Perry Potter a Tajemná Komnata

Harry Potter

„Proč musíme mít za vedoucího koleje zahradního skřítka?!" Vyprskl Perry, když stoupali po schodech ze sklepení. Rozhodil rukama, prsty těsně míjejíc jeden z portrétů, vyobrazující muže ve středním věku s obřím, mrožím knírem a zářivě modrýma očima. Na čele mu vystouply vrásky, když jeho rám unikl možnému škrábanci.
„U Merlina, dávej pozor, ty nemehlo! Aspoň po smrti nechci být bezdomovec." Minnie onomu muži, jehož štítek hlásal 'Alexander Devorak' nevěnovala žádnou pozornost a šla dál, na rozdíl od zrzka, co se u portrétu chvilkově zastavil.
„Být tebou mlčím, nebo se vrátím s ředidlem!" Nadzvedl ukazováček na lehce zmateného muže. Ostatní malby v okolí ožily tlumenou debatou. Někteří dokonce proběhli několik děl, aby se dostali blíže k celé události. „A mohu tě ujistit, že nechceš skončit jako Whistlerova matka, když si jí vzal do parády samotný bůh -Rowan Atkinson!"
„Uvědomuješ si vůbec, s kým mluvíš, ty zakrslej Hufflepuffe?!" Kdyby nebyl vyobrazeninou na plátně, muž by si zřejmě už kasal rukávy a lezl ven. Minnie, co seběhla schody po dvou, se na Alexandera usmála, než zatahala Perryho, aby šel s ní.
„Proč se musíš s každým hádat?" Zeptala se a stálo jí veškeré sebeovládání, aby vytěsnila všechny pohledy, co je sledovali. Některé malby se natahovali, jiné řešili, jaké monstrum může ublížit něčí matce.
„Já se nehádám! Jen mi to tady leze krkem." Smíšené pocity se v něm každým dnem rozrůstaly čím dál více a tak nějak se bál, že se promění v něco hodně negativního. „A čáranice jako on mi fakt náladu nezlepšují."
„Dle mě nad tím moc přemýšlíš." Blondýnka pokrčila rameny, přesto tak nějak tušila, že to Perry nechce rozebírat. „Ty jsi z mudlovské rodiny, že máš pořád narážky na filmy?"
„Ne, rodiče tvrdili, že je pro mě lepší vyrůstat mimo tohle všechno." Rukou zagestikuloval na celé okolí. I přes jeho špatnou náladu, Minnie postřehla slabý úsměv. „Ale ani to nezabránilo v tom, aby mi táta čas od času nevytáhl na koště. Myslím, že je trochu zoufalej z toho, jak levej na létání jsem... Ale strejda Lupin z toho má extrémní zábavu." Sám si nebyl jist, který trpící Potter Lupina bavil více.

„Létání musí být fajn, i když ti to nejde." Zasněně se zakoukala do prázdna. „Víš, moje máma je mudla a skoro se nepřenesla přes to, že jsem po tátovi. Málem mi sem nepustila."
„No... Je super, že si to nakonec rozmyslela." Zazubil se jejím směrem. Věděl, už jen z výrazu na dívčině tváři, že v tom figurovalo něco víc, ale rozhodl se v tom nešťourat. Kdyby chtěla, poví mu to sama. „Zítra vlastně máme první hodinu na košťatech, tak si to konečně vyzkoušíš!"
„Aspoň mám jistotu, že nebudu horší jak ty." Ušklíbla se a vyběhla několik posledních schodů. Díky ranním průzkumům už tak nějak znala cestičky, na rozdíl od Perryho.
„Kam vlastně jdeme?"
„Myslím si, že profesorka Prýtová," Ignorovala jeho protočení očí a pokračovala. „Má pravdu a měli bychom se trochu provětrat." Aniž by stihli dojít na školní pozemky, zaujal je dav studentů stojící zády k nim. Žáci všech věků a kolejí (kromě Zmijozelské) natahovali krky kupředu a postrkovali se.
"Půjdeme se podívat, co se tam děje?" Zeptal se Minnie, která nerozhodně koukla na dřevěnou bránu vedoucí ven a shromáždění u schodů. Ona už teď věděla, kam by šla raději.
"Jestli nechceš, můžeme jít." Hlasité dívčí vypísknutí je donutilo kouknout k davu. Vylezla z něj středně vysoká blondýnka, tisknoucí k hrudi pergamen.
"NEMŮŽU UVĚŘIT, ŽE MÁM JEHO PODPIS!" Zakvílela, až sebou nejen studenti ale i malby v portrétech škubli. Dav se opětovně shlukl, zatímco nadšeně skákající dívka se s malou skupinkou kamarádek vydala pryč. Duo prváku zaslechlo, jak moc dreamy oči má majitel autogramu.
"Myslíš, že Lockhart už začal dávat podpisy?" Dívce s copánky se svraštilo obočí. Doufala, že onoho učitele nepotkají do zítřejší hodiny. Perryho přejel pohledem všechny přítomné, než skončil u jediného důvodu, proč onu otázku zamítl.
"Tohle bude něco jiného." Odpověděl a pomalu se vydal k místu, kde zahlédl hnědé, střapaté vlasy.