Butterfingers

"Hej, Tai! Stůl šest pořád nemá svoji objednávku!"

"Už tam běžím!" otočil jsem se na patě a s tácem v ruce se vypotácel zpoza pultu. Vyrazil jsem ke stolu číslo šest. Procházel jsem okolo malého chlapce který si hrál s autíčkem, takovým tím co ho táhnutím dozadu natáhnete a pustíte. Autíčko sjelo ze stolu a podrazilo mi nohu. Sklouznul jsem se jako po slupce banánu. I když. Počkat. Viděl už někdo někoho spadnout srkz šlupku od banánu? Já ne. To ale není podstatné, protože obnos tácu skončil na chlápkovi co seděl u čísla šest.

"Neumíš dávat pozor,ty nešiko jeden?!" rozeřvala se na mě vedoucí směny a za ucho mě vytáhla na nohy. Se slzičkama v očích sem se omlouval a odběhl pro hadr.

"Moc se omlouvám..." zahuhlal jsem utírajíc podlahu pod nohama toho muže. Mlčky mě sledoval spoza úzkých brýlí zatímco si ostatní zákazníci nenápadně šeptali.

"Hned vám přinesu vaši objednávku." Odešel jsem znovu pro tác jež mi zatím byl nachystán a tentokrát jsem to zvládl bez nehody. Vyskládal jsem na stůl šálek kávy s dvěma cukrama a medový zákusek. Chytil mě za zápěstí když jsem se chystal odejít.

"V kolik tu končíš? To oblečení mi vypereš."

Zamrkal jsem a němě zíral.

"Za pár minut..." vykoktal jsem a čekal až mě pustí.

Odešel jsem s tácem a sledoval jak se zvedá od své nedotčené obejdnávky, jak na stůl dává peníze a odchází.

"Tai, dělej, vobleč se a jdi mu to zabalit než zmizí!"

Rychlostí blesku jsem přes sebe hodil kabát a šálu, poskládal jeho objednávku do balíčku a vyběhl z kavárny. Rozhlédl sem se kolem sebe. Někdo vedle mě si odkašlal.

Zkuste hádat, nebyl to nikdo jiný, než ten pán.

"Oh... omlouvám se, ale... vaše objednávka..."

"Mám protebe nabídku."

"Jakou?"

"Budeš u mě pracovat.

"Cože?!"

"Jako náhradu za to oblečení, jeho cena byla dost velká. Proto budeš u mě doma za uklízečku."

Vzal si ode mě tašku a za zápěstí mě táhnul k sobě do auta.

"Budu ti říkat nešiko."