Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

25.kapitola

„Takže třído, dnes se naučíme tato slova: Dobrý den, děkuji, nashledanou, Bylo to velmi dobré, Umíte anglicky?(V tété kapitole to co bude napsané kurzívou, bude česky)"řekla jsem česky a přitom to psala na tabuli. Podívala jsem se na kluky a ti jen překvapeně seděli a koukali se na tabuli.

„Tohle bude těžší než jsem si myslel" řekl Changbin

„Ale nebude. Za chvíli to budete umět" řekla jsem a usmála se na ně.

„Teď vám řeknu, co to znamená. Dobrý den znamená dobrý den, takže když někam vejdete, tak to řeknete. V česku se neuklání na pozdrav, takže stačí toto." Vysvětlil a jsem první slovo. „Zkuste si to říct. Dobrý den." Řekla jsem a oni to celkem dobře zopakovali.

„Myslela jsem, že to bude horší" usmála jsem se.

„To jde, aby to bylo ještě hroší?" zasmál se Felix.

„Další slovo je děkuji. Toto slovo znamená děkuji, takže když si objednáte tu svíčkovou tak to řeknete. Zopakujte po mě: Děkuji." Řekla jsem a zase počkala. Tohle znělo trošku přiškrceně, ale taky to ušlo. A takhle to šlo až k poslednímu slovu, u kterého když jsem jim řekla význam vybuchli smíchy.

Potom jsme to dalších 20 minut trénovali pořád dokola.

„Myslím si, že už to umíte, takže jste připraveni na zkoušku?" zeptala jsem se a pousmála se na ně.

„Asi jo. Co říkáte ostatní?" zeptal se Chan.

„Jo!" ozvali se.

„aby to bylo fér, každého z vás si zavolám do samostatné místnosti, teda pokud můžu"

„Můžeš." Usmál se na mě Chan. „Kdo půjde první?" zeptal se Chan ostatních

„Já!" Jisung vykřikl a pojistil si to tím, že mě obejmul kolem ramen.

„Dobře tak jdeme" řekla jsem a s Jisungem jsem šla do vedlejší místnosti. Jisung všechno věděl bez zaváhání a přitom jak odcházel řekl: „Ha!" A zasmál se.

Další přišel na řadu Jeongin, který nevěděl kousek jednoho, ale já mu napověděla. Postupně se vystřídali všichni a mile mě překvapilo, jak si to zapamatovali. Někdy někdo něco málo nevěděl, ale já jim napověděla, protože to vážně uměli lépe než jsem si myslela. Hold jim budu muset nosit kávu.

Jako poslední přišel Chan. Všechno to věděl na jedničku a jelikož byl poslední zvedla jsem se za účelem, že se s ním vrátím. Než jsem však stihla otevřít dveře, Chan mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě a dlouze mě políbil. Překvapilo mě to a to hodně, ale rychle jsem se vzpamatovala a polibky mu vracela. Za chvíli se však odtáhl se slovy: „Radši půjdeme, než oni přijdou pro nás" zasmál se a já s ním. Bojím se, teda ani nebojím, že Felix pozná, co se stalo. Jak jsem už několikrát řekla, je všímavý jak kočka.

Když jsme vešli do místnosti řekla jsem: „Máte už napsaný ten seznam?"

„Joooo!"

„Yeeees!!"

„Jsme dobří!" vykřikovali kluci a všichni po sobě skákali a objímali se. Já nad tím protočila oči ale také jsem se smála. Mezitím ke mně přišel Felix s papírem v ruce. Podal mi ho: „Tady ho máš" zazubil se na mě a obejmul mě

„Jste tak roztomilý!" řekla jsem česky, na což se na mě všichni otočili.

„Co jsi řekla?" zeptal se mě Jeongin. Já se na ně zazubila a pokrčila rameny.