Perry Potter a Tajemná Komnata

Bradavický expres

Sotva se usadil, vlak se s trhnutím dal do pohybu. Zamával svým rodičům a skupinky lidí se začaly pomalu vzdalovat. Podél vlaku běželo několik mladších dětí, co se loučilo se svými příbuznými. Ale i oni zmizeli z dohledu, když vlak projel zatáčkou. Netrvalo dlouho a za oknem se míjely domy.
Perry pořád nemohl uvěřit tomu, co se dělo. Konečně nastoupí do Bradavic! Po tolika historkách, co slyšel, se tam podívá i on! Možná právě tahle radost bylo něco, co mu nedovolilo v klidu sedět. Toky myšlenek se linuly jak prasklá hráz, kterou opravilo až otevření dveří.
Stála tam dívka, kterou potkal venku.
„Je tady volno? Jinam se tři lidi nevejdou." S úsměvem přikývl hlavou a jeho pozornost přilákal pohyb u jejích nohou. Okolo se protáhla chlupatá kočka, co se vyhoupla na protější sedačku, kde se stočila do klubíčka a s vrněním zavřela oči. Hnědovláska se lehce stroze usmála a vešla dovnitř i s kufrem. Posadila se vedle svého chlupatého mazlíčka, kterého i přes hlasité mňouknutí, vzala k sobě do klína, kde začala hladit huňatou srst. Chvíli takhle seděli.

„Já myslel, že je s tebou ještě někdo." Nadhodil, když mu došlo, že byla sama. Dívky pohled se mu celou dobu vyhýbal, momentálně jej upírala z okna.
„Asi se někde zdrželi." Pokrčila rameny a držela si nenucený výraz. Perry nikdy nebyl nejbystřejší, ale ani jemu neuniklo, že si k sobě opatrovnicky přivinula zvíře a jak nepřirozeně napnutý měla postoj. „Teda asi, nikde na nástupišti jsem je neviděla."
„Možná jsou jinde, nebo tě hledaj." Zavrtěla hlavou a chvilkově na něj koukla. Pak opětovně obrátila zrak k oknu, za kterými se rychle míjeli pole a bylo tak nějak jasné, že debatu nechtěla rozvíjet.
„Já jsem Perry Potter." Podal jí ruku, na štíhlém obličeji hrál neuvadající úsměv.
„To je vtip?" Zeptala se s nazvedlým obočím. Tvářila se, jakoby řekl něco zakázaného. Skoro až protizákonného. A on nechápal, co udělal špatně. Však se jen chtěl skamarádit. "Moc dobře vím, jak Harry vypadá a, i když máš kulaté brýle a kapku podobný obličej, neznamená, že přes prázdniny mi jeho vzhled vypadne." Skoro ani nestihl celej význam věty postřehnout a už se nadechovala k dalšímu argumentu.
„Já jsem Perry, jakože s pé."
„Oh," Zarazila se a párkrát zamrkala. „Takže jsi Harryho příbuzný? Já jen že se o rodině nikdy moc nezmiňoval, ani v dopisech. Teda kdyby mi na nějakej odepsal." Druhou část zřejmě nahlas říct nechtěla, ale teď to nemohla vzít zpátky. Možná proto jí pohled opětovně sklouzl k oknu.
„Nemám ponětí, kdo to je." A aby byl upřímný, ani ho to nijak nezajímalo, na rozdíl od dívky naproti němu. Studovala ho s nově nalezeným zájmem. „Teda ale je pravda, že když jsme byli nakupovat věci, pár lidí se na nějakého Harryho ptalo."

„Ty o něm fakt nevíš nic?" Nevěřícnost měla vepsanou v obličeji, stejně jako jiskřičku nadšení v očích. Zavrtěl hlavou. „No Harry vlastně pochází z čarodějnické rodiny, ale rodiče mu zemřeli. Nikdo neví jak, někdo říká, že je zabil nějaký Smrtijed a proto ho vychovávají mudlové. Stejně jako mě. Údajně žije s nějakou tetičkou, strýčkem a jejich synem. Ten ale chodí do normální školy. Harry se mnou nastoupil minulej rok do prváku. Já a Ron jsme asi jeho nejlepší kamarádi." Během posledních slov jí pohled sklouzl na prázdná místa vedle ní. „Ale to je asi jedno, Harry se proslavil. Hlavně tím, že zachránil školu. Psali o tom dokonce v novinách! Mám s ním doma tričko z limitované edice."
„To zní strašně... Zajímavě. Pokud jste ale tací kamarádi, jak tvrdíš, určitě se vyjasní, kam zmizeli. Přátelství neskončí přes prázdniny. Asi." Tak nějak se přenesl přes všechny informace, co na něj bez varování vychrlila. Ztrápený výraz na její tváři se mu nelíbil. Čekal je rok plný kouzel, proč by se měla trápit nějakou rádoby celebritou? „Hele a i kdyby jo, můžeš se kamarádit se mnou!" Nadnesl s širokým úsměvem. „Teda pokud by ti nevadilo bavit se s prvákem." Teprve teď se upřímně usmála.
„Rozhodně nevadilo." Racionální část mysli, na kterou byla právoplatně pyšná, jí tvrdila to samé. Někde hluboko uvnitř taky věděla, že by se na ní nevykašlali. Ale bylo něco jiného to slyšet od cizí osoby. Teď jí ale hlavou běhala myšlenka, že se jim bez jejího dohledu mohli něco stát. „Mimochodem jsem Hermiona Grangerová."