Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Předvečer všech svatých

Ještě ten den se po vkročení všech čtyř do společenské místnosti strhla vlna smíchu. Fred s Georgem jakoby si v posměškách od svých spolužáků libovali v ní i nadále zůstali, zatímco Anne s Jessicou co nejrychleji proběhli mezi studenty do svých pokojů kde i přes jejich protesty museli vše povyprávět Levanduli.

Na večeři si raději obě svázali vlasy do drdolu, aby nešlo tolik vidět jak hrozně vypadají. Co nenápadněji si sedli vedle jednoho z jejich nejlepších přátel přesněji Terryho Boota k Havraspárskému stolu, co nejrychleji se najedli a ještě než stačili přijít Cedric s Thomasem se vytratili zpět na pokoj.

Doufali, že po pár dnech si jich ostatní přestanou všímat, ale v tom se dost spletli. I po týdnu v den předvečeru všech svatých se všichni studenti chichotali jakmile Anne a Jessicou jen prošli kolem nich.

"Kdybychom alespoň měli tu barvu, kterou nám ty vlasy nabarvili," stěžovala si Anne šeptem ten den na hodině dějin čar a kouzel, "mohli bychom si je nějak upravit."

Jessica, která absolutně nevnímala profesora najednou prolétla hlavou vzpomínka na ten deštivý den s Weasleovými.

"No tak, pojďte už," popoháněl Fred Anne s Jessicou, které se ještě snažili dotřít špínu z barev na vlasy, kterou natropili.

"Vy si neberete tu barvu?" zeptala se Anne absolutně ignorujíc Fredovu otázku a ukázala na lahvičku s rudou barvou povalující se v koutě.

"Ne, teď už nám k ničemu není," mávl nad tím rukou George.

"Je v té koupelně," zašeptala vzrušeně Jessica.

"Co tam je?" zpozorněla Anne s nadějí v hlase.

"Ta barva. Fred s Georgem si ji nevzali, když jsme odcházeli," vysvětlila Jess a zrovna v tu chvíli zazvonilo na konec poslední hodiny v tomto dni. Obě dvě beze slova čapli své tašky s učebnicemi a jako první vyběhli ven z učebny. Doběhli do pátého patra a pomocí hesla otevřeli dveře do koupelny prefektů.

"Někde tu musí být," běhala Jessica všude po koupelně a dvakrát po mokré podlaze málem spadla.

"Mám ji," uslyšela hlas své sestry a následně viděla jak k ní běží a nad hlavou jako trofej v ruce svírá barvu na vlasy.

Velká síň byla jako každým rokem třicátého prvního října ozdobena velkými vyřezávanými dýněmi, živými netopýry a všemožnými ozdobami připomínajícími svátek všech svatých. Většina studentů již obdivovala krásu těchto nápadů a společně jedla dobroty připravené domácími skřítky. Fred s Georgem jak u nich bylo zvykem bavili dívky svými vtípky a dělali si legraci z prvňáků. Chyběl tu Harry Potter s Ronaldem Weasleym a Hermionou Grangerovou, kteří se rozhodli místo této krásné hostiny strávit oslavou úmrtí sira Nicolase jakožto ducha Nebelvírské věže. Přítomny také nebyli dvě Nebelvírky, které se momentálně nacházeli v koupelně, kde žádný druhák nemá co dělat. Jejich kamarádi Cedrik, Thomas a Terry si o ně už začínali dělat starosti a i když by si to nikdy nepřiznali, stejně na tom byli i dvojčata Weasleyovi.

Krátce po té, co Protiva shodil jednu z dýní na pár mladších studentů, do Velké síně konečně dorazili i dvojčata Taylorovi. Spousta studentů se za nimi udiveně otočili. Jejich vlasy už nebyli zacuchané, zničené a bohužel ani dlouhé. Vypadali proti tomu o hodně lépe. Místo jejich délky až pod půli zad měli teď obě dívky vlasy střižené těsně nad ramena. Jejich přírodní hnědá barva se přibližně v polovině přelévala do sytě červené a s rudo zlatou kravatou tak zastupovala barvu jejich koleje.

"Koukej Georgi, celkem jí to sluší," uznal Lee Jordan, když si všiml za kým se všichni otáčí.

"Nesmysl, Jessice to nikdy nesluší," odporoval George rozhodně.

"Brácha, ale Lee neřekl kterou z nich myslí," řekl Fred a na to se rozesmál.

"Sklapni," praštil ho George do ramene a zahanbeně se otočil zpět ke svému talíři.

"Ale, ale. Je něco, co jsi mi neřekl?" provokoval svého bratra dál Fred.

"O ničem nevím," odsekl George a Fred se ho rozhodl nechat být. Pak se otočil k Leemu "Když jsme u toho, kterou jsi myslel?"

"Copak? Že by ti vadilo, kdybych řekl, že si myslím, že to Anne sluší?" povytáhl jedno obočí Lee a zasmál se.

"Nic takového," kroutil hlavou Fred, "tak jakou jsi myslel?"

"Ani jednu," zasmál se ještě hlasitěji, "myslel jsem Angelinu," ukázal směrem k jedné jejich spolužačce.

Anne s Jessicou sobě s úsměvy na tvářích došli ke svým přátelům.

"Sluší vám to," pochválil jejich vzhled Terry s mírně načervenalými tvářemi.

"Díky," poděkovala Jessica a Anne jim začala vyprávět jak to vlastně vymysleli.

Po krásném večeru stráveným s kamarády vyšli Anne, Jess, Terry, Thomas a Cedrik z Velké síně a vydali se po schodech do druhého patra. Všichni studenti se valili za nimi a sdělovali si své pocity z vynikající hostiny. Zahnuli za roh a v tu ránu všechen hluk ustal. Našich pět studentů stálo v předu chumlu a stejně jako studenti na druhé straně chodby spatřili Harryho, překvapenou Hermionu a k smrti vyděšeného Rona. Na zdi byl krví napsaný nápis:  

TAJEMNÁ KOMNATA JE ZNOVU OTEVŘENA.
NEPŘÁTELÉ DĚDICE, POZOR!