Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Oliver Wood

Jejich babička tehdy nešla domů, nýbrž do příčné ulice. Mezi tím co se dvojčata bavila ona nekupovala věci co budou potřebovat na příští rok. Anne i Jess jí říkali že to nemusela dělat a tak jí jako poděkování až do začátku roku vařili a uklízeli místo ní, aby si mohla odpočinout. Ne že by byli nějak zvlášť skvělé kuchařky, ale udělat palačinky snad dokáže každý a když se jídlo nevydařilo jednoduše objednali pizzu.

Konečně dívky v den odjezdu do Bradavic stáli na nádraží a loučili se se svou babičkou netušíc, co všechno je v jejich milované škole čar a kouzel čeká.

"Budete mi tu moc chybět," řekla babička a objala své vnučky.

"To ty nám taky," odpověděla Anne a odtáhla se od ní.

"My už musíme," zamávala jí Jessica, když nastupovali do vlaku. Jejich babička za nimi už jen mávala.

"Promiň já nechtěla," omlouvala se Anne a podala ruku Percymu do kterého před chvíli narazila.

"Jo jasně," zamumlal naštvaně a její ruku odstrčil. Jess mu pomohla vstát a on pak nabubřeně odkráčel. Holky si se smíchem plácli pozorujíc nápis na Percyho zádech, který nenápadně přidělala Jess. Hlásal: Mijulu Zmijozel!!!

"Bylo to nutné?" ozval se za dívčinými zády hlas jednoho z jejich nejlepších kamarádů. Obě se na něj šťastně otočili neskrývajíc svou radost z jejich setkání.

"Samozřejmě že ano," odkývala to Anne a už běžela obejmout Cedrica, Thomase i Terryho, kteří seděli v kupé. Když se i Jessica se všemi přivítala, přisedli si k nim a začali si vyprávět všechny zážitky z prázdnin, přestože si o většině psali v dopisech. Byli rádi že se všichni zase vidí a tato nálada jim vydržela celou cestu, až do Velké síně, kde se museli rozdělit a každý si sednout ke stolu své koleje.

"Kde je Harry a Ron?" zeptala se Hermiony Anne, když zrovna přicházeli prváci.

"Nevím. Neviděla jsem je ani na nástupišti," pokrčila Hermiona rameny a dál pozorovala profesory.

"Byli s námi, ale po průchodu přepážkou se nějak ztratili," zapřemýšlel George.

"Mimochodem to s Precym se vám fakt povedlo," zasmál se Fred při vzpomínce jak se mu s bratrem smáli a on netušil proč.

"Ó díky za uznání velký Fredericku Weasley," řekla ironicky Anne podrážděným hlasem.

"Nemáš zač," prohodil Fred a začal se bavit s Georgem.

"Já ho fakt zabiju," zabručela naštvaně Anne a v hlavě i představovala jak Freda mučí.

"Ale prosím tebe. To bys neudělala," snažila se ji uklidnit Jesica milým hlasem.

"Neudělala," souhlasila Anne a začala dávat pozor, protože k jejich stolu přišla prvačka se zrzavými vlasy.

"Ahoj já jsem Anne Taylorová," natáhla k ní ruku Ann.

"Já jsem Ginny Weasleyová," usmála se na ni nervózně dívka a její ruku přijala.

"Já jsem Jessica," pozdravila ji Jess mile.

"Těší mě," řekla Ginny.

"Mimochodem-," ozval se znovu Fred.

"-jak se chcete dostat to týmu?-" pokračoval George.

"-Letos žádný nábor nebude. Máme všechny hráče." dovysvětlil potěšeně Fred.

"To nech laskavě na nás," odsekla Anne a zbytek večera už s nimi nepromluvila.

Další den ráno hnědovlasá dvojčata usedla k Mrzimorskému stolu hned vedle Cedrica a Thomase. Terry se k nim po chvíli taky připojil.

"Musíme přemluvit toho kapitána družstva abychom mohli zkusit vstoupit do týmu jako náhradníci odrážečů," přemýšlela u snídaně nahlas Anne.

"Ale jak to chcete udělat?" zeptal se Cedric.

"To nemám tušení," přiznala Jessica a koukla za sebe k stolu Nebelvíru, kde si právě Ron vystrašeně prohlížel nějaký dopis co dostal. Po chvilce ho otevřel a od se rozkřičel hlasem paní Weasleyové po celé Velké síni. Kárala ho, že prý ukradl auto.

"Co to bylo?" zeptala se Anne zmateně Terryho, když řev konečně ustal.

"Hulák," odpověděl Terry jakoby to vše vysvětlovalo. Anne se dál neptala a raději přemýšlela jak hodlají přemluvit někoho jehož jméno si ani nepamatují.

"Jak se vůbec ten kapitán jmenuje?" prolomila 'ticho' Jessica.

"Oliver Wood a chodí do pátého ročníku," řekl Thomas s pusou plnou jídla.

"Dobře tak jdeme," zavelela najednou Anne a začala se zvedat od nedojedené snídaně. Svou sestru chytla za rukáv hábitu a už ji táhla za sebou pryč. Když vyšli ven tak se zastavila a rozhodla se počkat, než bude odházet i Oliver.

"Co hodláš dělat?" zeptala se Jessica a dál kontrolovala všechny Nebelvírské studenty v místnosti mezi kterými zahlédla i jejich oběť.

"Prostě ho poprosit. Co jsi chtěla dělat? Mučit ho?" zasmála se Anne.

"Ne. Jasně že ne, jen jsem myslela že máš nějaký hlubší plán," odpověděla Jess.

"Tak to právě nemám," řekla Anne a v tu chvíli Wood vstal od stolu a s nějakými kamarády se vydal pryč z síně.

"Woode!" rozkřikla se Anne, aby si ji chlapec všiml. Ten se zastavil a se zmateným pohledem k ní došel.

"Co potřebujete?" usmál se na ně mile.

"Chceme se dostat do Famfrpálového týmu," vyhrkla Jessica se vší nadějí v očích.

"Omlouvám se, ale to asi nepůjde. Tento rok potřebuji jen ty nejlepší a navíc všechny hráče máme," koukal na ně lítostně, ale to ani jednu neodradilo.

"My víme. Taky chceme do týmu jen jako náhradnice na místa odrážečů," vysvětlila Jess.

"Prosíííím Woode. No ták věř že nebudeš litovat," prosila ho skoro na kolenou Anne.

"No nevím. V jakém jste ročníku?" zamyslel se Oliver.

"Ve druhém," řekla Anne.

"Ale vždyť to jste tu minulý rok nemohli mít ani košťata. To jste asi moc netrénovali," svraštil obočí Oliver.

"My trénovali. Každý den s Cedricem a Thomasem," vysvětlovala stále plná naděje Jessica.

"Jo to jste byli vy kdo tam byl skoro vždy před naším tréninkem," vzpomněl si Wood.

"Ano ano," kývala hlavou Anne.

"Tak dobře," rozzářil se najednou Oliver.

"Co tě tak potěšilo?" zeptala se šťastně Anne.

"Jsem rád, že až jednou odejdu budou tu hráči, kterým na Famfrpále záleží," usmíval se dál.

"Ano to jsme přesně my," řekla Anne a u toho rukou udělala gesto jako Pat a Mat.

"Už budu muset na hodinu. Tak přijďte na náš první trénink," otočil se a rychle spěchal směrem ke svým kamarádům.

"Rozplývá se tu nad krásou Famfrpálového družstva, ale kdy je ten trénink, to už nám říct zapomněl," zakroutila nad ním hlavou Anne a rozešla se se svou sestrou směrem ke skleníkům, kde měli mít první hodinu.

Čao! Ano, jsme po delší době zpátky a chtěli bychom se omluvit že jsme teď dlouho nevydávaly. Teď ani nějakou dobu nebudeme, protože budou prázdniny a my nejspíš nebudeme mít čas nebo možnost dál psát. Máme ještě pár kapitol předepsaných ale moc jich už není. Ale pokusíme se to pak nějak napravit.

HEZKÉ PRÁZDNINY!😉