Pavučina snů

9. část

Z pohledu Em

Příjemný pocit byl rázem tatam a ve mně zůstal jen chlad. Cítila jsem se příliš těžká a najednou jsem se propadla do tmy. Jediné, co jsem ještě v tu chvíli vnímala, bylo to, jak mě jeho ruce zachytily před tím, než jsem dopadla na ledovou podlahu.

Z pohledu Steva

Otevřela ty dveře a jakoby zkameněla. Nechápal jsem to, ale říkal jsem si, že to může být třeba nějaká kontrola z úřadu či co a prostě jak už to tak bývá v dnešním světě. Nikdo vám nedá pokoj a zvláště ne takové instituce. Viděl jsem, jak se celé její tělo napnulo a následně prohnulo jako luk šípu. V tu chvíli už jsem na nic nečekal a vyrazil vpřed směrem k ní. Nejspíš jsem nedokázal pochopit, co se stalo, ale to už jsem si jen stačil zachytit před tím, než spadla na podlahu. Ona mi tu normálně omdlela, křičelo mé svědomí. Co jsem provedl? 

Podíval jsem se před dveře, ale postava jen zakývala hlavou a řekla: „Brzy se vrátím," a na to zmizela ve tmě chodby. Neřešil jsem to a raději rychle zabouchl dveře. Vzal jsem Em do náručí a odnesl ji do její postele. Vypadala tak klidně a nehybně až jsem se o ni začal mírně bát. Pak se ale mírně pootočila a přitáhla si k sobě blíže polštář. Na nic jsem nečekal a jemně jsem ji přikryl dekou. Chvíli jsem se rozmýšlel, zda si mám jít lehnout na ten gauč nebo s ní zůstat, ale strach o ni mi prostě nedal a já se vrátil k ní do ložnice. Lehl jsem si kousek dál a chvíli ji pozoroval. Byla tak krásná, když spala. Nechápal jsem, jak jsem se bez ní mohl obejít tak dlouho.

Ležel jsem tak krkolomně, proto jsem se trochu pohnul a víc se otočil, ale ta postel byla strašně měkká a tím jak jsem se pohnul, se matrace prohnula směrem ke mně. To už se ovšem její tělo pohnulo a ona sjela přímo na mě. Chvíli jsem přemýšlel, jak tomu zabránit, ale pak když jsem ji uviděl, nemohl jsem. Její hlava se teď jemně opírala o mou hruď, avšak ona dál sladce spala. Trochu se znovu pohnula, čímž mě trochu vystrašila, ale jen si kolem mě obtočila svou ruku a víc se ke mně přitiskla. Bylo mi skvěle. Ležel jsem tam s ní a po chvíli už nevěděl o světě.

Z pohledu Em

Probrala jsem se úplně zmatená a dezorientovaná. Nevěděla jsem, co se stalo a ani mě to nezajímalo. Slyšela jsem jen uklidňující tlukot něčího srdce a přemýšlela, co se před tím, než jsem upadla do temnoty, odehrálo. Trochu jsem se nadzdvihla, abych se mohla zorientovat. Ten tlukot srdce patřil jemu. Ležel tam vedle mě a ochranitelsky si mě tiskl k sobě. Jen jsem cítila jeho ruku na svém boku a bylo mi trochu nevolno. Co se sakra stalo? Ptala jsem se pořád dokola sama sebe. Pak se mi ale zatočila hlava, takže mi nezbylo nic jiného, než se znovu zhroutit do polštářů a chvíli počkat než to přejde. Zavřela jsem znova oči, ale i přesto, že jsem celou noc spala, mě přemohla únava a já usnula.

Z pohledu Steva

Cítil jsem, jak se pohnula a jemně se mi zvedla z hrudníku. Neměl jsem ale odvahu na to, abych otevřel oči a podíval se na ni. Nejspíš bych to pak nevydržel a musel bych ji políbit. A to by nedopadlo vůbec dobře. Zůstal jsem ležet a přemýšlel, co si asi myslí a tak nějak. Najednou jsem cítil, jak se znova zhroutila do peřin. To už jsem nevydržel a oči otevřel. Ležela mi na paži a znovu spala. Ležel jsem vedle ní snad hodiny a koukal na její krásný obličej. Potom jsem se koukl na hodiny. Bylo něco kolem půl dvanácté a já už na půl jednou měl sjednanou další schůzku. Věděl jsem, že cesta mi potrvá déle než obvykle vzhledem k tomu, že nemám auto. Opatrně jsem od ní vstal. Skoro mi to rvalo srdce, že ji opouštím, ale nemohl jsem jinak. Prostě to nešlo. Schůzka byla velmi důležitá, a i když je můj post ve firmě velmi vysoký, tak i přesto mám určité povinnosti a závazky, které nemůžu zrušit. Oblíkl jsem si košili a přede dveřmi už stál můj balík. Nechal jsem si sem poslat oblečení, takže jsem se oblékl a vyrazil. Ještě než jsem to však udělal, sebral jsem papír a tužku. Nevěděl jsem, co chci napsat, ale věděl jsem, že musím a že by to mělo být něco opravdu dobrého.