Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Čtrnáctého února

Po návratu do školy se po škole rozlehla zpráva, že se Hermiona Grangerová, studentka druhého ročníku Nebelvíru stala další obětí napadení, ale Jessica se svými kamarády věděli že to není pravda. Harry s Ronem jim vysvětlili že se napila s mnoholičného lektvaru kam omylem vhodila kočičí chlup místo vlasu Zmijozelské studentky. Dále se to samozřejmě neobešlo bez vysvětlování a tak byl Harry po podmínkou že budou mlčet donucen odvyprávět jim co přesně se stalo. Začátkem Února se pak Hermiona vrátila do školy živá, zdravá a ponořená do knih jako nikdy předtím.

Čtrnáctého Února hned po ránu na všechny studenty čekala netradičně vyzdobená Velká síň. Celá zbarvená do růžova tak ladila ke kostýmku učitele Obrany proti černé magii, který si dnes rozhodl vzít na oslavu Svatého Valentýna. Všechny studenty vítal s úsměvem a svými podepsanými fotografiemi které rozdával na každém rohu, a tak se stalo že už i Jessica jich měla poházených v pokoji nejméně deset.

"Nepřehnal to maličko?" uchechtla se nenápadně Jessica když společně s ostatními spatřila Velkou síň.

"Maličko?" pohlédl na ní s mírným úsměvem Terry. "Řekl bych že trochu víc než maličko."

"Nesnáším Valentýn," utrousil Thomas se zkřiveným obličejem..

"Ale, pročpak?" chytla se ihned příležitosti Jess, "snad protože Cedrikovi přijde spousta valentýnek a tobě ani jedna?"

"Pff," zachrčel Thomas, "měla bys vědět, že jsem taky dost oblíbený."

"Uzavřeme tedy sázku," navrhla Jessica se škodolibým úsměvem. "Pokud bude mít na konci dne Cedric patnáctkrát více valentýnek než ty, uděláš mi příští úkol na Dějiny čar a kouzel. A pokud ne tak já tobě."

"Ani náhodou," odmítl Thomas, "Po tom co jsem prohrál sázku a ty jsi mě donutila hned po konci zimních prázdnin zajít za Filchem a nabídnout se že mu budu po večerech následující měsíc pomáhat zametat celý hrad se s tebou o nic nevsadím."

"Vždyť to byl měsíc, a teď to máš jen za jeden domácí úkol," snažila se ho přesvědčit Jessica a ostatní dva tomu jen v tichosti přihlíželi.

"Pro mě je to ale sakra nevýhodně, protože my jsme vaší látku probírali ale ty tu naší ještě ne," snažil se z toho nějak vykroutit Tom.

"Chceš mi říct že jsi snad někdy na Binnsových hodinách dával pozor?" nadzvedla obočí Jess.

"Fajn," rozhodil ruce Thomas, "fajn, tak jo. Platí." Podali si ruce a vyrazili k jednomu ze stolů nasnídat se.

"Oči má zelené jak čerstvá žába v láku

a černý vlas mu padá do čela.

Jen o něm sním, je úžasný,

ten hrdina, co zmohl pána zla." Zpívala ten den už po několikáté zrzavá dvojčata Valentýnku co ráno dostal Harry Potter.

"Už ho nechte být," zakroutila nad nimi hlavou Jessica po cestě na poslední hodinu, ale neubránila se malému úsměvu.

"Vždyť je to legrace Taylorová," otočil se na ní s úsměvem od ucha k uchu Fred Wealsey.

"Mimochodem," přidal se k němu i jeho bratr George Weasley, "máme pro tebe nové informace o vaší pravé identitě. Zjistili jsme ž-"

"Dost," přerušila ho rázně Jessica a i ten letmý úsměv se z její tváře ihned vytratil. "Nezajímá mě to. Nezajímá mě nic s mým jménem. Jsem Taylorová a nějaká Elizabeth Evansová, Sirius Black, James Potter, nebo Peter Pettigrew jsou mi teď fakt ukradený." Vyjmenovala jména která jí oba cpala do hlavy poslední měsíc.

"Vynechala jsi Remuse Lupina," poznamenal Fred jakoby to snad mělo něco zásadně změnit.

"A koho to zajímá?!" rozkřikla se že ji bylo slyšet i na konci chodby. "Už je mi to všechno jedno. Pokud má tahle informace cenu Anne, tak ji nechci znát." A s těmito slovy a otočila a rychlím krokem se rozešla k učebně.

"Cedriku můj drahý,

ty pro modeling máš vlohy.

Já celé noci sním,

že jednou budeš mým." recitovala jednu z valentýnek kterou Cedrikovi přinesla sova Jessica a ihned na to se s Terrym hlasitě rozesmála. Cedric nad tím zakroutil hlavou, dál to nijak nekomentoval a Thomas dělal jakoby nic neslyšel.

Nacházeli se právě v jedné z Mrzimorských ložnicí, konkrétně v pokoji Thomase, Cedrika a dalších dvou studentů kteří se nacházeli ve společenské místnosti.

Jessica ležela na Cedrikově posteli a ten den už po několikáté četla Cedrikovu poštu. Terry seděl vedle ní a snažil se uklidnit svůj smích, ale pokaždé když se o to pokusil, vybavila se mu slova z básničky a přišla nová vlna smíchu. Thomas ležel na zádech na své posteli a koukal do stropu. Cedric se momentálně opíral o jeden z trámů jeho postele a pozoroval svého kamaráda jak o něčem usilovně přemýšlí.

"Co je to vlastně modeling?" zaujalo Terryho a pohlédl na svou kamarádku.

"Mudlovské povolání. Prostě musíš být hezký, vysoký a pak chodíš v novým oblečení sem a tam a lidi si tě fotí jak kroutíš zadkem," pokrčila rameny, "musím uznat, že má pravdu, hodíš se na to."

Bylo už po večeři a tak tam zřejmě Havraspár ani Nebelvírka neměli co pohledávat, ale ty to nijak netížilo.

"Myslím, že máme jasného vítěze, nemyslíš Tommy?" podepřela se rukama Jessica, aby na svého kamaráda lépe viděla, "Ty-nula, Cedric- no, hodně."

"Hm," zabručel Thomas a pomalu se posadil jakoby do této chvíle nevnímal. Když však do jeho mozku doputoval význam jejích slov ušklíbl se, "říkala jsi patnáctkrát Jess?"

Ta s úsměvem přikývla.

"Nulou nemůžeš násobit," mrkl na ní a sledoval její zaražený obličej. To znovu rozesmálo Terryho a tentokrát i Cedrika.

"To je podlý!" hrála uraženou, ale ve skutečnosti jí bylo taky do smíchu. Nakonec to nevydržela a rozesmála se taky.

"Ale i pro tyto chvíle mám plán B" dodala po chvíli a všichni ihned ztichli. Jessica se zvedla a došla k vedlejší posteli, kde si sedla vedle Thomase. Všichni tři ji celou dobu nespouštěli z očí. Jessica najedou vytáhla z kapsy obálku a položila ji Thomasovi do klína. Hned na to vyskočila na nohy a odhopsala ke dveřím. Než jimi vyšla z pokoje ještě dodala: "hezké počtení, jo a do zítra bych prosila pojednání na téma středověké uskupení evropských kouzelníků, tři stopy dlouhé."

"Tak jsi přeci jen něco dostal," vysmál se mu Terry po tom co si přečetli Jessičinu básničku, "a musím uznat, že je to lepší než ta co dostal Cedric."

"Středověké uskupení evropských kouzelníků?" zopakoval Thomas po přibližně dvou minutách ticha přerušované jen Terryho potlačovaným smíchem a podíval se na Cedrika který zakýval hlavou. Pak se podíval zpět na papír, "to jsme někdy probírali?"

Bylo něco kolem půlnoci a všichni spali. Tedy skoro všichni, jen v jednom pokoji stále svítila lampa.

"Tommy, už toho nech, je pozdě," zašeptal Ced a vstal z postele.

"Tommy?" Promluvil znova potichu na svého kamaráda, ale ten spal, hlavu měl položenou na Jessičiným pojednání a v ruce stále svíral brk. Cedric opatrně vysunul pergamen aby se podíval kolik toho na něm bylo, musel se pousmát. Byl na něm jen nadpis, ale za to vyvedený Thomasovým pečlivým rukopisem.

"Tommy, Tommy..." Došel pro deku a opatrně ho přikryl.

"Sladké sny," usmál a pohladil kamaráda po vlasech. Pak už si jen sednul a napsal pojednání o pro Jessicu, aby pak neměla problém.

Když to měl hotové, zhasnul lampičku a vydal se ke své posteli. Pohled na spícího Tomase Cedrika znovu donutil k úsměvu, světlo bylo sice zhasnuté, ale do pokoje pronikali slabé měsíční paprsky takže Thomase bylo stále vidět. Byl moc rád že ho má.

Jsme tu zas se sobotní kapitolou!
Doufám že se líbila ;p!

-A