Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

1. Kapitola- Jsme nervózní až k prasknutí

Dneska přišel den Dé. Je Středa. Skoro před třemi týdny JYP entertainment podalo zprávu o tom, že hledají nového ajťáka. Já se hned přihlásila. V té době jsem totiž neměla práci, z mé minulé jsme totiž odešla asi před více jak měsícem a co si budem, práce je potřeba. Většina lidí mi říká, že nechápou, jak jsem se tak dobře s počítači naučila. Popravdě, byla to těžká cesta a naučila jsem se to v nejhorším období mého života.

Když jsem podávala přihlášku, moc jsem nevěřila, že by mě mohli přijmout. Ale co se stalo, nestalo! Před týdnem mi došel email o tom, že pokud o práci v JYP pořád stojím, tak že mě vezmou na zkušební dobu. Byla jsem hrozně, ale fakt jako HROZNĚ šťastná. Hned jak jsem tu zprávu obdržela, tak jsem to vykřičela mým dvěma nejlepším kamarádkám, Heather a Jiwoo.

No ale pak se mi do mysli začali vkrádat pochybnosti- Co když nebudu dost dobrá? Touhle myšlenkou jsem se zabírala poslední dny. Asi chápete, že jsem byla ve stresu, ikdyž mi všichni říkali, že to dopadne dobře. Těm se to říká snadno!

Týden od emailu uběhl jako voda, teda spíš jako vodopád, mezi kterým jsou útesy. Párkrát už jsem přemýšlela, že tu práci nevezmu. Ano až takhle špatně jsem na tom byla! Ale když jsem nad tím, byť jenom chvíli uvažovala, v duchu jsem si sama sobě nafackovala. Tahle nabídka se neopakuje. Vždyť JYP entertainment je jedna z největších společnostní v Jižní Koreji! Takže byl zázrak, když mě vybrali.

Moc jsem nevěděla, co si mám vzít na sebe. Je mi 21, takže se oblékám na svůj věk. Většinu času nosím rifle a tričko, ale i šaty. Ale nechci si na sebe vzít něco nevkusného, ale zároveň nechci vypadat jako nějaká učitelka. Nakonec jsem se rozhodla pro černé rifle s vysokým pasem a květinovou blůzu na jedno rameno s volánkem, ve které vynikl můj úzký pas. Moje hnědo- blonďaté vlasy, které mám dlouhé až po zadek, jsem si nechala rozpuštěné. K tomu jsem si vzala moje bílé tenisky. Nanesla jsem si jenom lehký make-up, neboli pudr, řasenku a linky, kterýma jsem zvýraznila moje šedo-modré oči. Slušelo mi to, nebo mně se to líbilo.

Ještě jsem si nachystala malou černou kabelku, do které jsem si dala takové ty klasické věci- mobil, klíče, sluchátka,... A mohla jsem vyrazit.

Můj byt se nacházel cca 15 minut od JYP building, takže jsem šla pěšky a mezitím si pouštěla do sluchátek písničky. Na uvolnění. Moc to nepomáhalo. Jednou jsem skoro zakopla o nějakou dlaždičku, z toho jak moc jsem se utápěla v myšlenkách. Vážně jsem byla nervózní, až tak že jsem si ani málem nevšimla, že už jsem dorazila na místo.

JYP building je krásná, moderní budova plná velikých francouzských oken. Vždycky když jsem kolem procházela, říkala jsem si, jaké to tam asi musí být. Vždyť tam na svých písničkách pracují k pop skupiny, které jsou známé po celém světě. Například Stray Kids, Day6, Twice nebo třeba Itzy! Je to až k neuvěření, že se právě chystám tam vejít.

Před budovou je pár schodů, které jsem na moje překvapení vyšla v pohodě a nespadla, protože moje nohy se třásly, jako bych chodila po laně ve výšce deseti metrů.

Když jsem došla ke dveřím tak jsem zazvonila na zvonek a čekala, než se někdo ozve v mikrofonu. To se stalo celkem rychle a z mikrofonu se ozval příjemný, ženský hlas: ,,Dobrý den, jak vám mohu pomoci?"

,,D-dobrý den, jmenuji se Park Aileen a přišla jsem sem na schůzku, ohledně práce" řekla jsem nervózně.

,,AAAA, to jste vy! Už vás očekáváme. Chvilku prosím počkejte. Hned pro vás dojdu."

Tímto můj rozhovor s neznámým člověkem skončil a už jsem jen čekala.

Nejednou se za mnou ozval mužský hlas a já jsem sebou leknutím cukla: ,,Nepotřebujete pomoct?" Podívala jsem se na nově příchozího, ale bohužel jsem mu neviděla pořádně do obličeje, protože měl roušku a na hlavě klobouček, který zakrýval i skoro celý zbytek obličeje.

Zavrtěla jsem hlavou a řekla s úsměvem: ,,Nene, to je v pořádku. Jenom zde na někoho čekám."

,,Dobře, a smím se zeptat na koho a proč?"zeptal se neznámý. Byl nějaký zvědavý!

,,Na jednu, podle hlasu velmi příjemnou, ehm, recepční? A ta by mě měla odvést na schůzku ohledně práce"

,,Aha, tak to přeji hodně štěstí" řekl a já poznala, že se usmívá.

,,Děkuji" řekla jsem a než jsem stihla něco dodat, otevřely dveře a v nich stála krásná holka, s černými dlouhými vlasy a krásnýma tmavýma očima.

,,Můžeme jít?"zeptala se mě a já jenom přikývla a šla za ní.

-----------------------------

✨Ahoj, doufám, že vás příběh aspoň trochu zaujal. Ještě musím něco málo domyslet, ale v hlavě už mám nějakou představu.✨

Děkuji za přečtení první kapitoly, mé první fanfikce.❤️✨

❤️✨Del :)✨❤️