Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Matrace ve sklepě

Všem se jim oddechlo když na na začátku zimních prázdnin vystoupili z vlaku na nádraží 9 a 3/4. Jessica se ihned začala rozhlížet jestli neuvidí svou babičku. Když jsi zahlédla s hrůzou si uvědomila, že ji mezi tím vším zkameněním a nebezpečím zapomněla dát vědět, že přijedou i její přátelé. S nervózním úsměvem k ní došla doprovázená třemi dalšími studenty Bradavic.

"Ahoj babi," objala ji div ji nerozmáčkla. Moc jí chyběla, hlavně když už s ní dny netrávila Anne, "víš zapomněla jsem ti říct, že u nás na Vánoce budou i moji přátelé. Doufám že to nevadí, ale říkala jsem si že by se nám společnost hodila."

"Dobrý den," pozdravil ji jako první slušně Cedric a natáhl k ní ruku, "já se jmenuji Cedric Diggory."

"Já vím, holky o vás o prázdninách pořád mluvili," potřásla si s ním rukou Elizabeth. Jessica lehce zčervenala studem a odvrátila pohled jinam. Ano je pravda, že vyprávěli spoustu zážitků s nimi, ale když poznáte tak skvělé lidi proč si to nechávat pro sebe?

"Já jsem Thomas Abbott," představil se blonďák s rovněž si s babičkou potřásl rukou, "těší mě."

"Já se jmenuji Terry Boot," zopakoval jejich gesto i třetí z chlapců.

"Já jsem Elizabeth Taylorová babička Jessici a Anne, což už jistě víte. A kdepak vůbec máte Anne? Neříkej, že jste se pohádali a ona zůstala v Bradavicích," podivila se babička a Jessice v tu chvíli vyschlo v ústech. Nějak jí nedošlo, že to budou muset řešit už tady. Doufala, že by jí to třeba mohla říct až doma v klidu. Na druhou stranu ji babičky jméno připomnělo důvod proč se vůbec Anne s Fredem vydali v noci pryč. Mohla by se jí na to zeptat, ale ne teď, uvidí jaká bude její reakce na to co se jedné její vnučce stalo.

"Ty jsi jí to neřekla?" zašeptal jí nenápadně do ucha Thomas, aby to slyšela jen ona. Jessica lehce zavrtěla hlavou v nesouhlasu a zhluboka se nadechla.

"Ne, nepohádali jsme se, ale naskytly se okolnosti kvůli kterým nemohla přijet, ale já usoudila, že bude lepší, když budu s tebou a abychom nebyli sami požádala jsem kluky, jestli by nechtěli přijet," snažila se všelijak obcházet skutečnost, že je z Anne kámen. Vzpomněla si na chvíli kdy si dělali legraci že z nich bude socha. Tehdy si však myslely, že kdyby tak budou zkameněné obě,  ne jen jedna z nich, "raději bych ti to všechno řekla až doma, jestli nevadí."

"Samozřejmě že nevadí," ujistila ji babička a s pocitem, že o nic nepůjde se rozešla pryč z nádraží. Všichni čtyři šli hned v závěsu za ní.

"Proč jsi jí nic neřekla?" vyptával se Terry když mu bylo jasné že ho neuslyší.

"Nevěděla jsem jak, přišlo mi to takhle lepší," hájila se Jessica, i když si sama nebyla jistá jestli to bylo správné.

"To bude dobré, neboj se," stiskl ji povzbudivě rameno Cedric, když viděl jak je celá strnulá.

"Já vím, díky," pousmála se na něj.

"Nemáme pokoj pro hosty, a protože jsem s vámi nepočítala nepřipravila jsem nic na přespání, takže můžete spát buď dva z vás na gauči dole a někdo na posteli Anne, nebo si vytáhněte matrace ze sklepa a můžete si ustlat v pokoji holek na zemi," vysvětlovala babička, když dorazili domů a řešili kam si mají dát kufry a kde budou spát.

"My si asi usteleme na zemi ne?" otočil se na dva své kamarády Cedric a ti kývli hlavami.

"Myslím, že je nejvyšší čas říct ti, proč nepřijela i Anne babi," odhodlala se konečně Jessica.

"Tak my si dojdeme pro ty matrace," reagoval ihned Thomas, aby měli ty dvě soukromí. Anne si automaticky sedla na jednu z židlí u jídelního stolu a její babička usedla naproti ní.

"Jak bych měla začít..." přemýšlela Jessica, protože nevěděla jestli je dobrý nápad jí teď říkat co vlastně hledali v kabinetu školníka Filche. Nebyla však schopna vymyslet v tu chvíli lež kterou by jí její babočka uvěřila a tak byla nucena říci pravdu, "díky Fredovi a Georgeovi, o těch už jsme ti říkali jsme zjistili, že je s naším jménem něco v nepořádku. Díky jednomu takovému plánku jsme zjistili že naše jméno není Taylorová, ale Evansová a chtěli jsme přijít na to proč jsi nám nikdy nic neřekla," babička už se nadechovala že něco řekne, ale Jess pokračoval dál, "to teď ale není tolik podstatné. Rozhodli jsme se, že se podíváme do kabinetu školníka Filche protože on si vede záznamy o všech 'potížistech' ve škole a jejich 'zločinech'. Bylo nám jasné, že pokud chodili naši rodiče do Bradavic, nemohli to být svatoušci. Anne s Fredem se proto jednou v noci vydali to zjistit, doteď vlastně nevím co zjistili, už mě to nezajímalo, protože se stalo něco důležitějšího," to už jí začali pomalu stékat slzy po tvářích. Když o tom mluvila stále si tím připomínala, že tu teď s ní Anne není, "Fred se vrátil po dlouhé době s Brumbálem a profesorskou McGonagallovou a... a řekli mi že... že Anne někdo napadl a zkameněla stejně jako kočka pana Filche na svátek Všech svatých."

Bylo ticho. Tohle bylo pro Elizabeth jako rána pěstí, nevěřila že se její vnučce mohlo stát něco takového.

"A bude v pořádku? Vyléčí jí, že?" strachovala se babička a uchopila Jessičinu ruku.

"Ano, vyléčí ji, ale nebude to hned," přikývla Jessica s pohledem upřeným na stůl.

"Díky Merlinovi," oddychla si babička a v tu chvíli do místnosti vstoupili tři návštěvníci.

Omlouváme se že kapitola vychází až dneska P (p_simonidesova) marodí a já nebyla schopná odtrhnout se od nové knížky. Ale vzpomněla jsem si (~‾▿‾)~

Krásné počtení!

By A <3