala krajkové paraple, vrhající na její bledou tvář stín. Díky tomu vynikly temné kruhy pod očima.