Butterfingers

I'm not,.. jealous

Tai's POV.

Soustředit se na něco ve škole? To bylo nemožné. Soustředit se pak na něco v práci? to bylo ještě horší. Protože přišel. Zeke. A zase byl u stejného stolu. U mého stolu. Musel jsem jít k němu a obsloužit ho. Nevím, proč mi to připadalo tak ponižující. Možná proto, že mě políbil? Zhluboka jsem se nadechl a vydal se s bločkem a tužkou k němu.

"Tak co to bude?" zeptal jsem se, aniž bych se na něj podíval. 

"Takhle nezdvořile se mluví se zákazníkem?" to mě donutilo zvednout pohled k jeho očím. Propaloval mě pohledem, ale v obličeji nehnul ani svalem. Jako by ho takhle někdo vytesal z kamene. 

"Oh. Pardon." protočil jsem oči.

"Opravdu jsi na mě právě protočil oči?" ušklíbl se.

"Fajn." povzdechl jsem si. "Dobrý den, pane. Máte vybráno, pane?" zahuhlal jsem a s jistým divným pocitem si všiml, jak se jeho obličej změnil. Nebo, ne tak ani obličej, neproměnil se v jednorožce. Ale výraz mu najednou,.. tak nějak ztvrdl. Oči ztmavly. Vypadaly jako oceán po bouři. Úchvatné a děsivé zároveň. Olízl si rty.

"Dám si to, co včera." odvětil klidně. Těkal jsem po něm ještě chvíli očima, než jsem si konečně rovzpomenul co si včera dal, zapsal jsem si to a otočil se na patě, abych mohl odejít ale rozmyslel jsem si to. Otočil jsem se k němu zpátky. "Vaše přání je mým rozkazem, pane." usmál jsem se a mírně pokýval hlavou, než jsem si dovolil odejít. Tohle celé bylo divné. Cítil jsem se nervózně, ale celá tahle hra na kočku a myš mi připadala svým zvráceným způsobem zábavná. 

Předal jsem objednávku a zašel ke stolu číslo čtyři, kde seděla holka, mohlo jí být nanejvíš tak dvacet. Poklepávala si nohou a čekala, až ji někdo obslouží. Můj stůl, moje práce. Nechtělo se mi k ní, protože mě odmala ženy s rudou rtěnkou děsily, ale práce je práce. Vydal jsem se k ní a když si mě všimla, rty zvlnila do něčeho, co měl být asi sexy úsměv.

"Máte vybráno?" zeptal jsem se cítil, jak na mě někdo zírá. Kvapně jsem se rozhlédl, když jsem si všiml že ten někdo není nikdo jiný, než Zeke. Otočil jsem se zpátky k ní  a zářivě se usmál. V jejích oříškových očích jsem uviděl jiskru. 

"Dám si Latté," odpověla a s tím se ještě zadívala do jídelního lístku. "A k tomu tu extra třešňovou mňaminu se tvým číslem." mrkla na mě a já cítil krev hrnoucí se mi do tváří. Kývl jsem a vrátil se k pultu, kde už na mě čekala Zekova objednávka. Vzal jsem tác a znovu se k němu vrátil. Položil jsem na stůl šálek kávy s dvěma cukry a medový zákusek. 

"Snad vám bude chutnat, pane." řekl jsem a rychle odešel zpátky pro objednávku té rudé ženské. Vytrhl jsem ´papírek z bločku a naškrábal na něj svoje číslo. Kdo ví, třeba bude super jako kamarádka. Na tác jsem naskládal Latté i třešňovou mňaminu a pak to vyskládal před ni i s papírkem. Naklonil jsem se k jejímu díky culíku odhalenému uchu.

"Budu čekat až mi zavoláte." s tím jsem se narovnal a s tácem v ruce prošel okolo Zekeho. Mile jsem se na něj usmál. Věděl jsem, že mě celou dobu sleduje. Na jednu stranu to bylo nepříjemné, ale co. Tuhle hru můžou hrát dva.

***

Zeke ani ta ženská neodešli, dokud jsme neměli zavíračku. Po tom, co oba zaplatili jsem se šel převlíct z uniformy, což byla mimochodem neskutečná úleva, do normálního oblečení a bundy. Vlasy, které mi neposedně zpadaly do obličeje jsem rukou poupravil a vydal se pryč z lososa. Venku čekalo překvapení.

"Ahoj," zašveholila rudá holka.

"Ahoj." zamumlal jsem. Cítil jsem se v její přítomnosti nesvůj. Ty rfty. Měl jsem chuť vzít kapesníček a utřít jí je.

"Víš, když jsem sem přišla, hned jsem doufala, že mě budeš obsluhovat. Jsi nehorázně roztomilej." 

"Ehm,.. děkuju? asi."

"Je rozkošný, jak se stydíš. Máš přítelkyni?"

"Ve skutečnosti má přítele." 

Můj pohled sklouznul na Zekeho, který se z ničeho nic objevil hned vedle nás. Kde se tu sakra vzal?

"A ty jsi kdo?" ohradila se.

"Jeho přítel. A rozhodně se mi nelíbí to, jak tu po něm jedeš." 

"Kdybys byl jeho kluk, nemyslím si že by mi dal svoje číslo." 

"Ehm,.. pardon že vás ruším, ale jsem tu ještě pořád taky,.." zamumlal jsem a zamával jim před očima rukou. Tohle bylo absurdní. Zase. Než jsem ale stihl cokoliv dalšího říct, Zeke si mě za pas přitáhl čelem k sobě a svoje rty přitiskl na ty moje. Šokovaně jsem svoje ruce přemístil na jeho záda a látku jeho kabátu stiskl v mých pěstích. Oči, které jsem prvně doslova vytřeštil, se mi samovolně pomalu zavíraly a já s úděsem zjistil, že mi to vůbec není nepříjemné. Ba naopak. Pootevřel jsem rty a naklonil hlavu mírně do strany, aby měl Zeke lepší přístup. 

"Nhhh,.." když se ode mě odtáhl, chytil mě za zápěstí a táhl k jeho autu. Bylo mu úplně jedno, že ona tam pořád stojí a vyjukaně nás sleduje. Otevřel mi dveře spolujezdce a sám si pak sedl vedle mě, na sedadlo řidiče.

"Žárlíš?" zeptal jsem se.

"To vykání bylo mnohem lepší." 

"Uh. Vtipný." protočil jsem oči.

"Myslím to vážně."

"Fajn. Tak jinak. Žárlil jste, můj" prsty jsem ve vzduchu naznačil uvozovky při tom slově, "pane? lepší?"

"Mnohem." řekl když nastartoval a auto vyjelo.

"A žárlil jste?" vyptával jsem se dál.

"Ne. Nikdy nežárlím."

"Vypadalo to jinak." trvám si na svém.

"Víš Nešiko, já se jen nerad dělím o to, co je moje. A vzhledem k tvojí současné situaci, teď můj jsi. A já se nehodlám dělit. Dělit se o tebe by bylo jako bych se s tou nánou měl dělit o zubní kartáček. Nezní to zrovna přitažlivě, že?"

"Ne, to ne. Proč,.. proč se vám líbí, když vám vykám?"

"Líp to ukazuje, kdo je kdo. A ty jsi moje služka. Na to nezapomínej."

"Ale,.."

"Žádný ale. Ani protesty."

"Fajn." nafouknul jsem tváře a otočil hlavu tak, abych se mohl dívat z okna. "Ale stejně jste žárlil, pane."

A/N Achjo, vy vůbec nemáte ponětí, co mám všechno v plánu. Bože. Pokud nejste na yaoi 18+ tak přestaňte číst, protože věřte mi, já si to nemůžu odpustit. Jo a  na boku máte obrázek Taie, jak přibližně vypadá když je v práci u Modrýho lososa. ^^ V příštím díle hodím obrázek Zekeho. ^^ Stay you, stay beautiful.