Pavučina snů

7. část

Z pohledu Em

Jakmile mi došlo, co vlastně děláme, okamžitě jsem se od něho odtáhla a vlepila mu facku. Nemohla jsem se mu v tu chvíli podívat do očí a tak jsem raději utekla. Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře do mého bytu a sesunula jsem se po nich na chladnou podlahu. Po asi dvou minutách jsem slyšela, jak nastartoval auto a odjel. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak seděla. Najednou jsem uslyšela něčí kroky, jak se ke mně pomalu přibližují. Zvedla jsem hlavu a viděla jsem, že je to Patrisha. Sakra, zapomněla jsem, že zrovna teď bude doma. Budu jí muset všechno vysvětlit. Přesně jak jsem si myslela. Šli jsme si sednout do obýváku a všechno jsem jí tedy odvyprávěla. Jen se na mě koukala s otevřenou pusou.

„Páni.., jak romantické." Mumlala si pod nosem, ale já to slyšela. 

„A proč si mu vůbec dala facku?" Přesně jsem věděla, na co naráží, i když byla moje nejlepší kamarádka, nevěděla o mně všechno. Prostě jsem jí nemohla říct o mojí, ne moc dobré minulosti. To jaký jsem byla špatný člověk, prostě to nešlo. Sice se známe už dlouho, ale nechtěla jsem, aby se do toho zapletla i ona. 

„Není to správný. Nemůžu s ním být," řekla jsem. 

„Proč by si s ním nemohla být? Vždyť se ti líbí, ne?" Zase... věděla jsem, že toho jen tak nenechá. 

„Jo, sice se mi líbí, ale prostě... je to složité."

„Sakra Em! Co je na tom složitého?" Tentokrát už po mě křičela. 

„Patrisho přestaň, nechci se pohádat ještě i s tebou!" Teď jsem na ni pro jistotu křičela zase já. Raději nic neřekla, jen se sebrala a šla do svého pokoje. Jakmile odešla, začal mi vyzvánět mobil. Byl to on... Steve. 

Nechtělo se mi to zvedat, proto jsem mobil nechala dál vyzvánět. Jakmile přestal, vypla jsem ho. Vešla jsem do svého pokoje, vzala si pyžamo a šla jsem do koupelny napustit si vanu. Přidala jsem si tam i koupelovou pěnu. Strašně moc jsem se potřebovala odreagovat. A tohle mi zatím vždy pomohlo. Svlékla jsem ze sebe mokré oblečení a vlezla si do té krásně teploučké vody. Přesně tohle jsem teď potřebovala. Nevím, jak dlouho jsem tam relaxovala. 

Voda začínala chladnout, proto jsem vylezla, osušila se a natáhla jsem na sebe pyžamo. Zatímco se vana vypouštěla, stihla jsem si vyčistit zuby. Byla jsem unavená a tak jsem si šla lehnout do postele. Dala jsem si sluchátka do uší a zaposlouchala se do písničky. Během okamžiku jsem usla.

Ráno mě vzbudil nepříjemný zvuk budíku. Natáhla jsem ruka a vypla ho. Snad nebude vadit, když si ještě trošku pospím. Asi za 20 minut jsem se vzbudila. Podívala jsem se na budík a bylo půl desáté.

 „Sakra!" Zanadávala jsem. V 10 hodin mi začíná přednáška ve škole. Rychle jsem běžela do koupelny, vyčistila jsem si zuby a vyrazila zpátky do pokoje. Otevřela jsem skříň a vzala si na sebe krátkou černou sukni a bílé tílko. Na to jsem si přehodila bundu. Vzala jsem si bágl a utíkala na přednášku. Pan profesor ze mě nebyl moc nadšený, přišla jsem totiž asi o 10 minut později. Hodina uběhla rychle na to, že mě výklad učitele vůbec nebavil. Zbytek dne strávený ve škole se strašně vlekl. Naštěstí jsem měla školu jen do dvou. Po poslední hodině jsem si zašla na oběd do školní jídelny. Dneska bylo kupodivu dobré jídlo. Nedalo se říct, že by tady vařili špatně, ale některé jídla se opravdu nedali jíst. 

Naštěstí jsem dneska nemusela ani na směnu do knihkupectví, což mě dost potěšilo. Asi za 20 minut jsem už stála před mým bytem. Odemkla jsem si dveře a šla do pokoje. Rychle jsem zapla notebook a podívala jsem se na facebook. Měla jsem tam několik žádostí o přátelství, pár zpráv a jinak nic, tak jsem se zase odhlásila.