Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

36. kapitola- Všechno musí mít konec...

-o 14 dní později-

„Proč si myslíš, že by Jisung zapálil kuchyni dřív než Felix?" zasmála jsem se. Zrovna jsme s Chanem jeli do obchodu. Chan řídil. Auto. Jeho auto. Do nedávna jsem ani nevěděla, že nějaký auto má. A ono se ukázalo, že má a i dost hezký. Jenom abyste věděli, mám ráda hezký auta. Channie má BMW m7 v matné černé. Jak říkám, hezký.

„Viděla jsi někdy něco Jisunga dělat v kuchyni?" zeptal se mě s úsměvem.

„Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně jo. To jednou když jsem byla u vás a s Minhem dělala večeři"

„Dobře, tak to bylo poprvé a naposledy. Z dobrého důvodu" zasmál se. Tomu jsem se také zasmála. „Ale přiznávám že Lix by taky dokázal něco zapálit"

„No jo Lixieee" zasmála jsem se

Jeli 80km v hodině po hezky rovné silnici, takže to byla příjemná jízda. Z rádia hrálo ‚Answer' od Ateez. Zrovna začali lehce padat první sněhové vločky

„Ono začalo sněžit" vydechla jsem. Chan mě chytil za ruku a usmál se na mě. Perfektní chvíle. Úplně jsem se uvolnila. Ale nic netrvá věčně....

-Pohled třetí osoby-

Z protisměru se vysokou rychlostí vyřítil kamion. Řidič kamionu nezvládl řízení, nejspíš byl opilý, a narazil do černého BMW. Kamion Bmw zatlačil úplně na svodidla, které chrání, aby nějaké auto nesjelo ze silnice. Na Bmw byl z jedné strany natlačený kamion, který narazil spíše do zadní části, takže to vypadá, že dveře od řidiče půjdou otevřít. Pravá strana byla úplně naražená na svodidlech.

-pohled Aileen-

Nestihla jsem pořádně ani zaregistrovat rychle blížící se kamion, a už jsme prudce do něčeho narazili. V té chvíli jsem byla v šoku. Slyšela jsem jak se rozbilo sklo, troubící auta a i výkřiky, ale nějak z dálky. V hlavě mi pískalo a cítila jsem i nesnesitelnou bolest po celém těle způsobenou prudkým nárazem. Pohled jsem měla zamlžený a nakonec jsem propadla do úplného černa.

-Pohled Chana-

Po těle se mi rozlévala silná bolest. Trochu zamlženým pohledem jsem vyhledal Aileen. Vůbec se nehýbala.

„Aileen" zkusil jsem říct, ale vyšlo ze mě jenom šepot. Po asi tak 10 sekundách se můj pohled rozjasnil. Najednou jsem to uviděl. Aileen trčel z břicha obrovský střep z předního skla

„Panebože" zaklel jsem a začal rychle jednat. Aileen vůbec nevnímala. Měla zavřené oči a mělce dýchala. I přes silnou bolest jsem si odepnul pás. Levou rukou jsem nemohl pohnout a asi jsem měl zlomené i nějaké žebra, protože rozhodně není dobrý, že od nich cítím takovou bolest. I přes to všechno se mi podařilo odepnout i Aileen. Pořád jsem na ni mluvil a doufal, že se probere. Musel jsem ji dostat ven. Bál jsem se však, že každým pohybem jí budu zarývat více ten střep do břicha. Ale vytáhnout ho by byla taky chyba. Její tričko postupně nasávalo všechnu krev, ze všech ran i ranek. A že jich teda nebylo málo. Já nevypadal o nic lépe, ale moje zdravý mě teď netrápilo. Podařilo se mi vykopnout dveře. Aileen jsem nejšetrněji, jak jsem mohl, vytáhl ven. Nebylo to jednoduchý, ale musel jsem ji vytáhnout, protože auto mohlo pořád ještě bouchnout. Zdálo se, že se mi to podařilo celkem dobře a tak jsem ji odtáhl, co nejdál jsem mohl. Neměl jsem sílu dál pokračovat. Klekl jsem si k ní.

„Aileen" zašeptal jsem. Nevěděl jsem, co dělat. Lehce jsem jí odkryl břicho, abych se mohl podívat na tu ráno. Ztratila hrozně moc krve. Byl jsem zoufalý. Do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem zahnal rychlím mrkáním. Nemůžu se tady zhroutit. Podíval jsem se na přihlížející.

„Pomozte jí" zašeptal jsem. Bylo jich asi deset. Z toho 4 děti, které se tiskly ke svým rodičům. Nikdo se k Aileen ani nepřiblížil. Taky nevěděli co dělat.

„Aileen" zase jsem zopakoval její jméno. Najednou se jí zachvěla víčka a otevřela oči. Musela vidět zamlženě, ale nakonec zaostřila na mě. Mě sjela slza po tváři.

-Pohled Aileen-

Náročně jsem otevřela oči. Viděla jsem zamlženě, ale nakonec jsem zaostřila na postavu sklánějící nade mnou. Chris. Po celém těle se m rozlévala bolest. Nevěděla jsem odkud přesně vychází, ale moje hlava to moc nezvládala.

„Cha- Chane" pokusila jsem se říct

„Pšttt, to bude dobrý" uklidňoval mě, ale nešlo si nevšimnout zoufalství v jeho hlase. Myslela jsem, že moje hlava asi pukne

„N-ne n-nebude" řekla jsem s námahou. Sám to věděl.

„Ale ano bude" řekl zoufale. Držel mě pevně za ruku. Já jsem však nebyla schopná mu ten stisk vrátit.

„T-to je v p-pořádku" usmála jsem se na něj. Každý slovo pro mě bylo těžší. Chan zoufala vzlykl.

„Ještě ti m-musím n-ně říct. M-miluji t-tě a na-navždy b-budu-" na konci mě přepadl silný záchvat kašle, při kterém jsem si myslela, že vykašlávám své plíce (ukázalo se, že "jenom" krev). Chan se na mě vyděšeně podíval. Jak kašel přešel, svezla jsem se zase na tvrdou zem. Z úst mi vytekl pramínek krve. Chan si mě přitáhl k sobě, takže jsem hlavu měla na jeho skrčených nohách a druhou rukou mě objímal okolo ramen, abych nesjela

„Aileen, neee. Prosím. T- tohle nemůže být konec" řekl Chan zoufale. Na obličej mi dopadla jeho slza.

„V-vyřiď všem, ž-že je m-mám moc r-ráda." Věděla jsem, že tohle je konec. „A s-slib mi, ž-že budeš ž-žít š-šťastně"

„Aileen"

„Slib mi to" řekla jsem přísně

„S-slibuji" vzlykl. Slyšela jsem to jako by byl strašně daleko. Pohladil mě po tváři. Cítila jsem, že mi už moc času nezbývá. Z dálky jsem také uslyšela houkání sanitky. Věděla jsem však, že to nestihne...

„M-m-miluji tě" řekla jsem se obtíží, předtím, než jsem naposledy vydechla. Ještě jsem slyšela říct Chana „taky tě miluji" než jsem zavřela oči a svět propadl do temnoty...

-----------------------

Tak a tohle je oficiální konec.❤ Tento příběh sice nebyl nějak akční, byla to spíš taková oddechovka, která se mi jen tak vytvořila v hlavě, ale i tak doufám, že to třeba někoho i bavilo číst.😅💖

Jinak omlouvám se, že tato kapitola nevyšla říct, ale nějak jsem se s tímhle příběhem nechtěla pořád rozloučit (aneb když něco nemá konec, ještě to neskočilo).❤❤

Možná tento konec byl trošku moc urychlený, ale už potřeboval konec. I tak je mnohem delší něž jsem přepokládala (cca 45000 slov).😅🤍🤍

Chápu, když to někoho nebavilo. Ze začátku jsem to ani neměla v plánu vydávat, protože zde vážně té akce moc nebylo😂❤

Abych tento monolog nějak ukončila, tak vám děkuji, že jste to četli❤. I kdyby se to líbilo jenom jednomu čtenáři, tak budu spokojená a budu mít radost.😊❤

Mám vás ráda a někdy se možná "setkáme" u dalšího příběhu.❤❤😊

Del<3