Butterfingers

errand-boy

Tai's POV

Jelikož mě můj prakticky věznitel odmítal odvézt domů abych si alespoň mohl vzít nějaké svoje oblečení, stál jsem teď uprostřed jeho kuchyně v jeho košili a teplácích. Obojí mi bylo velké, ale vonělo to hezky. Což se o tom, co se mi zrovna pálilo v troubě říct nedalo. Kdo by taky zrovna po mě chtěl, ať peču maso na medu? skoro ani nevím, jaký maso je jaký. Hovězí, vepřový, kuřecí,.. 

Otevřel jsem troubu a rukou si zamával před nosem, jak mě do něj praštil smrad spáleniny. Chňapkou jsem plech povytáhl a neskutečně 'smutně' jsem si potvrdil, že to prostě nevyšlo. Já ho varoval.

"Hm, to voní." ozvalo se za mnou a když jsem se otočil, uviděl jsem Zekeho jak si sedá na barovou židličku. Z mokrých vlasů mu ještě odkapávala voda, padající na sněhový ručník, který měl pohozený okolo krku. Neměl tričko. Uh. 

"To teda," odkašlal jsem si a nechal troubu ať se vyvětrá. "Něco jinýho si budete přát na večeři? protože tohle,.. to fakt nepůjde. Nejsem kuchař. Neumím vařit."

"Určitě nechceš zkusit něco jiného?"

"Ne!" rozhodím rukama a pak se plácnu do čela. "Tohle není moje parketa, co si objednat já nevím, čínu? bude to bezpečnější..." 

"Jsi si jistej?" zeptá se znovu až podezřele a když kývnu na souhlas, vytáhne si z kapsy tepláků telefon a chvíli do něj jen kouká, než něco vytočí. Upřeně se na mě dívá, když začne objednávat onu čínu. "Pojď za mnou." řekne a telefon položí na stůl, zatím co vstane ze židle a vydá se po schodech nahoru. Váhavě jdu za ním. Nejsem si jistý, jestli chci vědět co chce dělat nahoře, ale tak nějak cítím, že stejně nemám moc na výběr.

Zeke's POV

Otevřel jsem dveře do Taiovi ložnice a nechal ho, aby vešel první. Podle řeči jeho těla mi bylo naprosto jasné, že je nervózní. A taky má důvod. Kdyby nebyl tak hloupý a prostě něco uvařil, nenechal mě o hladu, byl by v suchu. Doslovně. Neobtěžoval jsem se s tím, zavírat za náma dveře, jen ať má později pocit, že nás kdokoliv může vidět. Třeba moje doopravdová služka Marina, která touhle dobou chodí uklízet. 

"Sedni si." řekl jsem tlumeně a on udělal to, co jsem řekl. Posadil se na kraj postele a čekal, co se bude dít. Nedíval se na mě, díval se do země jako by něco provedl a teď čekal na trest. Byl roztomilý. Naprosto chápu tu nánu z kavárny. Kdo by taky po téhle kopě nevinnosti nevyjel? Přešel jsem ode dveří k němu a pomalu jsem mu začal rozepínat knoflíky na mojí košili. 

"He?" vyjekl překvapeně, ale nic neudělal. Jenom ke mě zvedl pohled. Když byly všechny knoflíky rozeplé, košili jsem mu svlékl a pokynul mu, aby zavřel oči. Čekal jsem, že bude vyvádět. Ale on jen prostě seděl, s rukama v klíně a zavřenýma očima. Sroloval jsem košili a převázal mu jí oči. 

Přesunul jsem svoji dlaň na jeho hruď a nenásilně mu na ni zatlačil tak, aby se položil. Buď to je prostě submisivní až to bolí, nebo jen v šoku a tak se nechá podvolit všemu, co si umanu. Obkročmo jsem si vylezl na postel a pak se mu posadil na klín. Nadzvedl hlavu, ale hned na to ji znovu položil zpátky. Ruce, které měl doposud natažené podél těla jsem chytil do jedné svojí a přesunul mu je nad hlavu. Pootevřel rty. 

Sklonil jsem se k němu a přejel po jeho rtech těma svýma. Byl to jen lehký dotek, přesto ale zatlačil hlavu víc do postele, jako by snad chtěl utéct. Z jeho pootevřených úst mě na tváři šimral jeho značně zrychlený dech. Znovu jsem zopakoval onen pohyb. Tentokrát bez jakéhokoliv ústupu z jeho strany. Prostě držel. 

Tai's POV

Když mi dal letmý polibek poprvé, vyděsilo mě to. Nečekal jsem to, díky svázaným očím. Nemoct vidět, kde se nachází a tak přijít i o možnost odhadovat jeho následující kroky byla nepříjemná. Když to udělal podruhé, musel jsem se přemáhat abych neodvrátil hlavu.