Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

30. kapitola- vstávámeee!

Vzbudil mě zvuk těsně u mého ucha. „Aileen, za 10 minu jsme na místě" zašeptal mi Chan. Ospale jsem otevřela a podívala se do těch jeho. Chan se naklonil a lehce mě políbil.

„Miluji tě" zašeptala jsem

„A já tebe" zašeptal mi na zpět. Potom jsem se podívala po ostatních. Všichni už byli vzhůru a chystali se na výstup.

Jakmile jsme vystoupili, taxík nás odvezl na hotel. Pokoje byli po třech a já byla s Felixem a Chanem.

„Co kdybychom postele spojili k sobě?!" zeptal se radostně Felix hned, jak jsme vešli do pokoje, kde se nacházeli tři oddělené postele.

„Asi proč ne?" zasmála jsem a Chan s lixem je spojili v jednu obrovskou plochu. Oba byli na kraji, takže jsem spala mezi nimi. Kupodivu jsem se dokázala jednoduše vyspat.

Ráno jsme se probudili, namáčkli všichni tři na sebe. Nebo spíš někdo nás probudil.

„VSTÁVÁMEEE!" zakřičel se zasmáním Jisung když se dostal nějak k nám do pokoje. Všechny nás tím samozřejmě probudil, ale ani jsme se nepohli. „To chce fotku" zasmál se Han. Sakra.

„Kolik je hodin" zabručela jsem.

„Půl sedmé" zasmál se Jisung.

„Cože?! Proč nás budíš tak brzo?!" vyjel Chan, který se vymrštil do sedu.

„Jsi mrtvý člověk" řekla jsem a vymrštila se z postele a začala honit po celém hotelu Jisunga

„Stůj!!!" zasmála jsem se. Už jsme oba nemohli ani popadnout dech jak jsem pořád běželi.

„Ani náhodou" zasmál se na zpět. Jisung zabočil za roh a málem se srazil s Minhem.

„Minho! Chyť ho!" zasmála jsem se. Minho se však začal hlasitě smát a Jisung v klidu proběhl kolem něj. Já na něj hodila vražedný pohled a vydala se za Jisungem.

„U-už ne-nemůžu... Hane můžeš za-zastavit. P-podepíšeme mírovou dohodu" řekla jsem zadýchaně a zastavila. Jisung se na mě nevěřícně podíval a také zastavil, Byl také udýchaný, možná i více než já. Došla jsem k němu a obejmula ho, nacož jsme se oba svalili na zem a z hluboka dýchali, což moc nešlo, jelikož jsme se pořád smáli.

„Myslím, že jsme vzbudili celý hotel" zasmála jsem se

„Tak tady jste!" zasmál se Chan, který zrovna vycházel zpoza rohu. Za ním se vynořil i Minho, který se naplno smál.

„Minho, ty se nesměj, s tebou si to ještě vyřídím" řekla jsem ze srandy a s pomocí Chana se zvedla ze země. Jak jsem stála, podala jsem ruku i Hanovi.

„Tohle byl blbý nápad" zasmála jsem se.

„Byl, ale pohled na vás jak spíte stál za to" zasmál se Han a potom si na něco vzpomněl: „Minhoooo? Chceš vidět fotku, jak spaliiiii?" zasmál se

„NE, HANE OPOVAŽ SE!!" vyjela jsem hned, ale to už Minho přišel k Jisungovi

„A je konec" řekl Chan, který si právě sundal svoji mikinu a podal mi ji abych si ji oblékla. Ani mi nedošlo, že jsem v pořád v pyžamu. No nic. Tato mikina byla tentokrát světle šedá a vypadala na mě stejně jak ta černá.

„Děkujiiiii" řekla jsem a dala mu pusu. To už se Minho smál.

„Vážně jste takhle spali?" zeptal se se smíchem, jako by to nebylo jasný. Nad tím jsem protočila oči, ale usmívala jsem se.

„Pokud vám to nebude vadit, vrátím se zpátky do pokoje, abych se převlékla" řekla jsem. Všichni tři na sobě měli normální oblečení. Já měla pyžamo. Ani ponožky jsem neměla!