Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Jméno

Až do večerních hodin seděli dívky ve společenské místnosti a vymýšleli čím zpestřit život pár žákům. Na nějaký oběd se ten den vykašlali, takže když přišel čas večeře vyrazili jako splašené koně do Velké síně. Po cestě potkali Filche, který se jim pokusil udělit trest za překročení rychlosti běhu. Jen se mu vysmály a odběhli k jídlu.

Usadili se ke stolu Mrzimoru vedle Cedrika a Thomase, kteří právě vášnivě diskutovali nad Famfrpálem, takže si jich zřejmě nevšimli. Za veliké pozornosti do sálu dorazili také druhá dvojčata a to Fred s Georgem. Místo jejich obvyklých úšklebků zdobily jejich tváře nechápavé výrazy prahnoucí po odpovědi. Rychlou chůzí zamířili bok po boku za jejich nepřáteli - Taylorovými.

"Taylorová? Vážně je to tvé jméno?" usadil se Fred vede Anne, která na něj jen podrážděně zamručela a polkla sousto. George si sedl vedle něj a stále propaloval dívky podivným pohledem.

"Co si myslíš že děláš?" vyjela na něj vztekle, "a co je to za blbé otázky?"

"Netajíte nám něco?" podezíral je George, "Něco," zamyslel se, "důležitého? Hodně důležitého?"

"Odprejskni!" štěkla Jessica a pěstí bouchla do stolu, takže ji jich Thomas a Ced konečně všimli.

"Nedělejte scény," protočil nad nimi oči Fred, "jestli teda nevíte o čem mluvím, pojď se na něco podívat."

"Věříme, že vás to bude zajímat," dodal George, když uviděl jejich nesouhlasné pohledy.

"Fajn," souhlasila nakonec Anne, Snažila se aby to znělo ledabyle, ale ve skutečnosti jí začalo zajímat, co je s jejím jménem. Samozřejmě jí bylo jasné, že to může být past, ale sázela na své pozorovací schopnosti, protože oba dva vypadali dost zvláštně. Společně s nimi opustili Velkou síň a následovali je až do nejopuštěnějších zákoutí hradu.

"Tak co máte tak důležitého?" prolomila ticho Jessici otázka.

"Mám?" otočil se na George nerozhodně Fred a George kývnul.

"Tak když už jste nás sem vytáhli, tak nám to snad řeknete ne?" řekla Anne nedočkavě.

"Slibte, že o tom co teď uvidíte nikde neřeknete," pozdvihl George vážně ukazováček.

"Slibujeme," protočila oči Jessica. Fred pak vytáhl z kapsy prázdný kus pergamenu a ukázal ho holkám jako nějaký vzácný klenot.

"Pergamen," konstatovala nevzrušeně Anne, "to má být vtip? Protože já se nesměju."

"Budeš čubrnět," oznámil jí Fred a vytáhl svou hůlku, kterou následně přiložil koncem na pergamen a pronesl ta klíčová slova: "Přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti."

"No tybrďo," vydechla ohromeně Anne, když se na kusu pergamenu začali oběvovat ingoustem psaná slova:

Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák vám představují Pobertův plánek.

Fred beze slova rozevřel plánek a děvčata spatřila podrobný plánek bradavic.

"Co je to?" zeptala se Jessica a ukázala na pohybující se jména,

"Dámy," začal George, "tento plánek ukazuje každého člověka co se pohybuje v této škole."

"Jak jste k tomu přišli?" zeptala se podezíravě Anne.

"Šlohli jsme ho z Filchova kabinetu," řekl Fred, "ve prváku."

"A proč nám ho tedy ukazujete?" pokračovala dále ve vyptávání Anne.

"Pozorně se podívej, a zkus najít místo kde teď stojíme," poradil a předal jí plánek do rukou. Opatrně si ho převzala a snažila se zorientovat v nápisech učeben. Když konečně našla místo kde stojí zarazila se. Na plánku nestálo Anne Lily Taylorová ani Jessica Elizabeth Taylorová. U jejího i Jessičina jména bylo úplně jiné příjmení.

Stálo tam: ...

Pokračování příště...