Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Výměna hráčů

Probudil ji až nějaký hluk. Otevřela oči a otočila se, aby zjistila, co se děje a spatřila Freda snažícího se přemluvit ošetřovatelku, že je naprosto v pořádku a tudíž může zítra hrát.

"Ne pane Weasley. Utrpěl jste dost zranění a tudíž si musíte odpočinout. Vím, že by jste na pokoji neodpočíval, tudíž nemám jinou možnost, než si vás tu nechat ještě minimálně do zítřka," promlouvala k Fredovi madame Pomfreyová a snažila se ho udržet ležet.

"Nic mi není, byl to jen malý pád. Zažil jsem už horší věci, můžu hrát," přemlouval ji Fred a stále se snažil postavit na nohy.

"Je mi to líto, ale opravdu to nepůjde," ukončila jejich rozhovor Pomfreyová, strčila Freda zpět na lůžko a odešla pryč.

"Skvělý," zamumlal Fred s pohledem upřeným do stropu. Pak otočil hlavu k Anne a zabručel, "a ty tu děláš co?"

"Mám..." zašeptala, "mám tu zůstat ještě do večera." 

"Fajn," prohodil ledabyle Fred a znovu se zadíval do stropu nad ním. Chvíli nikdo nic neřekl.

"Zlobíš se na mě?" prolomila ticho Anneina tichá otázka.

"Ne, nemůžeš za to. To bych se měl omlouvat spíš já tobě, to já do tebe vrazil," zakroutil hlavou Fred. 

"Ale nevrazil bys, kdybych na tebe nekřičela," oporovala ihned Anne.

"Pak to byla nehoda, spokojená?" zvýšil lehce hlas a otočil se na stranu, kde mu Anne neviděla do obličeje. Anne jen něco zamručela a se svolením madame Pomfreyové opustila ošetřovnu. Když se vracela, už byl večer, a tak zamířila do Velké síně kde právě probíhala večeře. Mezi hlavami studentů hledala svou sestru. Nebylo to tak jednoduché, protože v podstatě mohla sedět u jakéhokoli stolu kromě Zmijozelu. Našla ji u stolu Mrzimoru a po její pravici viděla Cedrika, vedle něho Thomase a pak Terryho. Když procházela okolo nějakých holek ze starších ročníků, ukradla ze stolu nenápadně trochu rýže a když byla v dostatečné blízkosti hodila je své sestře do vlasů.

"Hej!" otočila se ihned rozčíleně Jessica, ale pak zahlédla usmívající se Anne a rozlil se jí úsměv na tváři. Ihned nechala jídlo jídlem a rozběhla se za ní. Obejmuli se a společně došli zpět ke svým kamarádům.

"Tak co, už je ruka v pořádku?" zeptal se mile Cedric a nenápadně rozcuchal Anne vlasy. Ta se tomu uchechtla a přikývla.

"To jsme rádi," usmál se Thomas a nandal Anne na talíř rýži a maso.

"Nejsem mrzák, zvládnu si nandat a sníst jídlo i sama," odsekla naoko uraženě Anne a vytrhla Terrymu vidličku z ruky, když vypadal, že ji chce krmit.

"Dobře, dobře," zvedl ruce Terry, jakože se vzdává a pobaveně se začal ládovat jídlem na svém talíři.

"Jak je Fredovi?" optala se Jessica se zájmem.

"Fyzicky už líp. Psychicky, nic moc. Na ten zápas se asi vážně těšil," posmutněla Anne, "je to moje vina."

"Ale není," utěšoval ji okamžitě Thomas.

"Jo, byla to jen blbá nehoda," přitakal Cedric.

"Nic si z toho nedělej," položil ji ruku na rameno Terry.

"Budou i další zápasy," snažila se to brát pozitivně Jessica.

"No jo vlastně, ty zítra hraješ. Gratuluji," vzpomněla si Anne.

"Jo, jsem z toho dost nervózní," přiznala Jessica s pohledem upřeným na svůj talíř.

"Neboj se, budeš skvělá," ujistil ji Cedric.

Tak a škola je zpět. Víme že už nějakou dobu, ale čert to vem. Upřímně máme strašný rozvrh a není skoro na nic čas ale momentálně máme předepsaných hodně kratších kapitol. Mohli bychom začít zase vydávat pravidelně, zřejmě dvakrát v týdnu v úterý a v sobotu, ale kdyby ne tak alespoň jednou týdně.

Co si o příběhu zatím myslíte? Za pár kapitol přijde konečně námi dlouho utajovaná rodina. Pro vás kteří jistě moc dobře znáte Harryho Pottera to bude hned jakmile to uvidíte jasná věc, ale nenechte se ošálit. Jejich rodina skrývá mnoho tajemství, které se budete dozvídat postupně a rozhodně vám vše neprozradíme takto brzy.