Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Sama

Cítila se tak jako nikdy jindy. Jakoby byla najednou zcela sama a nevěděla co si má počít. Nebývala bez své sestry nikdy dlouho a teď bez ní má vydržet bůhví kolik měsíců. Nebyla hloupá, bylo jí jasné že její uzdravení nebude nikterak rychlé. Filchova kočka je také stále kamenem a zatím to nevypadá, že by se měla v nejbližších dnech znovu potulovat po chodbách a upozorňovat jejího majitele na všechny drobné přestupky. V tu chvíli si nebyla jistá ničím, ani tím jestli má jít spát nebo být vzhůru. Nejraději by se ihned vydala na ošetřovnu a celé dny proseděla u setřeného lůžka, ale nebyla si jistá jestli by snesla pohled na její zkamenělé tělo.

Bezmyšlenkovitě se došourala do pokoje a tam sebou praštila na postel. Její spolubydlící již spaly, tak nemusela vysvětlovat co se stalo, stejně se to další den všichni dozví. Ještě nějakou chvíli nebyla schopna usnout, protože ji hlavou létaly myšlenky o její sestře.

Ráno se pak vzbudila a tak usoudila, že se jí přeci jen usnout podařilo. Nikdo jiný už v pokoji nebyl a tak usoudila že už bude probíhat snídaně. včera večer zapomněla nastavil budík jelikož byla zvyklá, že ho nastavuje Anne. Na nějakou úpravu vzhledu se úplně vykašlala, a tak si jen svázala vlasy do culíku, aby nevypadaly tak zacuchaně. Kvůli jejich délce jí přední prameny zůstaly volně, ale i to jí bylo jedno.

Tiše se plahočila chodbami již z části zaplněné studenty a v hlavě si přemítala jak by to asi dnes vypadalo kdyby vedle ní kráčela Anne a třeba i s Cedrikem, Thomasem a Terrym. Vždy s nimi byla ohromná legrace, nebo hlavně s Anne a troufla si říci, že i s ní se lidé hodně zasmáli. I ona měla tu povahu vtipálka stejně jako Fred s Georgem. Co by v tuhle chvíli dala za to slyšet zase hádky Freda a Anne místo toho aby tu teď šla samotná.

Všechny pohledy se otáčeli k ní. Většinou byli s Anne středem pozornosti, možná kvůli tomu že z nich už na dálku vyzařovala šťastná energie. Spoustě lidem dokázali zlepšit špatný den a věřte že v jejich společnosti se nikdy nikdo nenudil. Tyto pohledy byli ale jiné. Lidi se za ní neotáčeli protože by v tu chvíli dělali vtípky nebo by se nahlas bavili o něčem zábavném. Otáčeli se za ní protože dvojka vtipálků z Bradavic byla najednou bez jednoho člena a ten co zbyl vypadal jakoby se po něm přehnalo stádo splašených hipogryfů. Vypadalo to že někteří již byli obeznámeni s Jessičinou situací a tak se za ni otáčeli s lítostivým pohledem. Našli se však i tací kteří neměli páru co se stalo a tak obdařovali Jessicu otázkami tipu: Co se stalo? nebo Kde je Anne? netušíc že ji tím ještě více zraňují.

Došourala se do Velké síně kde už snídalo jen pár opozdilců a mezi nimi i její tři nejlepší přátelé a stejně tak Weasleyovic dvojčata. Ona o ně ani pohledem nezavadila a s výrazem mučence usedla ke kraji Nebelvírského stolu, kde nikdo nebyl. Vypadalo to že Cedric, Terry i Thomas jsou se situací dost dobře seznámeni jelikož měli ve tvářích podobný výraz jako Jessica a Terry měl dokonce lehce opuchlé oči, což značilo že nedávno plakal. Všem třem však nebyl příchod jejich kamarádky lhostejný a tak se zvedli a přisedli si k ní.

"To, že jsem si nepřisedla k vám mělo důvod," promluvila na ně chladným hlasem Jessica s pohledem stále upřeným do prázdného talíře.

"My víme," ujistil ji Thomas a nandal jí jídlo na talíř neboť mu bylo jasné že by jinak nic nesnědla.

"Ale i nás to zasáhlo," objasnil Terry, "i my ji máme rádi, tak se s tím pojďme vypořádat společně."

Jessicu to neskutečně dojalo, lepší přátelé si nemohla v životě přát. Zmohla se jen na tiché ale upřímné "děkuji."

Další den se zpráva o zkamenění dvou studentů roznesla po celé škole. Většina žáků nižších ročníků začala chodit po chodbách v hloučku co nenápadněji mohla, jakoby na ně snad nepřítel číhal v každém temnějším zákoutí. Atmosféra v celé škole ztěžkla a začali se objevovat nejrůznější podezření. Nejvíce zvláštní bylo že oběť útoku se neshodovala s informací napsanou krví na stěně. Anne nebyla mudlovského původu zato Collin ano. Jess k tomu měla dost jednoduché vysvětlení. Byla toho názoru, že se k útoku Anne dostala jen náhodou a útočník tak původně neměl záměr zaútočit na ni ale jen na Collina.

Zdálo se že Ginny se bojí nebezpečí ze všech nejvíce a moc ji k tomu nepomáhalo, že ji dva její povedení bratříčci strašili v přestrojení na každém rohu. Nechali toho až ve chvíli kdy jim celý rozhořčený Percy pohrozil že napíše mamce.

Jessica, Thomas, Cedric a Terry se se ztrátou Anne vyrovnávali obstojně. Snažili se nemyslet na to co by se dělo kdyby tu teď byla, nebo na to čí je to vlastně vina a raději se zaměřovali na to co všechno musí udělat až se Anne vrátí.

V druhé polovině prosince si jako každý rok profesorka McGonagallová zapisovala kdo zůstane na prázdniny ve škole. Jessica byla rozhodnuta jet tento rok domů, protože její babička stále neví nic o tom co se stalo Anne. Poprosila profesorku McGonagallovou aby jí nic nepsala, že jí to chce napsat sama, k tomu se však neodhodlala a rozhodla se, že jí to poví osobně. K tomuto rozhodnutí patřilo i pozvání jejích třech nejlepších kamarádů na prázdniny k nim domů. Všichni se museli nejdříve optat svých rodičů a ti po vysvětlení jak to má teď Jessica těžké všichni souhlasili. Po posledních týdnech se Jessica zase cítila šťastná jak se těšila na společně prožité vánoční dny, navíc její babička ještě Thomase, Cedrika ani Terryho pořádně neznala, tak si říkala že bude fajn když je pozná.

Jeden čtvrtek si na hodině lektvarů Harry vystřelil ze Snapea a hodil jednomu ze studentů Zmijozelské koleje do kotlíku rachejtli. Všichni věděli že to byl on, ale Zmijozelští neměli důkaz a Nebelvírští byli rádi za odlehčení atmosféry strachu a hlavně proč pomáhat Snapeovi?

Týden na to se dozvěděli, že se zakládá soubojnický klub na který se všichni z Jessici kamarádů rozhodli nechodit. Raději stráví večer společně, než na nesmyslně hodině vedené Profesorem Lockhartem. Ještě ten večer se dozvěděli od ostatních studentů zvěsti, že to Harry je Zmijozelův dědic, jelikož se na první schůzce onoho klubu pokusil poštvat hadím jazykem hada na Justina, jednoho z studentů Mrzimorské koleje. Stále vyděšeným studentům nenapomohl ani fakt, že pat dnů před koncem výuky byli nalezeni zkamenění Justin a duch Nebelvírské věže, Sir Nicolas. Objevili je za přítomnosti Harryho Pottera který vypadal nanejvýš zmateně, všichni ho však ještě více podezírali ze všech útoků.