Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

17. Kapitola- záhadný balíček

Došli jsme k JYP building a už bylo skoro půl desáté večer. Všichni jsme už byli celkem vyčerpaní (teda asi až na Chana) a tak jsme jenom zastavili a dívali se na JYP building.

„Tak a já jdu asi domů. Hrozně jsem si to s vámi užila. Děkuji, že jste mě vytáhli." Řekla jsem a všichni se na mě otočili.

„Ale prosím tě. My jsme si to taky s tebou užili, to se neboj." Řekl Jisung a věnoval mi zářivý úsměv a ostatní přikývli. Potom se ke mně rozešel Lix a obejmul mě.

„Díky" zašeptala jsem mu do ucha, aby to slyšel jenom on. On mě pustil a usmál se na mě.

Potom se se mnou řádně rozloučili i ostatní a odešli. Teda až na jednoho. Chan. Podívala jsem se na něj a začal jsi sundávat jeho mikinu, protože přece nejsem žádný zloděj. On mě ale zarazil: „Nech si ji" řekl klidně.

„C-Co?" podivila jsem se.

„No nech si ji. Tobě sluší více než mě." Řekl a zazubil se na mě, čímž ukázal své perfektní zuby.

„Haha" zasmála jsem se ironicky nad jeho poznámkou a pokračovala: „Dobře, tak já abych nezmrzla při cestě domů, tak si ji nechám, ale co nejdřív ti ji vrátím." Chtěla bych si ji nechat, ale pořád je Chanova.

„Nene, vážně nech si ji" řekl smrtelně vážně.

„Dobře" špitla jsem. Potom jsem ho obejmula a do ucha mu zašeptala: „Děkuju". A zase se odtáhla a otočila jsem se a začala odcházet. Ušla jsem tři kroky a otočila jsem se na něho a zamávala mu. On se na mě usmál a já šla dál. Cítila jsem na zádech jeho pohled, ale už jsem se neotočila...

*napínavá pomlka🤣* 

„Doprovodím tě!" zavolal na mě Chan a já se zastavila a otočila se na něj. Ušla jsem od něho teprve tak 20 kroků, takže byl hned u mě.

„To nemusíš..." řekla jsem.

„Nemusím, ale já chci" odpověděl sebevědomě.

„Tak to je něco jiného. Ale vlastně ti budu aspoň moct hned vrátit tu mikinu." Zasmála jsem se a on pobaveně kroutil hlavou.

„Ty s tou mikinou teda naděláš." Řekl a společně jsme se rozešli směr můj byt.

Cestou jsme vedli příjemný rozhovor úplně ovšem. Cesta uběhla stejně rychle jako s Felixem, Changbinem a Hyunjinem. Tak rychle až mi to bylo líto...

Postavili jsme se před moje dveře a já se na něho podívala. On se ale díval na dveře od domu, ve kterém se nacházel můj byt.

„Tak a jsme tady.... Ještě jednou moc děkuji, za všechno..."řekla jsem a on se konečně podíval na mě

„Nemáš vůbec zač, ale tu mikinu si necháš. Trvám na tom" řekl. Já na to přikývla, protože jsem ji vážně chtěla. Hehe.

Odemčela jsem dveře a vstoupila dovnitř. Postavila jsem se do dveří a podívala se na Chana stojícího venku.

„tak snad zase někdy..." řekla jsem

„snad." Zareagoval na to

„ahoj!" řekla jsem na konec

„ahoj..." jak to dořekl, já zavřela dveře, o které jsem se následně opřela a sjela na zem. Zůstala jsem takhle sedět asi tři minuty a přemýšlela o tom, co se dnes stalo...