Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

12. Kapitola

-Pořád Středa-

„Samozřejmě, že jsem vzala celozrnný chleba!" řekla jsem do telefonu a protočila jsem oči.

Hned jak jsem přišla z práce, šla jsem si zaběhat a nakonci jsem se stavila do obchodu ještě něco nakoupit. Doplnit zásoby. Při cestě zpátky jsem se rozhodla zavolat Jiwoo a Heather a jelikož Jiwoo jí jenom celozrnný chleba, tak jsem ho také musela koupit. Ne, že bych já ho neměla ráda a nekoupila jsem si ho i bez Jiwoo, ale Jiwoo na to dává z nějakého důvodu pozor.

„Ještě, že tak" ozvala se v telefonu Jiwoo a Heather se společně se mnou zasmála.

„Hele a řekneš nám konečně, co s tím chlebem pořád máš? Myslím si, že kdybych ho jednou nekoupila zahájila by jsi 3. Světovou." Všechny jsme se přes mobil zasmáli.

„To je dlouhý příběh... Někdy vám ho možná řeknu. Ale jen možná! A ano něco takového by se asi stalo" odpověděla Jiwoo a zase jsme se zasmáli. S nimi se člověk fakt nenudí. Snad někdy zjistím tajemný příběh Jiwoo a celozrnného chleba.

Právě jsem prošla kolem JYP building s Jiwoo a Heather pořád na telefonu. Právě jsme se bavili o tom, jestli jsou lepší paprikové chipsi nebo slaninové. Další velmi důležitá konverzace, za kterou jsem neskutečně vděčná.

„Jelikož si myslím, že se nikdy neschodneme, uzavírám proto tuto diskusi. AH!" řekl jsem ale nakonci jsem leknutím vypískla. Přistála na mém ramenní totiž něčí ruka. Z mobilu se hned holky ptaly, co se stalo.

„Lixi!" zakřičela jsem, když jsem se podívala, kdo to byl. „Víš, jak jsi mě vyděsil!" měla jsem asi infarkt. Nejradši bych ho za to zabila, ale zase na druhou stranu jsem ho viděla ráda

„Ahoj! Taky tě rád zase potkávám" zasmál se a já ho bouchla do ramene.

„Dobře, dobře. Promiň, že jsem tě vyděsil" řekl a než jsem stihla nějak zareagovat, tak se za mnou ozvaly další hlasy.: „To bylo od tebe zlý, Lixi" zasmál se Hyunjin a mezitím co to říkal, přišel ke mně třetí člověk: „Rád tě poznávám" usmál se na mě Changbin, čímž ukázal svoje perfektní zuby. Jenom tak mimochodem, už na sobě ani jeden neměl oblek, ale klasický oblečení, které jim na kráse rozhodně neubralo. Changbin byl celý v černým a podobně na tom byl i Hyunjin s Felixe, ale ti měli alespoň bílé tričko s potiskem. 

„Oh, to mě taky" usmála jsem se na něho a trochu se uklidnila dost na to, abych dokázala myslet. Jeho přítomnost mě v celku nevadila a ani jsem se necítila nervózně. právě naopak: „Co tady vůbec děláte?" zeptala jsem se

„Právě jsme s klukama dokončily poradu, které jsi se odmítla zúčastnit" řekl Felix a já trochu zčervenala ze studu, i když to řekl bez vyčítavého tónu. Felix si toho, ale naštěstí nevšiml a pokračoval: „A tak jsme byli mi tři vysláni jako hrdinové zabrat místo v restauraci, než ostatní všechno dořeší. I když to místo máme vlastně zarezervované..." Dovysvětlil Felix a ke konci se zamyslel.

„Ahaaa, tak to pak jo. Tak já vás nechám jít. Ráda jsem vás viděla" řekla jsem a při pohledu na Changbina dodala: „a poznala" usmála jsem se a bez nějakého dalšího loučení jsem se otočila a uvědomila jsem si, že jsem celou tu dobu volala s holkami. A tak jsem si chtěla zase přiložit mobil k uchu a všechno vysvětlit, když v tom se za mnou ozval hluboký Felixův hlas: „Nechceš jít s námi?"

Já jsem se prudce zastavila a otočila se na ně. Všichni se široce usmívali.

„ehm, nooo. Já musím jít odnést nákup, takže asi spíše neee" řekla jsem a smutně se na ně podívala. Byla jsem jim vděčná za to, že se mnou chtějí trávit čas, ale nevím jestli bych je moc nerušila. Přece jenom oni mají asi celkem málo času. Nakonec jsem ještě dodala: „A navíc musím okamžitě do sprchy, protože jsem byla běhat."

„To je v pohodě. My klidně počkáme, že kluci?" chopil se slova Hyunjin a ostatní přikývli.

„Ehmmm, ale jako já nevím, jak dlouho mi to bude trvat a navíc vy musíte jít zabrat ty místa." Řekla jsem. Hrozně moc jsem s nimi chtěla jít, ale pořád jsem nebyla přesvědčená o tom, jestli to je dobrý nápad.

„Ježiš, na místa kašli" Zasmál se Changbin a ostatní i já jsme se k němu přidali.

„Noooo, tak pokud to nebude vadit ostatním taaaak půjdu moc ráda." Usmála jsem se na ně a Felix mě "běžel" obejmout. On je tak cuteee. Sunshine...

„No konečně! Jsem si myslel, že tě budeme přesvědčovat ještě aspoň hodinu." Zasmál se Hyunjin.

„Haha, takže já teď jdu k sobě domů a vy můžete jít zabrat konečně ty místa a řeknete mi, kam mám přijít nebo.... Můžete jít se mnou a počkat na mě u mě. Nechám to na vás" řekl jsem trochu nervózně a oni si mezi sebou vyměnili pohledy, ve kterých jsem nic nedokázala vyčíst, ale oni měli asi svoji pohledovou řeč. Zajímavé...

„Jako asi bychom měli jít zabrat ty místa, aby na nás Chan nebyl naštvaný, ale on nebude i tak, protože přijdeš ty, takže pokud by ti to teda vážně nevadilo, rádi bychom se podívali do tvého bytu. A navíc ty místa jsou zarezervovaná." zazubil se Felix. Oddechla jsem si, protože jsem nevěděla, jestli to přijmou.

„V pohodě. Jinak bych to nenabízela" zazubila jsem se na ně.

„Tak pojďte za mnou a já si mezitím ještě něco vyřeším, jo?" řekla jsem protože jsem si vzpomněla na to že pořád volám s holkami. Snad už nevolali policii, kvůli tomu, že jsem se jim neozývala.

„Ehm, Holky?" řekla jsem do telefonu a s Felixem, Hyunjinem a Changbinem po boku se vydala k sobě do bytu.

„Takže ty jdeš do restaurace se Stray Kids jo?" řekla vesele Jiwoo a zasmála se. Takže teda všechno slyšeli. Skvělý. Beztak mi zase budou vyčítat, že jsem s tím dělala takové drahoty.

„Něco takového..." připustila jsem, protože to byla pravda.

„To je skvělý!!! Musíš nás s nimi seznámit. Teda jako jak budeš chtít..." vykřikla Jiwoo.

„Všechno postupně" odpověděla jsem a na rtech se mi objevil zářivý úsměv.

„Kočko, máš fakt štěstí. A souhlasím s Jiwoo. Je tvoje povinnost nás seznámit." Přidala se Heather.

„No dobře, dobře. Teďka už musím jít. Později vám zavolám." Řekla jsem abych ukončila hovor.

„Užij si to!" vykřikla pořád nadšená Jiwoo. Myslím, že kdybych s nimi volala déle, asi bych z ní ohluchla.

„Jo užij si to a nezapomeň nám to potom povyprávět" řekla Heather a v duchu jsem si ji představila, jak se zubí od ucha k uchu.

„Tak Pa!" řekla jsem nakonec a zavěsila. Potom jsem se otočila na můj trojčlenný doprovod.

„Vyřízeno. Už to je jenom kousek"

„ Mám takový pocit, že to byli tvoje besties" zazubil se Felix.

„Hmmm, podle čeho tak soudíš?" zeptala jsem se a zasmála se.

„No tak myslím, že je to celkem jasný."

„Okeyyy, byli to ony." Přiznala jsem.

„Tyjo jakto že tě Lix zná tak dobře?" divil se Hyunjin.

„Noooo, už jsem si s ním párkrát povídala no, a navíc mi prohledával kancelář."

Potom, už jsme šli ke mně a po cestě se za námi otáčeli kolemjdoucí, protože jsme dělali asi moc velký hluk. Naštěstí nikdo kluky nepoznal, protože měli na sobě černé roušky... 

----------------------

Tak a máme zde další kapitolu...

Už vážně potřebuji ty prázdniny... :DD

Užijte si poslední dny v tomto školním roce <3

Del <3 ;)