Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Nestresuj se

Druhý den ráno se Jessica Taylorová probudila a s tíživým pocitem v břiše se s Anne dopotácela na snídani. Co se moc často nestávalo bylo že si ani jedna z stále usměvavých dvojčat nesedla vedle svých nejlepších přátel. Obě v tichosti usedli vedle ostatních nervózních hráčů jejich družstva a bez barvy v obličeji se donutili něco málo pozřít.

Jak se pomalu blížila jedenáctá byli všichni čím dál tím víc nervní. V půl jedenácté se všichni studenti i učitelé nahrnuli na Famfrpálové hřiště. Hráči Nebelvírského týmu se v šatně převlékli a všichni i s Anne se shromáždili aby si vyslechli povzbuzení od jejich kapitána.

Poté se Anne odebrala k ostatním divákům do jedné z prvních řad a Jessica zůstala bez své sestry strnule stát pomalu neschopna jediného slova. Co když jim to celé pokazí? Co když omylem odpálí potlouk na někoho z jejich týmu, nebo hůř, na diváky? Co když uprostřed zápasu najednou zapomene jak se ovládá koště? Neměla raději místo ní hrát Anne? Tyhle otázky se jí honili hlavou mezi tím co se většina družstva rozešla ven.

"Nebuď ve stresu," položil ji ruku na rameno vysoký mladík. Překvapeně se po něm ohlédla a ještě překvapeněji si uvědomila, že se ji právě snaží uklidnit její nepřítel, samotný George Weasley. Nebo to byl spíše nepřítel její sestry? Nebo byl Annein nepřítel Fred a od ní a George se automaticky čekalo, že se budou také nenávidět? To v tu chvíli hodila za hlavu. Jak vlastně poznala, že je to George? Neměla tušení, ale vždy ji to bylo ihned jasné.

Znovu se zaměřila na jejího spoluhráče a s mírným potěšením zjistila, že mu černá barva z vlasů začíná pomaličku odrůstat. Hleděl na ni s upřímným úsměvem a laskavostí vepsanou v očích.

"To se ti lehko řekne," odvětila a pohlédla na špičky svých bot. Nevěděla proč, ale jeho pohled ji ještě více znervózňoval, zřejmě protože si neuměla představit, co by na to řekla její sestra, kdyby ji teď viděla.

"Co se děje?" klekl si na kolena, tak aby ji viděl do obličeje.

"Přemýšlím," zasekla se nad tím, co se hodlá říci, "jestli místo mě neměla hrát raději Anne. Vždy zvládá tyhle situace lépe než já a taky... taky-"

"-A taky je vždy víc vidět a taky se víc hádá s Fredem," přerušil její zoufalosti nabírající hlas George a protočil nad ní stále s úsměvem oči, "tobě se ale za pouhý rok povedlo dostat se na Fredovu úroveň. Ještě pár let a budeš lepší jak já," prohlásil sebevědomě a lehce se zasmál, "takže klid ano? Je to tvůj první zápas, tak si ho užij."

Jessica na něj koukala jako vyjevená, takhle ho vůbec neznala. Jeho slova ji nepopsatelně rychle uklidnila a najednou si byla jistá, že zvládne cokoli o co se pokusí.

"Děkuji za podporu," usmála se na něj vřele a sebevědomě se narovnala.

George její postoj potěšil a tak se postavil vedle ní, podal ji odrážeckou pálku a oba se rozešli pryč z šaten, kde na ně čekal zbytek týmu. Společně vyšli na hřiště a za hlasitého povzbuzování Nebelvírských, Mrzimorských a Havraspárských studentů a bučení a výsměch Zmijozelských nasedly na košťata. Oliver si ještě před začátkem podal ruku s Flintem a pak už profesorka Hoochová zahájila zápas.

Čtrnáct hráčů se na košťatech vzneslo do vzduchu. Jessice rozcuchal vítr vlasy jak se snažila odpálit potlouk mířící na Harryho směrem ke Zmijozelským. Když měl už už narazit do Adriana Puceyho najednou změnil směr a rychlostí blesku letěl opět za Harrym. To Anne ani George který byl momentálně na druhé straně hřiště nečekali a Harry se mu musel vyhnout sám. Za posměšných poznámek Draca Malfoye se rozletěl pryč na druhou stranu hřiště, kde se ho pokusil zbavit potlouku George Weasley. Ani ten neuspěl a potlouk stále létal za Harrym jako by ho přitahoval magnet. Do toho všeho jim začalo pršet.

"Co to s tím potloukem je?!" křičela Anne jak letěla z jedné strany od Harryho a snažila se zabránit aby jím dostal do hlavy. George křikl něco čemu nebyla přes hukot fanoušků a bušení kapek schopna rozumět. Po přibližně půl minutě uslyšela píšťalku madame Hoochové a úlevně si oddechla. Za stálého sledování potlouku se snesla na zem vedle svých spoluhráčů. Zahlédla i svou sestru která k nim starostlivě běžela.

"Co se to děje?" křičela když k nim doběhla, "co je to s tím potloukem?"

"Nemám tušení, za celou dobu nešel po nikom jiném než po Harrym," kroutil hlavou rozčílený George, "ti Zmijozelští s ním museli něco provést."

"Musíme to nahlásit. Může Harrymu vážně ublížit a navíc nebude schopen zahlédnout natož chytit Zlatonku," uvažovala nahlas Jessica a vysloužila si za to nesouhlasný pohled Pottera.

"Tím bychom vzdali celý zápas," rozčílil se Harry, "Georgi a Jessico, nechte Potlouk potloukem, já si s ním nějak poradím. Když jste tak blízko, nemám šanci ji zahlédnout."

"Blázníš?" vyjekla Anne, "Může tě zabít."

"Olivere," otočil se Harry na Wooda který vypadal, že o tom celém usilovně přemýšlí, "řekni jim něco. Nemůžeme vzdát zápas proti Zmijozelu jen kvůli jednomu potlouku."

"Fajn, udělejte to jak Harry říká," souhlasil Oliver a v ti chvíli k nim došla madame Hoochová.

"Jste připraveni pokračovat ve hře?" zeptala se Wooda.

"Ano, jsme," odpověděl Oliver a Anne byla nucena vrátit se zpět na tribunu.

"Takhle sis asi první zápas nepředstavovala co?" lehce se uchechtl George směrem k Jess.

"To tedy ne," odpověděla s úsměvem.

Jakmile začali hrát, jakoby ji všechen stres opustil. Teď začalo pršet ještě hustěji, takže měla co dělat aby viděla vše co se děje. Poslechla Olivera a o Harryho se přestala starat. Matně zahlédla, že ho splašený potlouk silně uhodil do lokte a ruka se mu zkřivila do nepřirozeného úhlu, to už však musela bránit Angelinu, na kterou mířil druhý potlouk, aby se nestalo totéž jí.

Najednou se z tribun ozvalo nadšené jásání, když Lee Jordan ohlásil, že Harry Potter chytil Zlatonku. Jessica se začala radovat a slétla na zem vedle Harryho. Ten držel v jedné ruce malý zlatý míček s křidélky a ta druhá byla zlomená. Zanedlouho se kolem něj shromáždilo celé družstvo a pár učitelů s žáky. Učitel Obrany proti černé magii se mu pokusil dát ruku do pořádku, dosáhl však jen toho, že mu odebral všechny kosti v ruce. Oliver s Georgem ho pak vzali a odvedli na ošetřovnu, kde mu madame Pomfreyová vynadala, že měli přijít jen se zlomeninou a když odcházelo družstvo propustila s nimi už i Freda Weasleyho. Ten chtěl samozřejmě okamžitě vědět co přesně se na zápase dělo, ale to už se od nich Anne s Jessicou odpojili a vydali se do společenské místnosti.

Pokračování příště...

Here Is další kapitola užijte si ji!

- P & A✨