Nová práce (Stray Kids X normal girl) DOKONČENO

18. kapitola- běh ve dvě ráno

-Neděle večer, o tři dny později-

Už tři dny jsem neviděla nikoho ze Stray Kids... Nesmírně moc mě to mrzelo. A chybělo. Samozřejmě jsem chápala, že mají asi lepší věci na práci než trávit s někým jako já čas. Ale i tak.

Dneska má být Chan's room, na kterou se budu dívat spolu s Heather a Jiwoo, které mají za chvíli přijít, protože už je půl osmé. Sice Chan s Hanem, Lixem a Changbinem budou mít vlive později, ale chceme si popovídat. Ptala jsem se jich, jestli nechcou u mě přespat, ale už mají na ráno plány, takže musím jít zpátky do jejich společného bytu. Škoda.

Když holky přišli, Jiwoo jako první zajímala Chanova mikina a moje fotky s nimi. Neříkám nic, o tu mikinu se trochu bojím...

Chan's room začala o půl jedenácté, takže jsme si ještě stihli pořádně popovídat o každé blbosti.

Na vlivu kluci řešily jejich tour která se blíží. Já mám v plánu jít na jejich koncert s holkami, který bude tady v Soulu. Půjdu tam samozřejmě společně s holkami. Strayšně se těším, ale to asi nemusím říkat

Jakmile Chan skončil (asi po hodině), Jiwoo a Heather odešli a já osaměla. Poklidila jsem nepořádek a rozhodla se jít spát. Nojo to se řekne lehce „Rozhodla jsem se jít spát", ale někdy to prostě nejde...

Po asi hodině převalování jsem to už vzdala. Vylezla jsem z postele převlékla jsem se do běžeckého, protože jsem dostala geniální nápad, který byl: Jít si zaběhat ve dvě ráno. Nevím co mě to napadlo, ale to už jsem stála před dveřmi a protahovala jsem se. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu.

Byla celkem zima, ale ta mi nevadila. Jediné, co jsem vnímala, byli moje nohy dopadající na chodník a vítr profukující kolem mých uší.

Ulice byli osvětlené pouličními lampami, které vytvářili příjemný teplý pocit. Miluji to...

Na zpáteční cestu jsem se rozhodla běžet kolem JYP building. Jen tak.

Když jsem probíhala kolem, všimla jsem si rozsvíceného jednoho světla v okně kde...(počítala jsem patra) jsou studia pro skupiny. „Kdo o půl třetí ráno ještě je v JYP?" zamumlala jsem si pro sebe, ale hned jsem si uvědomila, že vlastně skupiny pracují dlouho do noci, například Chan... Chan! Beztak v tom studiu je Chan! Chtěla jsem ho strašně moc vidět, takže jsem si ani pořád neuvědomovala, že mířím po schodech k dveřím a vytahuji klíče s kartou. Potom jsem se ale ještě vrátila abych se podívala kde přesně ta kancelář je.

Vběhla jsem dovnitř a po schodech zamířila na horu. Když jsem byla na patře na kterém jsem potřebovala být (snad jsem počítala dobře, protože byla tma a já skoro nic neviděla, takže jsem se nemohla podívat na ceduli), začala jsem odpočítávat kanceláře. Až když jsem se postavila před dveře, které by to měli být, zarazila jsem se. Co mě to jen napadlo? Je to blbý nápad. Určitě chce pracovat. Vrátím se. Říkala jsem si.

Sedla jsem si na zem a asi 5 minut takhle seděla, zatímco mi hlavou běhali otázky a někdy i odpovědi: Co když tam ani není Chan? Pokud tam nebude on a já zaťukám, bude to divný. Co když mě nebude chtít vidět? Co když bude naštvaný, že tam tak vpadnu? Co když...

Nakonec jsem se rozhodla, že prostě zaklepu, i přesto všechno, co se může pokazit.

Ťuk ťuk. Ozvalo se když jsem zaťukala. Nic. Zkusila jsem to znovu a hlasitěji. Ťuk ťuk. Chvilku jsem počkala a zase nic. Povzdychla jsem si. Asi jsem si spletla dveře, řekla jsem si v duchu a rozhodla se, že to nechám být a zamířila zpátky ke dveřím.