Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

32. kapitola

-velký time skip-

-česká republika-

Tour se bohužel blíží rychle ke konci. Kluci mají před sebou poslední koncert. V Česku.

Jestli vás zajímá, co se stalo za ty skoro 3 týdny, rychle vám to shrnu.

Už není žádné tajemství, že Chan má přítelkyni, konkrétně mě. Ví se to už tři týdny, ale pořád se o tom mluví, jako by se to stalo včera. Upřímně se nedivím. Já bych to taky řešila dlouho. Bála jsem se, že hejtrů bude víc, ale to neznamená, že žádní nejsou. Naštěstí více než většina STAYs nám to přeje. Pro mě se změnilo vážně hodně věcí. Na ulici mě pomalu lidi začínají poznávat. Několikrát jsem na instagramu viděla mou fotku s SKZ o které jsem vůbec nevěděla, že někdo vyfotil. Je to zvláštní pocit. Nejsem na to zvyklá a bojím se, že bude i dlouho trvat než si zvyknu... Ale teď zase k něčemu jinému. Zážitků jsem měla spoustu. Nečekaně:D. Kdybych je měla všechny vyjmenovat, byla bych tu do zítra.

Včera jsme přiletěli do Česka a Han chtěl hned jako první jít na svíčkovou. Bála jsem se, že jim nebude chutnat, přece jenom je to trochu něco jiného než na co jsou zvyklý. Ale kupodivu jim chutnala. Minho se mě i zeptal, jestli vím jak ji udělat (Ne nevím:DD).

-přítomnost-

Dnes mají kluci poslední koncert. Začínají být už unavení, jak ze sebe vydávají maximum, ale jsou šťastní jak blechy.

Bylo půl jedenácté ráno a já se rozhodla navštívit Chana. Všichni odpočívali, což u nich není zvykem, ale Chan se rozhodl jít si trochu zatrénovat. Klasika.

Dveře byli pootevřené tak, že už když jsem přicházela, viděla jsem Chana. A nejen viděla, ale i slyšela. Chan hlasitě sykl bolestí a chytil se za své zápěstí.

Okamžitě jsem rozrazila dveře a spěchala k němu. „Chane!" upozornila jsem na sebe a přiklekla si k němu. Jemně jsem šáhla na jeho zápěstí, ale i při tomhle dotyku ucukl a zase sykl.

„Panebože, co se ti stalo?" zděsila jsem se

„To nic není" odpálkoval mě.

„Že to nic není?! Vždyť se toho nemůžeš ani pořádně dotknout!!" argumentovala jsem a začínala jsem být na něj naštvaná za to, že se pořádně nestará o svoje zdravý.

„Nic mi není" zase se mě snažil přesvědčit a aby ukázala, že to vážně nic není tak si stoupl a snažil se dělat, jakože při pohybu tím zápěstní nezkřivil obličej.

„Chrisi to nemyslíš vážně! Že to nic není?!! Že jsi v pohodě?!!" začínal se mě zmocňovat vztek. Už jsem říkala, že se rychle naštvu?

„Je to v pohodě!" snažil se mě přesvědčit Chan úsměvem. Asi se mě i snažil trochu uklidnit. Heh to mu nevyšlo.

„Dnes nemůžeš vystupovat. Nebo spíše nemůžeš tančit" řekla jsem rozhodně.

„Ne to nejde" řekl rázně

„Vždyť při každém pohybu trpíš!" můj vztek se začínal proměňovat v zoufalství.

„Ne" řekl. Proč musí být někdy tak tvrdohlavý

„Vím, že vy pro své fanoušky dokážete obětovat vážně hodně. Jste úžasní, ale tohle už překračuje meze."

„Aileen, já nemůžu netančit. Je to poslední koncert, ten už zvládnu. Zvládl jsem i ty předtím, tenhle nebude výjimka"

„Počkej, tebe to už bolí dýl?!! A kdy jsi mi to jako chtěl říct?! Nebo spíš proč jsi mi to neřekl?!" vybuchla jsem. Mrzelo mě to.

„Víš proč? Protože by se stalo přesně to co se děje teď!" všimla jsem si, že i on začíná být dost naštvaný. Toto je naše první pořádná hádka...

„Ano to by se asi stalo, ale jaksi jsi zapomněl na to, že zodpovídám za vaše zdravý!!" ano tohle byla pravda. Sám JYP mi to řekl.

„Nemyslíš si, že jsme dost starý na to, abychom se o sebe dokázali postarat sami??! Nepotřebujeme další mámu, která by nám říkala, co můžeme a nemůžeme" řekl naštvaně. To co řekl mi, jak se říká, vyrazilo dech. Nevěřícně jsem se na něj podívala. Tak tohle jsi o mě myslí? Do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem ale zahnala mrknutím.

„Někdy si myslím, že byste ji vážně potřebovali" řekla jsem tišeji a zamířila pryč. Už jsem se nemohla dívat na naštvaného Chana a navíc mě dost zranilo to, co Chan řekl. Ublížilo mi to. A to dost. Ani jsem to pořádně nezaregistrovala, ale jak ze mě začal opadat vztek, začali mi po tváři téct horké slzy. Ani jsem se neobtěžovala zavřít dveře a hned jak jsem vyšla z místnosti, dala jsem se do běhu. Za sebou jsem slyšela někoho říkat moje jméno, asi Chana, ale nezastavila jsem se. Když jsem zahýbala za roh, málem jsem se srazila s Felixem.

„Ježiš ahoj! Kam běžíš- Co se stalo?" zděsil se. Já jsem ho jenom oběhla a pokrčovala ve běhu dál....

Felixův pohled

„Aileen!" zakřičel jsem na ni, ale nezastavila. Co se jí stalo? Už jsem se za ní chtěl rozběhnout, když v tom jsem však uslyšel hlasité bouchání a nadávky. Hned jsem poznal, že to jde z tréninkové místnosti, kde byl Chan... KDE BYL CHAN!! Hned jsem se tam rozeběhl a jak jsem rozrazil dveře dokořán naskytl se mi pohled na Chana bouchajícího do boxovacího pytle. Jeho nadávky byli dost slušné.

„Doprd*le Chane! Co to děláš!" zakřičel jsem na něj a rozběhl se k němu. Obejmul jsem ho zezadu za účelem ho odtáhnout od toho pytle. To se mi podařilo a tak jsem ho opřel o zeď. Měl slzy v očích a na rukou krev od toho, jak agresivně útočil na tem pytel. Držel se za zápěstí. Hned jsem si vzpomněl, jak mi říkal, že s ním má problém a ať to hlavně nikomu neříká.

„Co to děláš?! Na chodbě jsem potkal brečící Aileen" spustil jsem na něj trochu naštvaně. Z kapsy jsem vytáhl balíček kapesníků a lehce mu kapesníkem oťukával rány na kloubech.

„Já..." hlas se mu zadrhl a po tváři mu sjela slza.

„Chane co jsi udělal?" zeptal jsem se už jemněji

„Pohádal jsem se s ní"

„Chanieee"

„Za tu hádku můžu já. Jsem unavený." Řekl na rovinu a zadíval se mi do očí. Sklonil jsem se k němu, abych ho obejmul.

„Neboj, vy se usmíříte" usmál jsem se na něj, když jsem ho pustil z objetí. „Navíc, Aileen je nejrozumnější člověk, kterého znám. Promiň Chane"

„Já bych si tím nebyl zas tak jistý, protože to co jsem jí řekl ji muselo vážně bolet" řekl smutně.

„Lituješ toho?" zeptal jsem se.

„Co to je za otázku?! Samozřejmě, že toho lituji!"

„To je hlavní. Teď se stačí pořádně omluvit a dát jí čokoládu" usmál jsem se.

„Nechci ti brát představy, ale myslím si, že tak lehký to nebude" řekl a měl pravdu...

-----------------------------

Konečně trochu drama.😂😂❤❤

Del<3💖