Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Nezvyklé ticho

Tento i pár následujících dní si všichni užili. Na pár dní se k mladým kouzelníkům přidali i dvě zábavné mudlovské školačky které neměli nejmenší ponětí o kouzelnickém světě. Pro Cedrika, Thomase a Terryho bylo těžké zvyknout si že v jejich přítomnosti nesmí prozradit nic o existenci kouzel, ale po jednom dni usoudili že to může být fajn odpočinek od všeho co se právě odehrává v Bradavicích. S Chloe a Sidney se jim lépe zapomínalo na zkamenělou Anne, protože neměli o ničem tuchy, tak se chovali naprosto bezstarostně. Všichni si skvěle rozuměli, jakoby se znali celé věky. 

Klouzali se po sněhu na igelitových taškách u čehož se Thomasovi povedlo najet na výmol a následně vjet do křoví odkud ho musel Cedric s Terrym vytahovat. Celý den pak proklínal Chloe se Sidney, že je napadlo něco tak stupidního a všichni se jeho naštvání chichotali. Postavili si stěny z sněhu jako úkryt a pořádali koulovačky na život a na smrt. Všichni nakonec skončili promočení, ale šťastní. U jedení rampouchů se Terrymu povedlo aby mu přimrzl ke rtu a musel pak na patnáct minut ponořit pusu do teplé vody. 

Na štědrý večer se u stolu sešlo pět lidí. Tři mladí kouzelníci, jedna studentka Bradavic a její příbuzná. Společně strávili ve skvělé náladě celý večer. Ráno na ně čekali krásné dárky od nich navzájem ale i od spolužáků z Bradavic nebo od jejich dvou mudlovských kamarádek.

"Je tu takové nezvyklé ticho," poznamenala Jessica když jednoho zimního večera leželi na zahradě v tom nejteplejším oblečení co měli a pozorovali pomalu objevující se hvězdy. Bylo šero, dalo by se říct už skoro tma a po ulici nikdo nechodil. Chloe a Sidney s nimi nebyly. 

"Někdy i ticho stačí k tomu aby lidé věděli na co druhý myslí," odpověděl zasněně Thomas a očima stále pozoroval klidnou noční oblohu.

"Panečku, na takový styl řeči u tebe nejsem zvyklý," podivil se Cedric, "co se stalo?"

"Mě nic," lehce zavrtěl hlavou Thomas, "to Anne se něco stalo. Moc mi chybí."

"Nemluv o ní jakoby byla mrtvá," napomenul ho pobouřeně Terry, ale pak zjemnil hlas. "Ona se uzdraví a příští rok tu bude s námi, to mi věř."

"Ale, co ty dojemná řeči," ozvala se Jessica. "Těch jsme si už užili dost no ne? Pojďme spát."

"Má pravdu," souhlasil Cedric, "zítra se vracíme do školy, měli bychom si přivstat a ještě se rozloučit s Sidney a Chloe, nějaký čas je zřejmě neuvidíme."

  Kapitola za úterý!
Omlouvám se opět jsem na to zapomněla, ale nedivte se nám když ve škole píšeme tolik testů kolik píšeme. Ještě k tomu nás honí datum odevzdání třiceti portrétů. No je to pěkná makačka, to vám teda povím.
Užijte si čtení!