"Caj? caj zni dobre." usmal jsem se na nej. I kdyz jsem si nebyl uplne jisty jestli je to dobry napad. "Do deviti musim byt ale doma, musim se jeste ucit na zitrejsi test." dodal jsem, aby vedel ze vic nez caj to nebude.
"Dobre, v devet te odvezu domu." kyvl Zeke, ignorujic fakt ze v devet uz mam byt doma a ne ze v devet me ma teprve odvest. Nevyjadroval jsem se k tomu a rozesel se s nim k jeho autu. Kdyz jsem si zapinal pas, vybavilo se mi kdyz jsem s nim jel prvne. Zdalo se mi to tak daleko.
Po par minutach auto zastavilo a my z nej vystoupily. Venku uz zacinala byt docela tma, coz me desilo a tak jsem byl rad kdyz Zeke odemcel vchodove dvere a rozsvitil svetlo. Sundal jsem si boty a kabat a sel si sednouch na sedacku do obyvaku.
Zeke sel pripravit muj caj. Jeste pred tim, nez mi ho prinesl stihl povonet snad cely dum. S podekovanim jsem hnek od nej vzal a byl rad za to, jak mi zahrival ruce. Zeke se posadil vedle me a zkoumave se na me dival.
"Co? mam neco na obliceji?"
"Jo."
"Kde? co?"
"Krasnou hlavu."
"Oh," zamumlal jsem a odvratil od nej zrak. "Diky."
"Vazne se cervenas? Ani to nebyl poradnej kompliment."
"Casto je nedostavam, takze..."
"Porad nosis ten obojek, hm?"
"No, jo. Nakonec se mi to docela zalibilo." citil jsem jak se mi do tvari nahrnulo jeste vic krve. Musel jsem vypadat jako rajce. Vybavilo se mi to, jak jsem se s nim vyspal a mel ho na sobe.
"Slusi ti, Nesiko."
"Tak jsi mi dlouho nerekl."
"Uznal jsem to ted za vhodne, kdyz jsi si tu po par minutach uz stihl polit tricko."
"Nic jsem si nepo-" nez jsem to stihl dorict, Zeke se po me vrhnul, takze mi hrnek z ruky vypadl a polil me. To bylo ale to posledni, co jsem vnimal. Mel jsem dost prace s lapanim po dechu kdyz se mi snazil jazykem dobyt do ust.
Zpusob, kterym me libal byl jiny nez ten kterym to delaval pred tim. Tenhle byl nedockavy, jako by me nelibal roky. A prociteny. Rukou mi zajel do vlasu a pritahl si me bliz, zaroven mi tim nepovolil se odtahnout.
Polibek jsem prerusil kdyz jsem se uz potreboval nadechnout a kdyz uz me vazne stvalo to mokre obleceni. "Doufam, ze mi neco pujcis." rekl jsem otravene.
"O to se neboj, miluju kdyz mas moje obleceni." rekl s lehkym usmevem na rtech. "Hlavne kdyz je to jen tricko, ktery je ti velky. Je to sexy."
"Fajn, tak mi neco dones, zacinam mit mokre i kalhoty."
Zeke se jen zasmal a ja na to protocil oci. Kdo z nas ze je tu jeste decko? Kdyz odesel do svoji loznice pro nejake obleceni, ja se zatim vyslikl. Tricko i kalhoty jsem pak prehodil pres topeni a cekal na nej.
Kdyz prisel, drzel jedno ze svych ciste cernych tricek s dlouhym rukavem. Nedal mi ho, dokud jsem mu nedal pusu. Nevim, jestli me to obtezovalo nebo ne. Mozna ne, mozna ne proto, ze jsem vedel ze az budu chtit, budu moct jit domu. S vedomim tohohle nebylo tak spatne s nim travit cas.
Jak rikal, jeho tricko mi bylo velke. Koncilo mi v puli stehen. Lehce jem si vyhrnul rukavy a sedl si zpatky na sedacku. Ta byla nastesti sucha.
"Zahrajeme si nejakou hru?" zeptal se. "Vitez muze mit nejake prani. Samozrejme neco realistickeho."
"Proc ne." odpovedel jsem a sledoval ho, jak vytahoval ze skrine nejakou deskovou hru. Vybral Clovece nezlob se, byla to jedna z tech co trvaji nejmin casu hrat.
Ovsem, ze jsem prohral. I kdyz jsem se snazil podvadet, protoze jsem ve hrach proste spatnej a jinak vyhrat nedokazu. Zeke si me prohlizel a premyslel nad tim, co by bylo jeho prani.
Kdyz na to prisel, v ocich se mu dabelsky lesklo. Naklonil se ke me a prstem mi podeprel bradu tak, abych se mu dival primo do oci. "Chci si s tebou moct delat co chci. Za mych podminek. Co budu chtit, budes muset udelat." rekl a sledoval mou reakci.
O
KKKK SNEAK PEEEEAAAAKK ACHJOOOOO UZ SE TAK TESIM NA PRASACKY VECI TO JE TO PRO CO ZIJU A CO ME DRZI PRI ZIVOT AAAA (neni to smutny? lolololol)
JO A TAKY SLIBUJU ZE DALSI KAPITOLA BUDE ZITRA A HLVNE, BUDE DLOUHA :----------)))))))
ČTEŠ
Butterfingers
Romance"Jmenuju se Tai. Tai Yoshiki. Je mi 16, chodím do školy a přivydělávám si prací v kavárně u Modrého lososa. Jsem nešikovný. Jako vážně hodně. Nikdy mi nic nešlo ve škole, ve sportech natož pak třeba v umění. A věřte mi, být takový nešika se vážně ne...