"Mami?" rekl jsem prekvapene do telefonu.
"Tai, tak dlouho jsem uz te neslysela, jak se mas? vse v poradku?"
"Naprosto. Vlastne se dneska vracim domu." rekl jsem a zachytil Zekeho pohled. Vypadal smutne, ale ja byl rad, ze se konecne muzu vratit bez nejakych problemu.
"Oh, to rada slysim!"
"Napisu ti az budu vedet v kolik dorazim, ok?"
"Ja jsem dnes na nocni, tak snad se zastihneme."
Ukoncil jsem hovor a polozil telefon, co mi Zeke konecne vratil, vedle sebe na operadlo sedacky. Nevedel jsem, jak se kvuli nemu citim. Bylo mi ho lito? mozna. Ale konec koncu, musel vedet ze jednou odejdu, a cim driv tim lip.
"V kolik chces vyjet?" zeptal se aniz by se na me znovu podival.
"Jsi urazenej?" zasmal jsem se stouchl ho ukazovackem do tvare. "Neni to tak, ze uz me neuvidis."
"Neuvidim te kdy budu chtit."
"Jsi jak malej."
"Nemam rad kdyz nemam neco co mam rad v dosahu."
Povytahl jsem oboci. Nehodlal jsem to komentovat. Nebylo treba to delat jeste horsi. Vstal jsem a protahl se. "Pujdeme?" houkl jsem jeho smerem a sebral svuj telefon abych ho tu nezapomenul. Necekal jsem na jeho odpoved a sel si rovnou obout boty, nez si to rozmysli a ja budu nucen utyct.
Kdyz jsem uz byl obut, Zeke teprve vstal ze sedacky a sel se pripravit. O par minut pozdeji jsme uz vyjizdeli smerem k domu mych rodicu. Byl jsem neuveritelne nadseny a i kdyz jsem se to snazil skryt, nemyslim ze si Zeke nevsiml.
--
Zeke se se mnou loucil jako by me uz nemel nikdy videt. Coz byla pravda. Nemel jsem v planu se s nim sejit. Proto jsem si vypl telefon a rozvalil se na moji posteli. Az ted jsem si uvedomil, jak mi chybela. Nebyla sice tak velka nebo pohodlna jako ta u Zekeho, ale byla moje.
Rozhlizel jsem se po svem pokoji. Naprosto nic se v nem nezmnilo, i kdyz uz to bylo neco pres mesic co jsem tu nebyl. Doted jsem netusil, jak me moje rodice mohli nepostradat takovou dobu. Rozhodl jsem se to nejak vic nerozebirat. A nez jsem si to uvedomil, usl jsem.
a/n: Achjo, achjo. Dneska nejak moc pisu .D pokud je tu nekdo kdo ma rad Shingeki no kyojin (riren/ereri) tak si muzete klido precist u me humanity-strongest, je to ale anglicky, ale updatuju to casteji .D
ČTEŠ
Butterfingers
Romance"Jmenuju se Tai. Tai Yoshiki. Je mi 16, chodím do školy a přivydělávám si prací v kavárně u Modrého lososa. Jsem nešikovný. Jako vážně hodně. Nikdy mi nic nešlo ve škole, ve sportech natož pak třeba v umění. A věřte mi, být takový nešika se vážně ne...
