Perry Potter a Tajemná Komnata

Drákulovo doupě

„Tak fajn, přeměna? Totálně na nic. Bylinkářství?" Perry se zatvářil kysele a vydal zvuk dávení. „Lektvary?" Během sebíhání posledních schodů zvedl, jako každé děcko, jehož idolem je Julius César, palec dolů. „Čekal jsem, že to tady bude lepší a ne takej propadák." Zoufalost z jeho slov div nekapala. Vážně doufal, že tenhle rok pro něj bude zábavnější. Vždyť oni se neučili ani satanistické rituály! Co to je za čarodějnou školu bez tak důležitého předmětu?!
„Já myslím, že jen trochu přeháníš. Nejsme tady ani týden." Minnie se zářivě usmála. Tahle pozitivita ale přes skořápku hněvu, do které se Potter obalil, vůbec nepronikla. „No tak, bude to lepší, jen tomu musíš dát čas." Zastavila se po jeho boku, když sáhl po klice učebny lektvarů. Ani jeden netušil, co je jako trest čekalo. „Ono se to zlepší."
„No, myslím, že vím, bez koho by se nálada celé školy zlepšil-"
„Pottere, jdete pozdě. Mínus deset bodů pro Mrzimor." Snape ani nevzhlédl od kotlíku valícího na celé okolí páru. Blondýnka se stroze usmála, pokrčila rameny a prošla okolo něj. Váhavě postával na prahu dveří, vůbec se na hodinu po škole necítil.
„Pojď." Kamarádka ho zatahala za rukáv a začala jej vést až ke katedře. 

Profesor, jehož mastná hlava a temná silueta byly maskovány párou z kotlíku, se nenamáhal jim věnovat ani jeden jediný pohled, když stanuli až u něj. Mávnutím hůlky k němu vzduchem připlulo několik baněk s fialovým obsahem. Tekutina byla dalším pohybem zápěstí vylita do kotlíku, jehož obsah zasyčel. Možná se jim to zdálo díky šetrnému osvětlení místnosti, ale byli si skoro jisti, že jakmile z nádoby začalo stoupat několik bublin, v mužovo očích se mihla jakási radostná reakce.
„Myslím, že vás nepřekvapí, jaký problém jsem měl s tím, vybrat pro vás vhodný trest, který nijak nepokazíte." Začal, když snížil oheň pod kotlíkem. Neslyšně přijel až k nim, věnujíc jim pohled, jakoby byli odporní, malí brouci, které každou chvíli rozmázne svojí podrážkou. „Můžete děkovat Brumbálovi, jelikož týdenní sanitární úklid celé učebny považuje za fyzický trest. A to jen kvůli tomu, že disponuje bolavými klouby." Hlas mu zajel do tóniny, která je mrazila v žilách. Možná proto sebou tak trhli, když se dal opětovně do pohybu. Své vozítko zastavil až u regálů, co se div neprohýbali pod tíhou veškerých sklenic a surovin. 

„Chci, abyste opravili štítky a abecedně vše přerovnali." Tahle náplň trestu jim nepřišla nijak zlá. Vskutku čekali, že to bude něco horšího, pak ale postřehli, že regál zabíral skoro celou zadní stěnu učebny.
„Promiňte, ale nemůžete to udělat sám?" Snapovo mlčení bral Perry jako výzvu pokračovat. „Však máte hůlku, stačí mávnout a jste hotovej." V chlapcovo hlavě to byla bezchybná logika, která by mohla oba dva zachránit od neúprosných hodin v chladivém sklepení.
„Že mě to nenapadlo, Pottere! To vás tady ani nemusím držet, že?"
„Pře-"
„Takže vy byste sem každé úterý přišel, sedl si a neměl žádnou práci, protože jste vlastně někoho donutil udělat vaší práci, nebo se pletu?" Mrzimorští studenti párkrát zamrkali. „Přestaňte hledat nejednoduší řešení a dejte se do práce. Nechci vidět žádné hůlky." Prudce se otočil, až za ním zavlál plášť a navrátil se k předešelé práci.
„Stejně umíme jen Lumos, díky Kratiknotovi." Zrzek protočil oči a přidal se k Minnie. S nechutí sáhl po jedné z mnoha sklenic.

V místnosti panovalo naprosté ticho, pokud se prominulo syčení onoho lektvaru, občasné zacinkání skla a nebo maniakální smích profesora, co si chvílemi mnul ruce jak šílený vědec z osmdesátkových filmů. Minnie nevypadala, že by jí nějak tato práce vadila, s naprostou pečlivostí skládala a třídila veškeré suroviny a zřejmě ani zpola nepociťovala otrávenost, jakou zažíval její kamarád. Už několik minut si hrál s lapenou vílou v obří zavařovačce, jejíž obydlí přetáčel sem tam, ale další salva a mnutí rukou od Snapa ho donutilo odložit svoji jedinou zábavu v téhle studené díře a obrátit se na muže.
„Můžu mít dotaz?" Černovlasý profesor se zarazil v půlce rozpřahování rukou ke stropu, jakoby se tam měli objevit blesky a koukl na duo žáků, jakoby mu vypadlo, že měl společnost. Onu zaraženost ale skoro ihned zamaskoval.
„Vy mi vážně chcete způsobit migrénu, že Pottere?" Tázaný pokrčil rameny. Takhle o tom neuvažoval, ale když to tak hezky nadnesl, musel mu dát za pravdu.
„Chtěl jsem se zeptat, zda se tohle náhodou nepočítá jako dětská práce," Když si všiml nechápavého výrazu, dal se do vysvětlování. "Ptám se, protože jak určitě víte, je v mnoha zemích i školách opovrhovaná." Blondýnka lehce svraštila obočí, když jí došlo kam míří, ale nezabránilo jí to v tom, aby zastavila ve své práci. Přesto její plnou pozornost lapila debata zbylých dvou osob. „Myslím, že pokud přijde nějaká kontrola, budete potřebovat hodně štěstí na to, aby se vám to povedlo obhájit."
„Jediný, kdo má hodně štěstí, Pottere, jste vy, protože mám zákaz trestat žáky horšími způsoby než je držení po škole." Během chvíle se tyčil po boku dětí. „Protože byste si to zasloužil nejen vy, ale i slečna Springwoodová." Dívce vytrhl z rukou sklenici s pijavicemi a černé oči div nevypálili dívce do čela díru, jak urputně na ní zíral, Teprve až teď oběma došlo, že k nebohým potvůrkám strčila dračí šupiny.
„Naprosto s vámi souhlasím." Minnie pokývala hlavou. Přišlo jí jako nevychovanost přiznat, že několik posledních vět nepostřehla. Začala opětovně vnímat až když Snape i s pijavicemi, ke kterým by ho Perry s klidným vědomím přirovnal, zakroutil hlavou a onu sklenici položil na jednu z prázdných lavic.
„A to jsem si myslel, že učit Láskorádovou je to nejhorší, co mě kdy může potkat." Zamumlal při vzpomínce, kdy mu dívka namísto lektvaru upletla několik věnečků z kytek. 'Z toho lektvaru sálá špatná energie, profesore.' 

Ticho opětovně zahalilo učebnu do svého lehce nepříjemného objetí. Minnie se až nezvykle mračila na celý okolní svět, dokonce odmítla i dýňové paštičky, co sebou Perry přinesl! To ale možná bylo tím, že měla rozum a nechtěla jíst něco, co bylo po termínu spotřeby.
„Co se děje?" Zeptal se nakonec, když zandal odmítlé jídlo do kapsy. Volnou rukou mávla, na znamení aby to neřešil a ani se nenamáhala přestat v práci. „Jak myslíš." Řekl po chvilce ticha. Otráveně si položil hlavu na dřevěnou desku stolu, co používali jako odkládací místo a koukl na první regál z mnoha, co se jim (Hlavně blondýnce) teprve povedlo dodělat.
"Takhle tady budeme až do smrti." Jeho slova se tiše nesla místností a než se stihla úplně vytratit, přehlušila je hlasitá rána dveří. Do místnosti svižným krokem vešla profesorka Prýtová, které na tváři hrál ještě širší úsměv než ráno. Menší žena se ani nerozhlédla a automaticky se vydala za svým kolegou. Proto, na rozdíl od jejích kolejních svěřenců, nepostřehla žabáka, co přiskákal do učebny s ní.
„Severusi, mám úžasné zprávy." Začala nadšeně, plácajíc muže po rameni. Kdyby se nezachytil o stůl, zřejmě by po hlavě spadl do kouzelné polévky, nad kterou se tyčil. Nasadil lehce nucený úsměv, získal ztracený balanc na svém hoverboardu a pohlédl do kulaté tváře profesorky bylinkářství.
„Jaké?"
„Letošní úroda fazolek je větší než posledně!" Výskla radostně, div doslova nezářila štěstím. „A roste nám i poptávka" Žďuchla ho loktem mezi žebra a zasmála se. Severus se zmohl na pouhé pokývání hlavou.
„To jsou dobré zprávy, ale aby se nám to nevymklo z rukou jako poslední rok." Uchopil kleště, kterými opatrně chytil pár duhových, pletených ponožek, jakoby to byl radioaktivní odpad. Vzdálil se od kotlíku a jeho příkladu následovala i žena s kloboukem. Lehce nadskočila, když pokrývku noh vhodil do kotlíku. To způsobilo bublavou reakci. Tmavě modrá tekutina vytékala po kovových stranách dolů, ale ani jednoho z učitelů to nijak nezajímalo. „Tipuji, že mi je přineseš večer po večeři, nebo chceš ten prodej pozdržet?" 

„O čem si myslíš že se baví?" Špitla Perrymu do ucha Minnie, kterou přemohla zvědavost a proto obrátila svojí pozornost na dva učitele.
„Nevím, asi konkurují Bertíkovi." Odpověděl zrzek, co si otráveně podepíral hlavu na stole. Nenamáhal se být potichu, však na něj taky nikdo nebral ohledy! A nebo to možná bylo tím, jak moc se mu celý učitelský sbor protivil. Dle jeho názoru byl pln těch nejdivnějších individuí, jaké Brumbál zvládl najít. „Ať ale prodávají jaké chtějí fazolky, rozhodně nebudou tak super jako jeho."
„Copak tady děláte, vy moje květinky? Doufám, že nenatahujete ouška tam, kam nemáte." Ozvala se zvesela Prýtová vedle nich, div oba dva nevyskočili z kůže. „Severusi, proč ty chudinky držíš tady v tak krásný den? Potřebují sluníčko, aby mohli správně klíčit." Otočila se na Bradavického Drákulu, jehož výraz momentálně vypovídal o tom, že by raději skousl několik hodin s Láskorádovou než hlavu Mrzimorské koleje.
"Chovali se nevhodně." Pokrčil rameny, nechtě to více rozebírat. Duo, co tu bylo drženo už několik hodin, si vyměnilo pohled. I když ani jednomu Prýtová povahově nesedla, museli jí dát za pravdu. Čerstvý vzduch jim po pár hodinách začínal chybět. Stejně jako teplo a normální osvětlení.
„Myslím, že trest už mají odpykaný, nebo se pletu?" Vlídně se jejich rukou usmála a rukami skrytých v rukavicích je popohnala ke dveřím. „Jen běžte. Najděte si kamarády, projděte se po hradu, ale hlavně se vyhýbejte problémům." Snape, opětovně věnující pozornost lektvaru, ze kterého za pomocí kleští vytáhl ponožky, se na okamžik zarazil v pohybu. Žena mu, skoro jako veškerý zbytek lidstva, lezl pěkně na nervy. Nemohl ani uvěřit, že někdo měl dostatek drzosti a odporovat jeho nařízením.
„Po trestu rozhodně nemají," Pohled mu na chvíli zabloudil ke sklenici s pijavicemi. „Ale příští úterý už Springwoodová nemusí chodit."
„Moment a co já?!" Vyjekl Perry, co se opětovně zarazil mezi dveřmi. Nechtěl ani myslet, jak jeho úterky budou vypadat, pokud bude nucen být o samotě s tou mastnou palicí. 

„Potter tady zůstane do konce školního roku, protože je to Potter. To je dostatečně pádný důvod." Zrzek nikdy neslyšel, že by v jeho věku někdo dostal infarkt, ale měl pocit, že on by mohl být první.