Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

23. Kapitola

„taaak a můžem" řekla jsem, když jsem si dobalila batůžek. Po hovoru s Chanem jsem si ještě s Lixem chvíli povídala, ale už je čas vyrazit.

„Nepřestáváš mě překvapovat. Netrvalo ti to ani tři minuty." Řekl s úsměvem Felix.

„Nevím, jestli to je dobře nebo ne. To že vás překvapuji." Řekla jsem

„já myslím, že je." Řekl Felix a zvedl se z křesla.

„Když myslíš." Řekla jsem a pokrčila jsem rameny.

Felix otevřel dveře „Ty první" řekl a rukou mi naznačil, že mám jít.

„Aww, děkuji" řekla jsem a oba jsme se zasmáli. A to hodně. Zamčela jsem a Felix mě hned chytil kolem ramen a tak jsme vyrazili.

„Víš co si říkám? že bych si na den chtěl zkusit být tebou." Zamyslel se Felix.

„Mnou?" řekla jsem s uchechnutím.

„Jasně. Chtěl bych to prostě zkusit."

„Tak pokud budeš mít někdy volno, můžeš to zkusit. Mohl bys být se mnou od rána do večera. Sice bys byl se mnou, ale aspoň něco." Řekla jsem mile, protože jsem to začala chápat.

„To bych mohl?!" zeptal se mě nevěřícně Felix.

„Klidně. Mohla bych tě i trochu naučit programovat atd."

„To by bylo super! Myslím, že na den bych si mohl dát pauzu. Teda samozřejmě až po tour. Teď toho máme všichni hodně." Začal vymýšlet nadšeně Felix. Ráda mu dělám radost, ale to asi všichni. A ne že bych to dělala jenom kvůli jemu. I já bych byla ráda. A hodně. Ještě bych se musela zeptat Jeffa, ale mu by to asi nevadilo. Snad.

„jsi jak natěšený štěně, ale přesně takového tě mám ráda." Řekla jsem

„nevím, jestli se mě to mělo dotknout nebo ne." Řekl s úsměvem Felix. Já na to pokrčila rameny, ale s úsměvem.

„Zavolal jsi taxík? Nebo chceš jít pěšky?" zeptala jsem se Felixe když jsme vstoupili do výtahu.

„Chan nám ho zavolal." Oznámil Felix se smíchem.

„Chan se o vás hrozně hezky stará" řekla jsem upřímně.

„To on jo. V tomhle jste stejní. Oba dva se staráte, abychom byli v pořádku. Sice ty jsi to ještě pořádně neukázala, ale myslím, že to tak stoprocentně bude. Like mummy and daddy" řekl mile Felix. Já s ním v duchu souhlasila. Samozřejmě kluci se o sebe dokážou postarat sami, aleee.

„Ani nevím, proč mám tu potřebu se o vás starat" řekla jsem a při slově starat jsem do vzduchu naznačila uvozovky.

„myslím, že to je jedna z tvých vlastností, která jen tak nezmizí."

„Asi" řekla jsem a potom s úsměvem dodala: „neměl by sis nasadit roušku nebo tak něco?"

„Nene. Tentokrát ne. Taxík stojí těsně před vstupem a taxikář si nás všímat nebude, protože je to tak zařízený."

„Ani vy mě nepřestáváte překvapovat" řekla jsem

„To doufám." Zazubil se na mě Felix.

V taxíku jsme se bavili úplně normálně, a jak řekl Felix, taxikář si nás nevšímal. Asi za 15 minut cesty taxík zastavil a my vystoupili před moderní budovou. Dormem Stray Kids.

„asi ti nemusím říkat, že nesmíš nikomu říct, kde se dorm nachází" řekl celkem pobaveně Felix. Já na něj vyplázla jazyk, ale hned jsem se usmála. Vždyť se právě chystám vstoupit do dormu Stray Kids! Další splněný sen, jakožto STAY.