Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

16. Kapitola- Chanova mikina

„Nechcete někdo přijít v neděli na Chan's room?" zeptal se Chan když jsme s ostatními vyrazili. Nikdo nevím kam, ale prostě jsme šli. 

„Já nemůžu" odpověděl Minho. Hyunjin, Seungmin a Jeongin jen zavrtěli hlavou.

„Já bych možná mohl" řekl zamyšleně Han.

„Já můžu" řekl Felix

„Já taky" řekl Changbin.

„Tak takovou účast jsem nečekal, ale díky. Pokud nás přijde tolik, možná bysme mohli mluvit o tom turné po světě, které se celkem rychle blíží." Řekl Chan, na kterém bylo vidět, že ho potěšilo, že se kluci přihlásili. Plán na neděli je jasný: Sledovat Chan's room, pomyslela jsem si.

„A zase to budeš dělat tak pozdě?" zeptal se Jisung, který se nakonec asi rozhodl, že tam půjde.

„Když jste to vy, tak to udělám trochu dříve." Odpověděl Chan a věnoval jim zářivý úsměv.

„Už se těším na neděli večer." Řekla jsem a zasmála se. Ostatní se ke mně také přidali.

„úplně zapomínám, že jsi STAY." Řekl Chan.

„No jo. Ale řeknu vám, je divný se svými idoly chodit do restaurace. Nebo jakože dobře divný, chápem" řekla jsem jim, protože to byla pravda.

„To věřím no" řekl Hyunjin. Ostatní se na mě usmáli.

„Kam vůbec jdeme?" zeptala jsem se, protože jsme už nějakou dobu šli a také abych změnila snad nenápadně téma rozhovoru.

„To nikdo neví" uchechtl se Jisung.

„Takže, vy jako normálně chodíte po ulicích bez cíle?" zeptala jsem se trochu pobaveně.

„Někdy" řekl Lix.

„Jako já taky nemám co říkat, protože když jdu běhat, tak často prostě vyrazím nějakým směrem a prostě běžím, i když nevím kam." Přiznala jsem.

„Celkem mě fascinuješ. Jsi hezká, programátorka a ještě běháš. A abych nezapomněl! Jsi Stay" řekl se zasmáním Chan. Tomu jsem se musela zasmát taky. Ale taky jsem trochu zčervenala... Naštěstí se už stmívalo, takže to nikdo neviděl.

„Víte, že vy mě taky?" zeptala jsem se.

„Trochu to tušíme." Odpověděl za všechny Jeongin. Všichni jsem se zasmáli.

„Teď jsem si vzpomněl, že jsem se tě na něco chtěl zeptat!" řekl zničeho nic Minho. Trochu se bojím na co, ale přikývla jsem na znamení, že může pokračovat. „Vaříš ráda?" tohle jsem nečekala, takže jsem se zasmála „Vlastně celkem jo. Jsi snad chceš měřit síly nebo co?" řekla jsem pobaveně

„To úplně neee, ale spíš chci najít někoho, kdo bude v kuchyni trochu zručný, aby se mnou někdy jen tak ze srandy něco uvařil." Vysvětlil Minho a přitom nenápadně naznačil neschopnost ostatních v kuchyni. Ti si toho snad ani nevšimli

„Ráda ti někdy pomůžu." Řekla jsem potěšeně.

„Super. Třeba konečně najdu někoho, kdo mi skutečně bude v kuchyni pomáhat." Zareagoval na to Minho a zase trochu urazil kluky. Ti si toho tentokrát všimli.

„Hej!" řekl Chan. „Tak teď jsi nás urazil" řekl Changbin. „Lee know!" skoro zakřičel Jeongin. Ostatní se naoko urazili.

„Sorry guys." Řekl pobaveně Minho.

„Nic lepšího asi jako omluvu nedostaneme, takže se s tím asi budeme muset spokojit" řekl Chan.

Já tomu celému jen pobaveně přihlížela...

-O cca hodinu a půl později-

Je přibližně čtvrt na devět večer a mě začala být trochu zima. Pořád někam jdeme a přitom se smějeme jako blázni a bavíme se o blbostech. Vážně si jejich přítomnost užívám. Jsem vážně ráda, že jsem s nimi šla.

Na chvilku jsem se zastavila, abych se rozhlédla po ulici. Po této ulici jsem mockrát nešla. Na chvíli jsem zavřela oči a hluboko jsem se nadechla a zaposlouchala se do okolí. Moc jsem toho z okolí neslyšela, protože kluci se bavili až moc hlasitě. A tak jsem radši otevřela oči a chystala jsem se za nimi rozběhnout. Jenže než jsem se stihla rozběhnout, mířil už ke mně Chan. Krásný, milý Bang Chan.

Stála jsem s rukama přes sebe a čekala, až ke mně dojde. Postavil se přede mě a podíval se mi do očí. Já jsem v tu chvíli úplně zapomněla na řeč a jenom se utápěla v jeho nádherných očích, do který jsem vzhlížela, protože byl o více než 15 centimetrů vyšší. Až jsem byla konečně schopná ze sebe vydat aspoň trochu smysluplnou větu, řekla jsem: „Jen jsem si prohlížela tuto ulici." A přerušila jsem oční kontakt mezi námi a tím i tu zvláštní, ale divně příjemnou chvilku.

„Jo, je taková fascinující" řekl Chan ironicky a já ho lehce praštila do ramene a rozešla se za ostatními. On se také otočil a zamířil spolu se mnou na lavičku, kam si ostatní sedli. Ale než jsme tam došli, Chan se zase ozval: „Není ti zima?" zeptal se starostlivě. Asi jsi všiml, jak mám ruce překřížené a držím se jimi za tělo. Přiznám, trochu zima mi je...

„Nene, v pohodě." Řekla jsem a usmála se na něho, ale to si už sundával jeho černou mikinu. Já na něho jenom koukala, dokud mi nepodal jeho mikinu. Sám zůstal jenom v tričku s krátkým rukávem. Bude mu zima, ale i tak ji raději dal mě...

Přitom jak mi ji podával, zase jsme navázali oční kontakt.

„To si nemusel, ale děkuji" špitla jsem vděčně a pořád se utápěla v jeho očích. Ale zase jsem to byla já, kdo ten oční kontakt přerušil, protože jsem si na sebe chtěla dát tu jeho mikinu. Když jsem si ji navlékala, ucítila jsem Chanovu vůni, kterou jsem poprvé cítila, když mě obejmul. Byla mi samozřejmě obrovská, ale to mi nevadilo. Hezky jsem se do ní zachumlala a Chan se zasmál.

„Co je?" zeptala jsem se, ale také jsem se usmívala.

„Ale nic" řekl a nakonec se rozešel za ostatními a já ho hned následovala.

„Chane! Ty jsi mě předběhl!" řekl Felix, když nás uviděl a hlavně mě v Chanově mikině. Chan na to ledabyle pokrčil rameny a usmál se.

„Tsss, Teďka vypadáme jako negentlmani." Stěžoval si naoko Han. Neříkám nic, ale potěšilo mě to.

„Ale nevypadáte." Ujistila jsme je.

„Chcete ještě někam jít nebo se už vrátíme?" zeptala jsem se.

„Jako asi by jsme se už mohli vrátit no..." řekl Minho.

„Jojo už se blíží naše večerka" řekl ze srandy Hyunjin.

„Oukej, tak už radši jdeme, ať nebude mít průšvih, že ještě nejste v posteli na pohádku" řekla jsem a zasmála se.

„Zdálo se mi to nebo sis z nás právě utahovala?" řekl se smíchem Felix. Já na to pokrčila rameny.

„Tak radši už pojďte." Ukončil to Chan a všichni kdo seděli se začali zvedat a společně jsme zamířili zpět k JYP building...

----------------------

Zítra je poslední den v tomhle divném školním roce! Já si ho i přesto dost užila.🤍

Dopředu vám přeji krásné prázdniny plné Stray Kids písniček! :DD🤣❤

Del<3🤍